Kamarádi, kolegové, spolubydlící… Kdo je nezná, jen těžko by hádal, že Pavla s Romanem (31) tvoří pár. Nezahlédnete mezi nimi letmé doteky, všeříkající zamilované pohledy do očí natož pak objetí či polibky. Z jejich vztahu totiž od vysoké školy, kdy spolu začali chodit, vyprchalo veškeré kouzlo, které dva lidi spojuje. Ze zamilovanosti a lásky zůstal už jen zvyk.
Foto: Shutterstock
„Romana mám ráda, nemůžu o něm říct půl špatného slova. Je spolehlivý, hodný, dokážeme se na čemkoli domluvit, máme i společné zájmy. Ideální partner, řeklo by se. Jenže já o něm takto už dávno nesmýšlím. A jak z něj párkrát vypadlo, tak ani on o mně. Žijeme spíš jen vedle sebe. Jako dva kámoši, co spolu bydlí,“ přiznává Pavla, která se této pravdě podívala do očí už před rokem a půl. Přesto ani jeden z nich nechce vztah, nebo aspoň to, co z něj zbylo, ukončit.
„Kamarádky se diví, že spolu zůstáváme, když už se navzájem nemilujeme. Kroutí nad námi hlavou. Prý se tak brzdíme v šanci poznat někoho, s kým nám bude lépe. Zase cítit, co je pravá láska. Možná mají pravdu, ale my dva máme jedno společné. Celkově nesnášíme změny. Doslova nás až děsí, takže se do nich nehrneme,“ usmívá se Pavla, která proto rozchod a následné hledání vhodnějšího partnera v plánu nemá. Odrazuje ji vysoké riziko zklamání poté, co si na někoho jiného zvykne. Navíc přemýšlí i prakticky.
„Proč bych se měla stresovat hledáním nového bydlení, platit víc peněz za nájem? Takhle jedeme všechno napůl, vzájemně si pomůžeme, když je třeba. Má to spoustu výhod, mít spolubydlícího, který je vám takhle blízký, můžete mu stoprocentně věřit. Navíc je to spolubydlící s výhodami, jestli mi rozumíte. Sice do něj nejsem zamilovaná, ale rozhodně se nebráním tomu, abychom si čas od času vyhověli i v posteli,“ přiznává Pavla, která zcela nevylučuje ani možnost, že spolu časem budou mít i děti.
„Kolikrát je i lepší, když se do vztahu dvou lidí nemotají velké city. Z lásky je pak raz dva nenávist, když se něco přihodí. My jsme něco jako obchodní partneři. To by třeba mohlo klapat, ne? A mezi námi, myslím si, že spoustu manželských párů dopadne časem stejně jako my. Že se z nich stanou víc rodiče a spolubydlící než milenci. Tak u nás to prostě jen přišlo předčasně,“ dodává Pavla.
Zdroj informací: respondentka Pavla
Nový komentář
Komentáře
Absolutně Vás chápu, Pavlo. Sama takto žiju už víc než 10 let (sice spolubydlící, ale bez výhod, problém je na mé straně, takže si můj spolubydlící hledá ty kamarádky s výhodama jinde, ale takový je život). Já už jsem ale podstatně starší, nikde se o tom nešířím, asi kdybych měla nějaké kamarádky, tak by zřejmě taky kroutily hlavou, ale naštěstí nemám, tak to nemusím nikde řešit. Vy si jen dejte pozor, ať ten Váš kamarád nevyhledává kamarádky s výhodami i jinde, protože by mohl přitáhnout domů nějaký hezký "suvenýr". Ale to je asi tak jediné riziko. A máte pravdu, ty Vaše kamarádky to čeká - jenom o tom ještě neví a odmítají si to připustit. V tom jste napřed.