Ještě před několika lety nosila Jenny americkou velikost 22. Trápila ji obezita i prediabetes a kvůli své postavě se dokonce setkávala se šikanou. Její nezdravý vztah k jídlu se naplno rozvinul v 16 letech, kdy získala řidičský průkaz a s ním i možnost jezdit si sama pro fast food. „Můj život se kdysi opravdu točil kolem jídla a žila jsem proto, abych jedla,“ vzpomíná.
Její tehdejší jídelníček tomu odpovídal. Den začínala velkým frappuccinem a pečivem, následovalo smažené kuře s hranolky a limonádou, obří dezert a večer další porce smaženého jídla. Z jídelníčku, při kterém by nejspíš nutriční specialista jen nevěřícně kroutil hlavou, se postupně stal její každodenní standard.
Foto: Profimedia
Zlom přišel ve 22 letech. „Došlo mi, že tohle je jediné tělo, které kdy budu mít,“ popisuje chvíli, kdy si uvědomila, že potřebuje zásadní změnu. Začala programem Whole30 a každý den se věnovala 20 až 30 minutám pohybu. Postupně přidala posilovnu, silový trénink, pilates a snažila se ujít alespoň 10 000 kroků denně.
Ze svého jídelníčku vyřadila rafinovaný cukr, obiloviny, mléčné výrobky, sóju a lepek. Zaměřila se především na bílkoviny, brambory, zeleninu a ovoce a zdravé svačiny si připravovala předem. Kalorie ale nepočítala.
„Mou prioritou je být silná a zdravá, ne být co nejhubenější,“ říká dnes. Nosí oblečení velikosti až 4 a její proměna podle ní změnila nejen její vztah k vlastnímu tělu, ale i to, jak se k ní chovají lidé v jejím okolí. Ozývat se jí začali dokonce spolužáci, kteří ji dříve přehlíželi. „Populární kluci, kteří by se na mě dřív ani nepodívali, najednou přesně věděli, kdo jsem, a začali se mi ozývat,“ říká Jenny.
„Je to zvláštní pocit, protože jsem pořád stejná holka, se kterou chodili do školy,“ přiznává. Za největší výhru ale považuje něco úplně jiného. „Už netrávím každou chvíli snahou vypadat menší. Prostě můžu být sama sebou a užívat si přítomný okamžik,“ pochvaluje si.
Zdroj informací: Profimedia
Nový komentář