Sedíme v čekárně u naší staré dobré paní doktorky, familiárně jí doma říkáme Boženka a čekáme na očkování. Miminka se chovají u maminek, starší batolata se rvou o dětský nákupní vozík plný rozcupovaných reklamních letáků na Nutrilon a Hamilon. Jeden roztomilý chlapeček vytrvale odchází se slovy nackledanou nackledanou. Maminky lehce nervózní, jednou polovinou pusy klábosí, druhou polovinou decentně okřikují potomky. Prostě takové normální čekání u doktora.

Nově příchozí paní však vypadá JINAK, evidentně nejde s hezky opáleným miminem na očkování. Rychle klepe na dveře a naše pediatrička ji ihned vtáhne dovnitř. Koukáme jedna na druhou a  nikoho ani nenapadne ,,frfňat", že tu čekáme také už pěkně dlouho. Paní s opáleným miminkem vychází za chvíli ven a rozpovídá se...

V poslední době si začala všímat, jak její osmiměsíční Eliška vypadá více a více jakoby opálená, především na dlaních a na chodidlech se objevil až oranžový nádech. Nakonec maminku vyděsila babička, která prohlásila, že to není možné, že malá Eliška má určitě žloutenku. Holčička je ale pravděpodobně naprosto zdravá. Zkušená lékařka matce vysvětlila, že pokud by bylo miminko infikované hepatitidou, mělo by kromě těla zbarvené bělmo i sliznice a projevovaly by se i další příznaky, jako např. světlá stolice, tmavá moč a celková únava. I když není vůbec výjimkou, že osoby infikované žloutenkou ono žlutavé zbarvení kůže vůbec nemají. Na Elišce však bylo nápadné až oranžové zbarvení plosek rukou a nohou. 

Pediatrička se k velkému údivu maminky začala vyptávat na stravovací zvyklosti dítěte, ta se nadšeně rozpovídala o apetitu jejich holčičky. Kromě oblíbeného kojení Eliška doslova ,,ulítává" na mrkvové šťávě a mrkvi s kuřecím masem. Prý k tomu odmítá i jakoukoliv přílohu a toto menu vyžaduje takřka denně. Záhada se začala pomalu vyjasňovat, příčinou pěkného opálení miminka a zabarvení dlaní a chodidel je nadměrné množství betakoroténu ve stravě, který se pak vylučuje potními žlázami a je následně absorbován rohovou vrstvou kůže. Tento stav má i svůj lékařský název pomerančová pleť - aurantiasis cutis. Pro odlišení od žloutenky je typické, že dásně a oční bělmo zůstávají, na rozdíl od hepatitidy, bez pigmentace.

Posléze také vyšlo najevo,  nejenže by děvčátko zásobilo betakaroténem ještě jednoho či dva sourozence, ale i maminka si uvědomila, že celé léto užívá pro dokonalé opálení betakarotén v kapslích. Pravděpodobně též konzumovala velmi vysoké dávky, neboť v tomto ročním období ho bývá dostatek i ze sezónního ovoce a zeleniny, jako je brokolice, rebarbora, mrkev, paprika, rajče, špenát, meruňky apod. Nadbytek pak přechází i do mateřského mléka. Malá Eliška tak dostávala opravdu ,,koňské" dávky.

 

Naštěstí je tento stav neškodný a pokud se dávky sníží, zbarvení samo ustoupí. Není tedy třeba žádná léčebná terapie. Nemusíte se ani obávat následného předávkování vitamínem A, které již může být nebezpečné. Betakarotén je v lidském těle  přeměňován na vitamín A pouze v takovém množství, jaké organismus právě potřebuje.  Zajímavé je, že při  nadměrném přísunu tohoto karotenoidu,  je zabarvena nejen kůže, ale i vnitřní orgány. Malá holčička tedy byla doslova a do písmene žlutá jako banán, na vrchu i zevnitř :-)!

 

Použitá literatura:  RNDr. Fořt Petr, Moderní výživa pro děti, Praha 2000

                          MUDr. Jorge D. Pamplona Roger, S chutí za zdravím,  Praha 2002

TÉMATA:
TĚHOTENSTVÍ A POROD