Foto: Shutterstock
Johana
Máme pětiletá dvojčata. Já i manžel je rozeznáme na první dobrou, ale zbytek rodiny má často problém. Proto je oblékáme do různě barevného oblečení. Minulý rok, když mi děti diktovaly svá přání, která jsme společně zapisovali do dopisu, mě lehce zaskočilo, když si Vašek přál modrou ponožku. Nechápala jsem, co to znamená, ale trval na tom, ať to tam napíšu. Pak přišel na řadu Vláďa a ten si pro změnu přál červenou ponožku. S manželem jsme jim tak kromě jiných dárků pořídili i pár modrých a pár červený ponožek. O Štědrém večeru jsme čekali, jak se budou kluci na dárek tvářit. Když si ponožky vybalili, vypadali chvilku zmateně. Pak nám oznámili, že si přáli každý jen jednu ponožku, aby pár tvořili dohromady. Ty druhé (od každé barvy jednu) nám pak vrátili, ať je Ježíšek pošle jiným sourozencům. Nevím, jestli jsem byla víc v rozpacích, nebo dojatá, ale každopádně jsem si oddychla, že tenhle rok nás v dopisu žádná taková hádanka nečekala.
Valerie
Já jsem byla před dvěma roky hodně překvapená, když jsem v Jonášově dopisu pro Ježíška našla jen jedno slovo. To slovo bylo hovno. Zkrátka co si přeješ od Ježíška – hovno. Jak už jsem byla zblblá ze všech těch slizů a dalších patlanin, se kterými si děti tak rády hrají, tak jsem si v první minutě představila nějakou hnědou hmotu, ze které se vymodeluje ta věc, o kterou si Jonášek napsal. Pro upřesnění jsem se ho ale později nenápadně zeptala. Nakonec z něj vypadlo, že se o žádnou hmotu nejedná, že tak jen slyšel ve školce odpovídat děti na otázky učitelek. Zpětně se nad tím dokážu zasmát, ale pamatuju si, že v danou chvíli mě to hrozně naštvalo. Vysvětlila jsem mu, že takovým slovem se na otázku neodpovídá a už vůbec ne učitelkám nebo dokonce Ježíškovi! K Vánocům dostal plastelínu.
Jana
Naše dcera si loni přála létajícího jednorožce. Hrozně dlouho o něm básnila, vyprávěla mi, jak přesně vypadá a jak by se na něm chtěla proletět. Pravděpodobně to měla z nějaké pohádky, kterou jim ve školce četli. S každým detailem, který mi o jednorožci sdělila, jsem se o to víc zapotila, protože mi docházelo, že přesně takového, jakého si přeje, nikde neseženu. Když jsem se jí celá zoufalá už těsně před Vánoci ptala, jestli ten jednorožec vážně musí mít zlatý roh a každé oko jiné barvy, řekla, že na tom netrvá. Hlavně ať prý ten jednorožec lítá. To se mi vážně „ulevilo“. Nakonec jsme pořídili krásného velkého plyšového jednorožce, který měl sice obě oči stejné, ale zlatý roh měl! A dokonce měl i křídla! Radost mi překazilo až to, když si dcera jednorožce vybalila a zeptala se, jak asi bude tenhle jednorožec lítat, když je plyšovej. Někdy se holt rodič nezavděčí.
Petra
Už je to tak pět let zpět, ale moc ráda na to vzpomínám. Emilka si tehdy do dopisu pro Ježíška napsala, že si ze všeho nejradši přeje sourozence. Abyste tomu rozuměli, o Emilku jsme se snažili dlouho, a nakonec musela přijít pomoc v podobě umělého oplodnění. Když se nám Emilka narodila, o dalším dítěti jsme už neuvažovali. Takže jsme jí vysvětlili, že si může přát cokoli jiného, ale bratříček ani sestřička už to bohužel nebudou. A co se nestalo… příští rok se Emilka na Vánoce skutečně dočkala sestřičky. Přišlo mi to tak neskutečné, že jsem chvíli přemýšlela, jestli to vážně není nějaký vánoční zázrak. Emilku to nepřekvapilo, oznámila nám, že si to nikdy nepřestala přát.
Zdroj info: Respondentky Johana, Valerie, Jana a Petra
Nový komentář
Komentáře
Čtyři roky po sobě nám dcera lepila doprostřed okna otevřený dopis Ježíškovi: "Milý Ježíšku, já si přeju jedině pejska!" Jedno připojila ještě PS: mohla by být i malá knížka Manžel, velký odpůrce psů v bytě po těch 4 letech povolil a byl to nejlepší dárek, co k nám přišel.
Nedávno se zastavila kamarádka, co jsme se 10let neviděly, jen si občas napíšeme a tenkrát si její dcera přála mrak! Protože jsem tehdy měla aktivní hand made dílnu, ušila jsem jí super třpytivý s provazy deště a kapkami na koncích, hezky tvarovaný. A teď jsem se dozvěděla, že ho má i jako dospělá