Posílám několik „střípků" z mé pedagogické praxe - vydalo by to na román:
1. Moje vnučka v září v 1. třídě hrdě prohlašovala, že až bude velká, bude dopoledne učitelka jako babička a odpoledne bude doktorka jako maminka...
2. Jeden můj někdejší prvňák, když zůstal chvilku po škole za to, že tak sprostě mluvil, že mohl i „nakazit" spolužáky, mi s pláčem sdělil: „To byste musela nechat po škole i tátu s mámou. My tak NORMÁLNĚ mluvíme!"
3. Sama jako druhačka jsem si vygumovala nespravedlivou poznámku v notýsku (psanou tužkou). Byla to velká odvaha - maminka tenkrát v té škole učila na II. stupni. NEPRASKLO TO!
4. Měli jsme ještě do 3. tř. povinné náboženství. Otec (ateista) to jen trpně snášel a říkal mi „nebeská koza". Před svatým přijímáním po zpovědi jsme byli katechetkou nabádáni, abychom nehřešili, ŽE:
a/ při malém zhřešení = zčerná nám jazyk
b/ při větším zhřešení = zčernáme celí
Já, zvědavá - nastrkala jsem tehdy 2letého brášku do kouta z dosahu rodičů a se zrcátkem v ruce mu říkala tehdy „nejhorší" slova, která jsem znala. Po kontrole v zrcátku jsem poznala ten blud... Dnes 57letý brácha si dělá legraci, že ho to v dětství asi HODNĚ zasáhlo!
5. Když jsem já chodila do mateřské školy, nechala mě paní učitelka po poledním klidu ještě spát, uklidila se všechna lehátka a já se uprostřed velkého pokoje vzbudila sólo. Odešla jsem do vedlejší třídy a poprosila o pastelky, že si budu kreslit. Mám si prý dojít do ZÁSUVKY do vedlejší místnosti. Bylo mi to divné, kam že ty pastelky dávala, ale ať jsem koukala, jak jsem mohla, v těch 2 dírkách elektrické zásuvky jsem nic neviděla. Paní učitelku pak přešla trpělivost a šla mi to tedy ukázat. „My tomuhle ale říkáme doma ŠUPLÍK!"
Už kvetou podzimní kytky do školní vázy na stolek, ale i když jsem ve škole byla moc ráda, dnes jsem ráda v důchodu.
Zdraví Samík97
Nový komentář
Komentáře
idiska:
pudlice
to jsem ještě neslyšela
OlgaMarie: štrample jsou z Ostravska
Dášule: sifon je jako soda,je to neslazený nápoj.S tímto výrazem nás jednou,ještě za svobodna vyhodili z restaurace.Nevydrželi psychicky
Myslím, že nejznámější je sifon - sodovka - limonáda. Taky jsem si tím prošla. Úžasný je i výraz "poclamka", kterým se u nás říkalo prostěradlu. Zřejmě od slov pod slamník. Po přestěhování na Moravu hledala dcera ve škole bačkory, ale tady byly papuče. Ono se z toho odvíjí i to, že v Čechách je určitý typ muže "bačkora", zatímco někde na Moravě je "pod papučem"
A mě se kdysi ptala v Děčíně jedna slečna z Ostravy,kde si může koupit "štrample nebo štrymple".Taky jsem nevěděla,co tím myslí.Myslela punčochy.
arjev: Já mám pokličku, ale maminka mívala křidlu a hodně dlouho jsem nevěděla, co je to, když je něco pod pokličkou. Nejhorší bylo, že když jsem studovala v Praze, byla jsem tam jediná z Moravy a mluvila jsem strašnou směsí nářečí, protože jsem nerozeznala, co je správná čeština a co jsou nářeční tvary. Například dlouho jsem říkala ject místo jet.
Dášule: normálně říkám: rožni, ale můj mi říká rozsviť. Jsem pro něho hotntot, ale není nad jeho : proč nemáš na kastróle SKŘIDLU ?
Si myslí, že jsme se hladali,až se našli
arjev: Tys to zvládla v první třídě. Já jsem na brigádě v 18 letech požádala, aby někdo rožnul /někde se říká rozžal/ a nechápala jsem, co nechápou. Droždí a zásuvka - to bylo tak v 5, třídě. Naše učitelky totiž většinou mluvily jako my.
Samík 97: že šuplík je zásuvka,jsem se dověděla v 1.třídě.
a dožadovala jsem se droždí a ne kvasnic
Do těsta maminka dávala kvasnice. Když mě ve 3.třídě paní učitelka poslala o přestávce přes ulici do mlékárny koupit droždí,nevěděla jsem, co to vlastně je. Paní mlíkařka mi navážila kvasnice,ale já je nechtěla,protože jsem měla paní učitelce koupit droždí
Ono pravda dneska v tech skolach neni o co stat...
aby mela ucitelka strach, ze ji daji studenti pres hubu...