
Foto: Shutterstock
Stanislav (55)
„Tak to vím naprosto přesně. Ženy obecně jsou neskutečně urážlivé. A taky hádavé. Nejdřív se urazí a potom se hádají, proč jsou nebo nejsou uražené. To abychom my chlapi pořád přemýšleli o tom, co můžeme a nemůžeme říct, aby se ženy náhodou neurazily. Je totiž docela těžké jim vysvětlit, že je nikdo urazit nechtěl. Já mám totiž doma čtyři dcery, takže o tom vím své. K té urážlivosti bych taky přidal až přílišnou citlivost. Ano, to k něžnému pohlaví patří, ale mě to vytáčí. Všechny pořád jenom brečí a dotkne se jich i nesmysl.”
Petr (30)
„Já jsem ženy dodnes ještě nepochopil. Možná je mi málo let, ale nerozumím jim. Mám pocit, jako by mluvily nějakou svojí řečí, protože komunikují v šifrách. Většinou ano znamená ne a naopak, když se zeptám na otázku, dostanu často ironickou odpověď. Možná proto mi ještě žádný vztah moc dlouho nevydržel, protože zkrátka nerozumím jejich myšlenkovým pochodům. Takže to, jak komunikují opravdu nemám rád.”
Igor (46)
„Mluví a nakupují, aspoň ta moje ano. To úplně nesnáším, nevydrží den bez návštěvy obchodu a neumí být chvíli potichu. Jsou dny, kdy přijdu domů a chci mít klid. Ona mi ale začne vyprávět, co ten den zažila a všechno mi to musí říct hned. Jakmile řeknu, že chci klid, urazí se a prohlásí, že se o ni nezajímám. Já se zajímám, jen to nechci všechno vědět v tu danou chvíli. Je to tak těžké pochopit?”
Michal (35)
„Vadí mi, jak jsou ženy obecně kritické. Nejen k okolí, ale i k sobě. Stále hledají něco, co se jim nelíbí a o všech nedokonalostech stále mluví. Asi jim ještě nikdo neřekl, že čím víc na to budou upozorňovat, tím spíš si toho lidé budou všímat a tudíž je to kontraproduktivní. A taky nemám rád, když holka moc mluví, což jsou, bohužel, skoro všechny. Ach jo.”
Jáchym (47)
„Naprosto nesnáším, když ženská mluví jako chlap. Sprostě, používá výrazy jako vole nebo kámo, to mi trhá uši a přijde mi to totálně nepřitažlivé. Stejně tak, když holka žvýká jako no asi vítě, plive po zemi nebo krká na veřejnosti. A že jsem takových poznal. Dokonce jsem se s jednou takovou seznámil přes seznamku a už při prvním vole jsem věděl, že to nebude můj šálek kávy.”
Tomáš (27)
„Miluju, když je žena samostatná. Naopak nesnáším, když mě potřebuje u každé své aktivity a není schopna nic udělat nebo někam jít sama. To se potom nemůžeme divit, že jsou muži v mnoha ohledech stále nadřazováni ženám, když se chovají tak submisivně a běhají za námi. Vedle sebe potřebuji ženu, která bude mít své zájmy, své koníčky a věci si dokáže zařídit bez mé pomoci.”
David (39)
„Asi to nikoho nepřekvapí, ale nás muže obecně na ženách vytáčí jejich nerozhodnost. Například moje žena neustále řeší, pro co se má rozhodnout a ještě požaduje po mně, abych ji v rozhodování pomohl a nejlépe to rozhodl za ní. Jakmile vyberu špatně, schytám to. I moje dcera, které je 12, za mnou chodí a chce diskutovat nad variantami, a to stále dokola. K čemu jim to je? Akorát se v tom utápí a ztrácí čas nad uvažováním nad miliony možností. Z toho bych zešílel.”
Zdroj: respondenti Stanislav, Petr, Igor, Michal, Jáchym, Tomáš a David
Čtěte také:
- Mohou být současná a bývalá partnerka kamarádky? Odpověď zní ANO
- Milujeme se, ale žít spolu nebudeme. Dělí nás jediná, ale pro oba zásadní věc, smutní Dominika (25)
Nový komentář
Komentáře
Taky jsem byla samostatná. Auto do servisu nebo na technickou si odvezla sama, postarala se o dítě a domácnost. Do kina a divadla chodila taky sama, nebo s kamarádkou a sestrou, na kolo sama, protože ho ty ,,moje" voloviny nebavily. A nakonec jsem byla úplně samostatná, protože jsem zjistila, že ho vlastně nepotřebuju. To bylo ušetřených peněz a času, doma pořádek a klid k nezaplacení, mohla jsem jít kam jsem chtěla a bez keců. Ale respondentům se nedivím, jen že ženy jsou víc kritické k sobě a muži zase k okolí.
Já sice nejsem chlap, ale většina z těch výše uvedených "věcí" mi také na ženách vadí. A ještě jako bonus - vždycky se zastanou tyrana, který jim pravidelně rozbije h*bu a pomlouvají a urážejí "ňoumu", který jim snáší modré z nebe.
Nepřekvapí. Klidně to všechno podepíšu. I s tím konstatováním, že něco z toho dělám taky, například někdy moc kritizuju a občas jsem až trapně nerozhodná. Stanislava upřímně lituju, mít doma pět ženských, to je drsné a nepochybně zaslouží nějakou cenu za to, že to vydrží.