Každá žena touží být krásná a přitažlivá, ale kdo dostane do vínku bezchybnou postavu, že? Překážkou k pěkné postavě se může stát porod, nemoc, rodinné dispozice nebo nevhodný životní styl.  Nabídli jsme vám soutěž o liposukci, a kdo nás sleduje pravidelně, ví, že vítězkou se stala čtenářka Šarfík. S ní jsme se potkali v redakci, abychom dohodli, jak na magazínu Žena-in.cz zdokumentovat její proměnu.  Zuzana je příjemná, komunikativní dáma, a tak nás mile překvapilo, když souhlasila s tím, že své dojmy a pocity napíše do deníčku. Přinášíme Vám tedy exkluzivně jeho první díl.

Vždycky jsem byla holka krev a mlíko a musela si hlídat, co jím. Nejsem moc vysoká a je na mě vidět opravdu každé kilo navíc. Svoje nejhubenější období jsem prožila ve dvaadvaceti, kdy se mi narodila první dcera. Dlouho jsem kojila a taky jsem se vrhla na aerobic. Kazeta Olgy Šípkové byla u nás na denním pořádku. :-) Pak jsem ale nastoupila zpátky do práce, dny jsem trávila v autě a v kanceláři a času na cvičení a pohyb bylo čím dál míň. Jasně, vím, že když se chce, všechno jde, donutit se v osm večer jít do fitka bylo často nad moje síly. Navíc miluju čokoládu, to přiznávám bez mučení. Hlavně ve chvílích, kdy jsem ve stresu, což je, na můj vkus, docela často. A tak jsem se postupně zase pěkně zakulatila s tím, že můj BMI lavíroval na hranici normálu a nadváhy.

 
Po druhém porodu jsem skončila se čtyřmi kily navrch, kterých se pořád ne a ne  zbavit. To jsou přesně ta kila, co už jsou opravdu vidět a navíc vám brání dopnout kalhoty nebo sukni. Snažím se cvičit a hlídat se, ale teď po třicítce mi připadá, že zhubnout je čím dál těžší. Možná jsou to tak trochu alibistické řeči, ale jsem o tom skálopevně přesvědčená.

 
Občas jsem s myšlenkou na liposukci koketovala, ale nijak vážně. Do soutěže na Ženě-in jsem se nedávno zapojila s tím, že by to bylo sice fajn, ale určitě to nevyjde. A co se stalo?!

Právě jsem se dozvěděla, že se na mě taky jednou usmálo štěstí a budu mít možnost se zbavit svých špeků, které upřímně nenávidím. Ten den jsem nemohla myslet na nic jiného. V hlavě jsem měla guláš z myšlenek na hezčí zadek, nové kalhoty, které si určitě koupím, ale taky bolest a modřiny a vůbec všechno, co mě může potkat. Jediné, co jsem zatím o liposukci věděla, je, že to není úplně nejlevnější záležitost, která je sice příjemným způsobem, jak se zbavit několika kil tuku, ale taky pěkně bolí. Před očima jsem měla fotky z inzerátů „před“ a „po“ a představila jsem si sebe. No můj zadek je fakt dost hrozný. :-(


„Ty do toho fakt jdeš“? zeptala se mě moje nejlepší kamarádka, když jsem jí tu novinu hned volala. „Prý  to strašně bolí. Navíc si nemyslím, že Tě to vytrhne“. Narážela tak na moji postavu zvanou „ typ jablko“. No je fakt, že odstát tuk bych nepotřebovala jenom ze stehen nebo zadku. Jsem prostě kyprá všude. Ale to nechám na odbornících, ti si s tím určitě nějak poradí.


Každopádně mám radost a jdu do toho s velkým očekáváním. Je mi jasné, že nikdy nebudu mít postavu jako modelka. Ale těším se, že budu vypadat o něco líp, i když mě to asi bude trochu bolet. Jak říkala naše babička, pro krásu se holt musí něco vydržet. Tak mi držte palce!

 

Zuzana

 

Článek s fotografiemi postavy vítězky najdete ZDE.

Reklama