Rozepnul jsem si tedy kalhoty a tak, aby to nikdo neviděl, jsem vytáhl penis. Oči se mi zavřely, jak jsem za něj tahal dopředu a zpátky, modlitba se stala rychlejší, obrat za obratem, dokud jsem se nedostal k závěrečné části, se srdcem teď už hlasitějším než slova, v naději, že ten pocit přijde právě ve chvíli, kdy Marie odpovídá andělovi.
(...)
"Co to má znamenat?" zeptal se.
"To je pocit andělů..." řekl jsem mu, šťastný, že se nakonec přece jen mohu o tajemství s někým podělit.
(...)
"Pocit andělů je, co cítil Gabriel, když požádal Marii, aby měla Božího syna, a co cítila Marie, když řekla ano... Gabriel to cítil, protože byl anděl; Marie to cítila, protože byla dokonalá a měla dokonalé pocity; a Ježíš to cítil dvakrát tolik než kdokoliv jiný a cítil to pořád..."
V úryvcích z knihy Samův pád popisuje filosof, básník a spisovatel Richard Kearney první setkání svého dětského hrdiny s tím, čemu se dnes říká masturbace a o čem se ve starších publikacích dočteme jako o onanii nebo sebeukájení či dokonce sebehaně.
Nejdiskriminovanější většina
Sociolog Martin Fafejta s trochou nadsázky píše, že onanisté jsou tou nejdiskriminovanější sexuální menšinou, nebo spíše sexuální většinou ve společnosti. Je to dáno tím, že se jedná o činnost ryze soukromou, o které stejně jako o záležitostech hygienických obvykle příliš nemluvíme? Jen z části... Velký podíl na tabuizování autosexuality nese věda a morálka 18. až 19. století.
Plýtvání je hřích
Zatímco středověký člověk měl pracovat jen do té míry, do jaké to bylo třeba k jeho obživě, a veškerý svůj zbylý čas měl věnovat Bohu (přiznejme si ovšem, že leckdy mu, chtěl-li se uživit, žádný volný čas nezbýval), přináší protestantská etika ideu práce jako podílení se na rozkvětu Božího díla. Práce tedy získává hodnotu sama o sobě, stejně jako zisk - kapitál - nemá jím být ovšem plýtváno k vyšší osobní spotřebě, ale má být znovuinvestován. Jak píše Fafejt: "Vše, co zisk zvyšovalo, bylo dobré. Veškeré plýtvání - energií, časem i materiálními statky - bylo špatné. Nejen z ekonomických důvodů, ale především z důvodů náboženských a morálních. Člověk, který plýtval, se nepodílel na rozkvětu světa coby Božího díla."
A je snad větší mrhání energií, než ukájení se pro samotný pocit slasti, je snad větší rozmařilosti, než když semeno muže nedojde lůna ženy a není tak splněn jediný pravý účel sexuality - reprodukce? Pod vlivem protestantské morálky a v duchu rodícího se kapitalismu se tak autosexualita, už od dob Ónanových nesoucí punc hříchu (ačkoliv u Ónana šlo především o to, že z touhy po majetku odmítl naplnit starou židovskou tradici a zplodit ženě svého zesnulého bratra syna a bratrovi tak pořídit dědice, nikoliv o zavrženíhodnost té či oné sexuální praktiky), stala nejen zločinem proti Bohu a společnosti, ale projevem i příčinou choroby, kterou je třeba léčit.
O onanistech se říkalo, že jsou morálně i fyzicky slabí, degenerovaní, že trpí ospalostí, vyhublostí, oslabením paměti a následně celkovým zhloupnutím. Onanie prý také vede k vznětlivosti a nevrlosti, k málomluvnosti a stranění se společnosti, k závrati, sebevraždám, ba i k onemocnění tuberkulózou či rakovinou. Projevem onanismu jsou i žluté zuby a ztráta krásy. Symptomem onanie jsou létací sny, hrubý hlas, nervozita a slabý dech. Dr. Fournier píše: "Onanisté nemohou dobře vyskočit na koně a učí se jen velmi těžko tanci." Dr. Tissot o onanistech tvrdí: "Oči ztrácejí svou rumělkovou barvu, zuby svoji bělost, a konečně není řídkým zjevem, že se tělo znetvoří celkovou deformaci postavy." Marxistický filosof Ernst Bloch zase varuje: "Soběstačnost onanisty v pohlavních záležitostech zvyšuje egoismus, chladnost srdce, otupuje jemnější etické city. Boj proti onanii jako masovému úkazu je eminentně sociálním bojem za altruismus..."
Uchránění dětí před zhoubným onanismem se stalo jedním ze základních motivů školství. Neustálá kontrola dětí, spánek s rukama na pokrývce, zákaz podávání celých banánů na dívčích internátech a v klášterech, to byly jen některé perličky tehdejší pedagogiky. Zdravověda z roku 1853 například o spánku mládeže praví: "Peřiny žádné! Nechť spí na holém slamníku! Kozel je nevezme!" Jistý pruský lékař Dr. Faust zase bojoval proti tomu, aby chlapci nosili kalhoty - nutnost "drát z nich již od útlého dětství svůj malý úd" je prý vede k onanismu.
Léčba masturbací
Naše společnost už povětšinou ví, že autosexualita není nejen škodlivá, ale může mít i účinky pozitivní. Některými autory je dokonce doporučována pravidelná masturbace jako prevence a terapie psychických i fyzických obtíží, například migrény u žen. I v pojetí dětské sexuality už padla mnohá tabu a moderní psychologie si uvědomuje, že dítě netraumatizuje sama sexualita, ale právě vědomí okolí, že jde o něco špatného a doporučuje především v případě dětské autosexuality citlivý a vysvětlující, nikoliv trestající přístup. Přesto v naší kultuře stále přetrvává vědomí, že jde o něco když už ne nedovoleného, tak alespoň ne zcela vhodného, o něco, čím se, narozdíl od mnoha jiných sexuálních praktik, nikdo nechlubí ani v úzkém okruhu důvěrných přátel...
