Jsme spolu 14 let, z toho 11 let manželé, a o nějakých růžových brýlích už nemůže být řeč. Můj muž je velmi chytrý a zábavný, ale také přiměřeně líný. S chodem domácnosti mi moc nepomáhá. Jediné, co vlastně dělá, je vaření. Zvykla jsem si, že pokud něco chci, musím si to zařídit sama nebo zkrátka vzít vrtačku a použít ji. On by to udělal, ale až za půl roku... Mrzí mě, že mu chybí jistá dravost a pracovní ambicióznost, podle něho vydělává dost a máme se dobře, tak proč chtít víc. Na druhou stranu právě díky té vyrovnanosti je život s ním beze stresu.
Asi je to trochu klišé, ale na partnerovi mi nejvíc vadí to, že není moc pořádný. Ačkoli si to o sobě myslí. Přijde mi, že po něm pořád někde něco sbírám. Místo aby si pověsil bundu na věšák, tak ji nacházím v kuličce u gauče apod. Vytáčí mě také tím, že má třeba čtyři našpiněné skleničky najednou. Dvě v obýváku a dvě v ložnici. To si prostě nemůže jednu umýt a znovu ji použít? To je nad moje chápání. Nicméně se snažím to tolik neřešit, někdy křičím, ale většinou to stejně nepomůže, tak to radši uklidím za něj a říkám si, že to vždycky může být horší. A utvrzuje mě v tom například reality show Výměna manželek, kde se některé domácnosti topí ve špíně.
Občas mi trochu leze na nervy, když třeba řekne, že je unavený, protože se vrátil třeba z teambuildingu a tak nikam nepůjdeme a budeme sedět doma. I když je venku zrovna moc hezky. Říkám si, že to chápu, zřejmě tam sportovali nebo dělali něco, co ho fakt unavilo. Pak z něj vyleze, že třeba jen jedli, pili, relaxovali ve wellness. Zatímco já byla ráno ve fitku, uklízela jsem a celý týden jsem vstávala do práce v sedm ráno a ještě trávila celé dny aktivně až do večera.
Strašně mi vadí neustálé komandování z jeho strany. Jsem člověk, který si umí všechno udělat sám, protože jsem byla i dlouhou dobu sama. Zkontroluji si olej v autě, stejně jako si uvařím nebo přivrtám polici. Pokaždé když však něco dělám před ním, tak nade mnou stojí a komentuje každý můj pohyb. Já se do jisté doby držím, ale většinou to potom nevydržím a házím s předměty, které mám zrovna v ruce na zem a odcházím. Vůbec nevím, kde se v něm bere ta potřeba.
Dost často mi celé dny neodepisuje na messengeru. Na jednu stranu jsem ráda, když si zprávu alespoň zobrazí. Na druhou mě pak ale štve, že na vše odpoví často až po několika dnech. Uklidňuje mě, že to dělá úplně všem, protože je celé dny v práci až do večera, kde nemá na vypisování čas a ani ho to nebaví. Navíc sedí celý den na počítači. Raději si vše řekneme osobně, když se vidíme. Je pravda, že ty zprávy většinou nehoří. Když je to něco důležitého, odepíše rychle. I tak mě to ale dlouho štvalo. Teď už jsem na to zvyklá a nestresuju se tím. Vím, že mi pořád odepisuje víc, než někomu jinému. Teda až na jeho mámu.
Čtěte také:
- Denisa (28): Přesně vím, co bude po mé smrti, okolí mě má za blázna
- Můj přítel je minimalista, já mám kolem sebe ráda hezké věci. Můžeme žít v jedné domácnosti?
Nový komentář
Komentáře
1) Kouká po jiných. Notorický záletník, který ty své flirty snad nedotahuje do konce. 2) Nepořádek. Uklízečka vše nevyřeší, i když ji platí. 3) Opovrhuje mými rodiči.
Jak jsem ráda, že mě doba závislosti na sociálních sítích minula a mohli jsme se bavit normálně jako lidi
- ad studentka. Jinak nic výjimečného nevidím, jde v podstatě o prkotiny. Dámy, které vše zvládnou, by asi partnera hledat neměly. Musí jim překážet z principu.
Nejlepší jsou ty dámy co všechno zvládnou a police pořád přivrtávají a nebo přibíjejí.
A co být singl?.Také řešení,nemusíte se s nikým hádat,děláte si co chcete,prostě svoboda ne?.
Už to vůbec neřeším, nemá to smysl, natož se rozčilovat. Nějak to přece dopadne. Vždy si vzpomenu na kolegyni, která si až po manželově odchodu na věčnost uvědomila, jak jí chybí. Nikdo není dokonalý. A my ženy také ne.
"Já vím, že mám vyměnit žárovku v předsíni!! Nemusíš mi to každý půl rok připomínat...
Já pohozené ponožky s láskou zvednu a odnesu, ale naštvat mě může destruktivní úklid. Jako kde mám ten zázvor? Myslíš tu hnusnou bramboru? A byl v koši. A dále nečekané a neohlášené opouštění domácnosti v tu nejnevhodnější dobu, kdy očekávám, že někde je a pak ho lovím po celém pozemku. Typicky ve chvíli, kdy nandavám nedělní oběd na talíř, je nesmírně nutné, jít se hrabat do garáže. Naposledy v pátek při mytí dětí, myslela jsem, že se šel vyložit k televizi do ložnice a najednou nebyl. Nebyl dole v patře, nebyl nahoře v patře, nebyl v domě. Po hodině, kdy už děti spaly, zjistím, že si celou dobu povídal s kamarádem před domem. Přitom stačilo jen říct, hele už si pro to dotyčný přijel, jdu ven. Ale ne, to spolu mluvíme, najednou se otočím a pán není.
Petro, tak hlavně, že vaří. To každý muž neumí.
Moniko, tak snad nemusíte být jen spolu jak dvojčata.
Bětko, komandování by mi taky vadilo, uznávám. Asi bych ho praštila něčím po hlavě.
Simonko, řešíš nesmysly, ale v tvém věku je to normální.
A Leo, křičením nic nevyřešíš, to je zbytečné.