Jarka s Milanem se poznali před dvanácti roky, kdy už oba měli nejvyšší čas stát se rodiči. Nemohli tedy ponechat nic náhodě a po čtyřměsíční známosti dali příchodu miminka volný průběh. K jejich překvapení se zadařilo během prvních dvou měsíců, a tak se ve 37 letech stala poprvé maminkou. O rok později otěhotněla znovu a na svět přivedla druhého zdravého syna. Radost z rodičovství jim ale postupně začal kazit fakt, že to přestávalo klapat jim dvěma.
Foto: Shutterstock
Nemohou najít společnou řeč
„Postupně jsme zjišťovali, jak jsme každý úplně jiný. Když nepočítám rodinu, tak máme v životě docela jiné priority. Došlo to tak daleko, že si už nemáme vůbec co říct. On si jede to své kolo a výšlapy po přírodě, já zase raději kulturu, město a lidi,“ popisuje Jarka s tím, že se jeden druhému sice zpočátku zkoušeli přizpůsobit, ale komfortně se necítil ani jeden z nich. Proto si každý našel svou partu, s níž se za oblíbeným druhem zábavy a relaxu vydává. Jenže to byl pro manželství kámen úrazu. Doma si jen podávali kliku a rozdělovali úkoly, co je třeba v rámci dětí a domácnosti udělat.
„Naši kluci to mají naštěstí tak, že jsou schopni vyrazit s tátou na čundr i se mnou do galerie nebo na nějakou akci mezi lidi. Jen už málokdy jezdíme všichni dohromady. Nežijeme spolu, ale vedle sebe,“ přiznává Jarka. Jenže volnou rukou ve výběru volnočasových aktivit to neskončilo. Dali si volnost, i co se milostného života týče.
Rozhodli se pro volné manželství
„Byť to Milan nikdy nepřiznal, evidentně se mu líbila parťačka z čundrů. A já zase zatoužila po kolegovi z práce. Slovo dalo slovo a my se dohodli, že si začneme žít každý po svém. Proč se svazovat, když to mezi námi zrovna dvakrát neklapalo ani v té posteli? Evidentně jsme se měli dát dohromady jen kvůli plození dětí. A kvůli těm spolu taky zůstáváme. Moc nám na nich záleží a neradi bychom, aby přišly o jistotu rodinného zázemí,“ myslí si Jarka, ale zároveň přiznává, jak moc je těžké hrát před nimi i před rodinou komedii.
„Nikdo o našich bokovkách neví, ani se s tím nemáme v plánu svěřovat. Oficiálně jsme dál spokojení manželé. Jen nás málokdy zahlédnou spolu. Musím totiž přiznat, že je pro nás dva stále těžší dělat něco dohromady, třeba i sedět u jednoho stolu u večeře. Lezeme si na nervy, hádáme se. Sice se už nemilujeme, ale stejně jeden na druhého tak trochu žárlíme, i když bychom to na férovku nikdy nepřiznali. A tak si raději jdeme, až na to nejnutnější, z očí úplně. V opačném případě si v soukromí domova jen vyčítáme první, poslední a hádáme se. Nebo se totálně ignorujeme,“ dodává Jarka a přiznává, že netuší, jak dlouho se jí podaří tuhle hru pro okolí hrát.
Z toxického vztahu je lepší odejít
Co si o nápadu zůstat s partnerem v nefungujícím, ba dokonce toxickém vztahu jen kvůli dětem myslí olomoucký psycholog a lektor Mgr. Aleš Neusar, Ph.D.? „Mnoho lidí zůstává v toxickém vztahu kvůli dětem. Je to méně lidí, jak v minulosti, ale pořád hodně. Nedochází jim, že toxický vztah děti ovlivňuje násobně více jak separace rodičů. Děti se primárně učí příkladem, a pokud žijí dlouhodobě v „nemocné“ rodině, pak přesně toto je velkým rizikem, že to budou opakovat. Že se nenaučí zdravější vzorce. Nikdy není úplně pozdě. I když jsou děti malé nebo větší, vždy jim může pozitivní, lepší vzor pomoci. Ale samozřejmě čím později, tím se děti „naučí“ „odpozorují“ více. Dobrého i zlého,“ vysvětluje.
K setrvávání rodičů v nefunkčním vztahu se vyjádřila pro projekt Šance dětem i psychoterapeutka PhDr. Jitka Douchová. Soudí, že leckdy je pro dítě lepší i špatná jistota než nepřehledná nejistota. „Je těžké vyhodnotit, jaká situace je pro psychiku horší – zda bouřlivé hádky, scény a výčitky, jichž je dítě svědkem, nebo dusné ticho a jeho nejistota v tom, co se mezi rodiči děje. Obojí je traumatizující a ubližující, dítě se většinou v důsledku dlouhodobě neřešené krize v něčem zhorší – ať již je to prospěch ve škole, nebo problémové chování (například agresivita vůči spolužákům, nebo naopak nekomunikativnost a uzavřenost vůči okolí). Záleží na mnoha okolnostech, například na jeho věku, na sourozenecké konstelaci, na síle osobnosti, míře senzitivity, na tom, zda má spojence v někom blízkém z rodiny, a podobně. Poměrně varující je, když přes popsanou atmosféru dítě navenek neprokazuje vůbec žádné změny. Znamená to, že cítí dospělou zodpovědnost vůči jeho slabým dospělým rodičům a snaží se nepřidělávat problémy. Trápení a nejistotu obrací dovnitř sebe, což v dlouhodobém měřítku není pro jeho psychiku vůbec dobré. Rovněž bývají časté pocity viny u dětí, které jsou citlivé a vztahují hádky rodičů na sebe,“ upozorňuje.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Žijeme spolu jen kvůli dětem - to často říkávají muži. A najednou, manželka je v jiném stavu. Udržovat rodinu "jen" kvůli dětem - to je málo? Ta pisatelka se domnívá, že kterýkoliv jiný muž bude s ní žít v absolutním souznění duší? Nebude. Chce se rozvést? No..... Bude sama na děti. A chlap? Jak říkala babička, chlap si najde ženskou, i kdyby měl jenom půlku p.....e.
Je lepší to rozseknout.
To davaji detem hezky priklad. Dva rodice, co si nemuzou prijit na jmeno, v jednom baraku. Nekdy je lepsi si jit vlastni cestou a ukazat detem, ze se da spolu vychazet, byt z uctive vzdalenosti, obzvlast kdyz jsou deti uz takto velke. Trapne vymluvy na rodinu jsou uz dneska opravdu jen trapne.