A přitom Kearneyho hrdina říká: "To přece nemůže být špatné, milosti. To je pocit andělů..."
Jaké jsou Vaše zážitky s autosexualitou? Pamatujete si své první dětské pokusy? Jak na ně reagovalo Vaše okolí? Učili Vás rodiče, že jde o něco špatného, co se "nedělá"? Máte nějaké zkušenosti s autosexualitou u Vašich dětí? Jste ochotna a schopna mluvit o autosexualitě otevřeně? Probíráte s kamarádkami nejlepší praktiky a pomůcky? Nebo se autosexualitě vůbec nevěnujete?
Nový komentář
Komentáře
Henri: Nás ženy tolik nevzrušuje pohled na nahé tělo opačného pohlaví, jak je tomu u mužů( a zdejších pokleslých "erotických" povídek). Nás vzruší více to, když nás někdo svádí slovíčky, všímáme si více vůní. Chlap koukne na prsatici a vezme věc do svých rukou. Třeba jen proto, že den předtím se opil a pociťuje touhu po sexu. A protože zrovinka není žádná na dosah, má to z hlavy(a nejen z hlavy)
Asdareel: Ovšem, v této debatě zvlášť si každý chrání soukromno seč může, ale už se nestarám
. Přesto děkuji, jsem mnohem moudřejší.
Asdareel: Takže ho máš taky?
Asdareel: tak moc jsi mi neodpověděl
.
Asdareel: No,ona to zrovna legrace není.Já jsem si pak připadala jako nestoudnice nestoudná.
Asdareel: To si piš,že tvrdí......A ještě se tváří,jak je to pohoršuje!
Jak říká muj otec: každej to dělá a kdo tvrdí, že ne, dělá to 2x tolik.
Asdareel: proč myslíš, že ženy mohou mít orgasmů kolik chtějí a jejich libido je pořád na vysoké úrovni?
Opravdu si myslíš, že když si to udělám dvacetkrát, jsem potom pořád stejně nadržená?
Mýlíš se. I ženina sexuální energie je vyčerpatelná
.
Asdareel: Pás cudnosti je celkem ponižující pro obě strany
, to bych nedělala. Potenci bych taky neřešila a nezobecňovala, ta je velmi individuální.
)
Ale jako každý člověk samozřejmě posuzuji všechno ze svého pohledu (nikomu ho samozřejmě nevnucuji), takže mám pocit, že kdybych třeba sbírala obrázky a filmy nahých mužů a onanovala u nich, tak bych se cítila tak trochu nevěrná. Tak trochu znamená, že sice nezasunul, ale docílila jsem orgazmu s jiným mužem než se svým vlastním. A to se mi nezdá košer.
Jak toto vidí muži? (Věřím, že můj názor je možná značně odlišný od většiny, ale co nadělám
Myslím,že kladný vztah k masturbaci má většina lidí,ale málokdo to přizná.....
Asdareel: děkuji
Takže obráceně, když někdo masturbuje, tak nemá plnohodnotný sexuální život? Ne že bych chtěla šťourat :-)
Henri: no ja myslim, ze ve vetsine pripadu kladny, jiz od prvnich projevu dospivani az do konce proveditelnosti
prosty sekacek travy: vidíš, a mne by zase zajímal vztah mužů k mansturbaci.
skoda ze se diskuse nerozvinula...mohlo mi to udelat mnohem lepsi obrazek o vztahu zen k masturbaci
ivana.kuglerova: děkuji za vysvětlení. Jízdu koňmo obkročmo jsem pochopila jako příklad autoerotiky, nicméně se mi zdál netypický, zejména jako ukázka, jak vysvětlovat problematiku dítěti.
Což se zřejmě projevuje i četností příspěvků zde.
Všeobecně o autoerotice se domnívám, že ani tak nejde o tabuizované téma (ve střední Evropě v tomto století), jako spíš o téma velmi individuální. Pocity jednoho každého jsou patrně natolik specifické, že sdělovat je druhému není přínosem. Že se o tom nebaví běžně lidi v MHD, je celkem pochopitelné. Prostě není co řešit, ať v kruhu úzkém nebo širokém.
Rikina: Jde to i v sukni až na paty, naopak, vypadá to celkem esteticky
Ale to jsem nemyslela
. Jistě že se tak dneska jezdí - se sedlem i bez sedla - a já tak jezdím samozřejmě taky, sice umím skákat i v dámském sedle, ale ne každý kůň je zvyklý pod ním chodit.
, že jsem si na koni bez sedla zažila orgasmus - nevěděla jsem tenkrát moc o co jde a tak mi to máma musela vysvětlit
Ale v prepubertálním období se mi párkrát stalo, zřejmě díky vývoji citlivosti určitých partií organismu
Naštěstí z toho nikdo nedělal vědu a mě to tenkrát zas tak nezajímalo
Henri: Mám miláčka 500km
Ťapina: dokonce.
Kde je potom problém vysvětlit byť i malému dítěti, proč se tak děje?
Rikina: Taky si myslim, že ježdění obkročmo není zrovna dobrý příklad
Rikina: To rozhodně. Jinak by bylo velmi podivné to, že dneska ženy běžně obkročmo jezdí a dokonce na veřejnosti