Začalo to před půl rokem. David přišel na snídani a u stolu poprosil o ještě jednu mističku s křupkami. Prý i Mareček, jeho nejlepší kamarád, má veliký hlad. Jeho maminka se tomu zasmála a dál myla nádobí. Jenže její syn se nenechal odbýt. „Když jsem mu řekla, že na nesmysly nemám čas, rozplakal se. Došlo mi, že je tahle hra pro něj asi vážně důležitá, a vyhověla mu. Celý den pak o Marečkovi básnil. Dokázal ho dokonale popsat, jak vypadá, co má na sobě, dokonce i co si myslí. Až nás to chvílemi děsilo. Říkali jsme si, že druhý den na něj zapomene, ale vůbec ne,“ svěřuje se Věra (37), která se vylekala, zda je její syn psychicky v pořádku.

6454db0338bb2obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Rozhodně není osamělý. Má staršího bráchu a chodí do školky, kde nemá problém se s někým kamarádit. Ptala jsem se na to učitelek. Já se mu taky věnuji, jak jen to jde. Má normální dětství, rozhodně nezažil žádné trauma,“ popisuje Věra pátrání po příčině synova fantazírování. Nakonec se svěřila kamarádce, která ji uklidnila. Alespoň částečně. „I její dcera měla smyšleného kamaráda – pejska. Prý ho dokonce i chodila venčit. Jak nastoupila do první třídy, najednou byl pryč. Když se jí na něj ptali, tak jen odpověděla, že utekl. A bylo to. Pevně věřím, že se stejně tak brzy rozplyne i Mareček. Občas ho nemůžu vystát. Byl s námi i na horách, musel mít sbalený svůj kufřík. Ještě že jsme pro něj nemuseli pořizovat i lyže,“ chytá se za hlavu Věra.

Rozhodně není jedinou maminkou, která musí imaginárního kamaráda svého potomka snášet. Jak ukázal výzkum skupiny amerických psychologů, nejčastěji si ho v představách vytvářejí děti ve věku od 3 do 11 let. Odborníci také vyzkoumali, že smyšleného parťáka nosí v hlavě až 65 % dětí ve věku do 7 let. Ale rozhodně to není důvod k obavám. Naopak, fantazírování rozvoji dětí prospívá. Na názor jsme se zeptali i dětské psycholožky Mgr. Kristýny Hájkové.

Je v pořádku, když má pětileté dítě smyšleného kamaráda, se kterým třeba i mluví? 
Děti mají bohatou fantazii a je tedy běžné, že si v nějaké fázi vývoje mohou představit přítomnost takového kamaráda. Imaginární kamarád jim může posloužit jako psychická opora, komunikace s ním jim může pomoci se zpracováním emocí v různých situacích i v rozvoji sebereflexe.

Do kolika let dítěte si rodiče z takového chování nemusí dělat obavy, případně kdy už zajít k odborníkovi? 
Výskyt imaginárního kamaráda je typický zpravidla pro předškolní a mladší školní věk. Ale každé dítě je individuální, a proto zde neexistuje přesná věková hranice. Rodiče by se spíše měli zaměřit na to, zda jejich dítě dokáže navazovat vztahy i s reálnými vrstevníky, nebo se z kontaktů izoluje a imaginární kamarád je pro něj jediným "kontaktem". V tu chvíli je dobré zvážit konzultaci s odborníkem.

Proč by rodiče neměli dítěti fiktivního kamaráda zakazovat? 
Ačkoliv může rodiče přítomnost imaginárního kamaráda rodiče zpočátku vyděsit, neměli by jej dítěti zakazovat ani jeho přítomnost nějak negativně hodnotit, protože tím mohou oslabit vzájemný vztah s dítětem. Dále je dobré si uvědomit, že dítě si kamaráda vytváří, protože jej v daném období z nějakého důvodu potřebuje. Ať už z důvodu psychické opory nebo pro další rozvíjení kreativity a fantazie. 

Zdroj informací: A developmental investigation of children's imaginary companions, respondentka Věra, Mgr. Kristýna Hájková

Čtěte také: