Někteří z nás ale volí reálné cíle do nového roku, které si rozdělíme do menších, které postupně plníme a blížíme se ke splnění toho velkého vysněného cíle. Většina lidí si dává nereálná a přehnaná předsevzetí, které nemají šanci splnit. Má to tedy vůbec smysl? Zeptali jsme se vás, jak to máte.

63985f7cad0d1obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Irena (35)
„Předsevzetí si nedávám, protože to nemá cenu. Vždycky jsem si ho dávala, ještě pět let zpátky, ale nikdy mi to nevydrželo dýl než týden. Pokud chci nějakou změnu, tak to udělám v tu chvíli, ale nenutím se na nový rok, to je k ničemu a ještě si připadám divně, protože najednou všichni všechno mění ve stejnou dobu.”

Pavlína (43)
Já si dávám nové cíle každý rok a povede se mi splnit tak třetina. Každoročně bilancuju nad životem a sepíšu si několik věcí, co bych chtěla změnit nebo vylepšit. Pak je postupně začínám plnit, ale po půl roce zjistím, že jsem od toho pomaličku upustila. Ale mám ráda ten pocit, kdy jsem namotivovaná do všech těch změn.”

Martina (28)
„Volím změny, které mě těší, takže nemám problém je dodržet. Rozhodně si nedávám takové cíle, které nejsem schopna splnit. Například nemám ráda běhání, takže si nedám cíl, že chci uběhnout týdně 10 kilometrů, i když vím, že bych potřebovala větší pohyb. Já volím příjemnější věci, třeba měsíčně přečíst jednu knihu. To jsem si dala loni a opravdu jsem to dodržela.”

Monika (30)
„Moje předsevzetí vypadají asi tak, že si je napíšu a ani je nezačnu dodržovat. Vždycky mi to přijde nějak moc složité a mám pocit, že mě to stojí fakt hodně úsilí. Takže je vždycky škrtnu a ani vlastně nechápu, proč si je dávám, letos to rozhodně vynechám.”

Aneta (40)
„Problémem většiny lidí je to, že si dávají cíle moc vysoká a hlavně si jich dávají hodně. Stačí třeba 3 a rozdělit si je do menších, tak to dělám já. Pak mě to motivuje a mám radost z toho, že se mi daří je splnit. Letos si budu dávat tři cíle – méně vyprodukovaného odpadu a plastu, více zeleniny v jídelníčku a více času bez telefonu před spaním. Už se na to těším.”

Zdroj: respondentky Irena, Pavlína, Martina, Monika a Aneta

Čtěte také: