Foto: Shutterstock
Jindra (32)
Já jsem nikdy nic nesbírala. Ani jako malá, ani v pozdějším věku. Nicméně moje babička dlouho sbírala známky. Mně se tahle její záliba moc líbila, ale většinou jsem byla zvědavá až na výsledek – až když byly jednotlivé známky hezky zasazené v albu. Jenže v poslední době na to už babička špatně vidí, a tak mě požádala, jestli bych jí s tímhle jejím koníčkem nepomohla. A světe div se mě to chytlo! Takže do budoucna se mě možná bude sběratelka známek.
Isabela (25)
Bude to znít asi divně, ale sbírám to, co u mě zbude po mých ex a je jedno, jestli je to mikina, trenky nebo účtenka za večeři. Ty drobné věci pak skladuji ve „vzpomínkové krabici“ a zbytek těch větších věcí najde snadno využití. Oblečení pak například nabízím mým novým známostem, ale v případě rozchodu je musí samozřejmě zase vrátit. Když mi po nějakém rozchodu nic nezůstane, jsem z toho smutná. Je to jako kdyby ten vztah ani neproběhl. Většinou se nějaká větší či menší najde.
Pavla (48)
Já sbírám obaly od čokolád a sušenek. Začala jsem jako dítě, přivedl mě k tomu táta. Baví mě celý ten proces – od snězení čokolády, přes vyhlazení obalu do rovna až po jeho uložení do bedýnky. Je to prostě takový můj rituál. Od každé čokolády se samozřejmě snažím mít jeden, maximálně dva obaly, ale jak se v tom přestávám orientovat, tak jich mám určitě víc. Taky se mi ty bedýnky už začínají pěkně hromadit. Když to tak píšu, přemýšlím, jestli je to stále ještě záliba, nebo už nemoc.
Tomáš (35)
Moje přítelkyně mě za to sice proklíná, ale já už tak od šestnácti sbírám časopisy. Je vám asi jasné, jaké časopisy to jsou. Přijde mi škoda s tím přestat, když už mi to vydrželo tak dlouho. Některé kousky navíc mají snad už i sběratelkou hodnotu. Ale nevím, jestli bych to dokázal prodat. Mám na některé z nich docela fajn vzpomínky.
Erika (31)
Do teď mě nenapadlo nad tím přemýšlet, ale možná už můžu říct, že jsem sběratelka náušnic. Mám jich okolo dvou stovek párů. Miluji náušnice, takže je dostávám od přátel, manžela i zbytku rodiny. Náušnice jsem dostala také za porod dcery. Ty jsou samozřejmě mými nejoblíbenějšími. Jinak mám jak zlaté, tak stříbrné, s drahými kameny, ze dřeva, z korálků, z fima, z kůže, z plastu, z látky a jedny dokonce i z betonu.
Zdroj info: Respondenti Jindra, Isabela, Pavla, Tomáš a Erika
Nový komentář
Komentáře
Jako dítě pohledy, známky, obaly od čokolád a obrázky ze žvýkaček a kalendáříky. Zůstaly mi jen ty kalendáříky. Mám jich přes dva tisíce, čili velkou krabici. No a vlastně jako dospělá sbírám obrazky a psaníčka od dětí, vnoučat a teď už i od pravnoučat.
To mám druhou krabici 
Jak já rozumím Erice.
Ale 200 párů teda nemám, možná časem. Jako dítě jsem sbírala známky a pohlednice, nejdřív všechny a později jen města, hory, prostě takové cestovatelské téma.
Jako dítě jsem sbírala známky a pohlednice. To dělal tenkrát skoro každý. Dnes už nic, naopak bych se potřebovala těch známek i pohlednic zbavit, jenže o tyhle dětské sbírky, které nejsou nijak uspořádané a obsahují samé bezcenné kousky, nikdo nestojí.
Každý je svým způsobem sběratel ??