Pětatřicetiletá Irena se vždy pokládala za cílevědomou ženu, jež ví, co od života chce. A pokaždé to také dostane. Po škole odjela do zahraničí, získala tam cenné zkušenosti a praxi v oboru, které z ní následně tady učinily vyhledávanou osobnost s platem snů.  

Foto: Shutterstock
 
Ale nic netrvá věčně. „Před rokem jsem zatoužila po rodině a chtěla v práci zvolnit. Můj tehdejší zaměstnavatel mi překvapivě nevyšel vstříc, tak jsem dala bezstarostně výpověď. Však jsem věděla minimálně o třech dalších, kteří by o mé služby měli zájem,“ vzpomíná pohledná žena na životní mezník, jenž jí obrátil život vzhůru nohama a dostal tam, kde dnes je. Netají se tím, že tohle by ji nenapadlo ani v tom nejhorším snu.
 
Některé věci zkrátka nevymyslíte,“ usměje se hořce a pokračuje ve vyprávění svého příběhu, který se nezdá až tak dramatický, ale přeskládal jí dosavadní naladění velmi razantně.
 
„Po možná ukvapené výpovědi jsem se celkem rychle domluvila, jak jsem ostatně předpokládala, na novém místě. Nadiktovala jsem si podmínky, s kterými jsem byla spokojena, a těšila se na novou práci i možnosti volného času pro svůj osobní život. Ten jsem doposavad zanedbávala a hodlala to napravit. Bohužel do toho přišel koronavirus, jenž v podstatě ze dne na den změnil situaci na trhu. A můj nový zaměstnavatel byl natolik prozíravý, že mě vyhodil pro jistotu ještě ve zkušební době, abych pak pro něho případně nebyla nepohodlnou přítěží,“ povzdychne si, ale zároveň uznává, že jeho postoj v podstatě chápe.   
 
Nějaký čas si užívala volna. Ostatně okolnosti ani nic moc jiného neumožňovaly. „Většina národa na jaře loňského roku seděla doma a pozorovala v přímém přenosu epidemii, kterou nikdo nezažil a neočekával. Naštěstí jsem měla nějaké úspory, i když dnes už vím, že jsem ve své lehkomyslnosti a možná určité namyšlenosti na zadní kolečka příliš nemyslela,“ přiznává a dodává, že i vlastní byt v luxusní čtvrti, do kterého relativně nedávno nasypala většinu svých peněz, se kvůli poplatkům stal zakrátko nepříjemnou zátěží.
 
V létě, kdy se situace trochu vylepšila, jsem začala sondovat pracovní možnosti a obcházet různé pohovory. „Kromě toho, že obecně nikdo moc nechtěl přijímat nové lidi, jsem narazila na zásadní problém. Nikdo totiž nechtěl mě,“ zakroutí hlavou. Tehdy to nechápala. Dnes už to ví.   

Kdokoliv soudný si přečetl její životopis, okamžitě věděl, že tuhle ženu platit zkrátka nechce. Byla by příliš drahá. A tak Irena postupně proškrtávala stěžejní mezníky ze své kvalifikace a praxe, až se dostala k naprosto základnímu vzdělání s téměř nulovými zkušenostmi. A nastoupila jako pomocná síla v jedné firmě, kde dělá, co je potřeba. „Pořád věřím, že tento čas pomine, ale lhala bych, kdybych tvrdila, že neprožívám těžké chvíle,“ svěřuje se a dodává, že sice není nikomu na obtíž, uživí se, ale takto si to plánované zvolnění rozhodně nepředstavovala. A na to, že by se nyní někde s někým seznamovala, prý nemá ani pomyšlení.

Čtěte také:

Reklama