V současnosti naprosto běžný jev. Žádná žena si už bez této součásti šatníku nedovede život představit.

Není to ale tak dávno, kdy byly  kalhoty, jako ryze mužská záležitost, pro ženy tabu.

Ale to by zase nebyly ženy ženami, kdyby sem tam neporušily pravidla, která jim určili muži.

 

Slavným důkazem, že výjimky potvrzují pravidlo, nebyl nikdo menší než královna Kristýna. Žena nadmíru vzdělaná a odvážná, která vládla ve Švédsku v období baroka. A to byla pěkně puritánská doba. Vzít si na sebe kalhoty, pokud nejsme mužského pohlaví, se rovnalo téměř sebevraždě na hranici za čarodějnictví.

 

Další slavnou ženou, která se hrdě oblékala do pánských obleků od hlavy k patě, byla George Sandová. Kontroverzní spisovatelka, pohybující se v bohémském světě mužů jak ryba ve vodě.

 


Ano, byly to nesporně silné osobnosti, že dokázaly prosadit svou vůli proti obecně zaběhlým zvyklostem. Také se zapsaly do dějin.

 

Pozor, ani v osvíceném, moderním dvacátém století neměly ženy v kalhotách na růžích ustláno. Dokonce ani  na koni nesměly, chudinky, jezdit obkročmo jako muži, ale bokem na nebezpečném dámském sedle, což se rovnalo akrobatickému výkonu mongolských jezdců.

 

Až první světová válka převlékla ženy do kalhot jejich mužů, když narukovali na frontu. To byla historická nutnost, se svobodou, natož s módou, to nemělo nic společného.


 

Pak se objevila  drobná svérázná žena. Ustřihla sukně, zkrátila vlasy a oblékla kalhoty .

Obrátila dosavadní babskou  módu vzhůru nohama, celou ji omladila a  na puritány udělala dlouhý nos.

Milá osůbka. Ano, byla to Coco Chanel. Právě jí vděčíme za to, že se kalhoty natrvalo zabydlely v našich šatnících, že si oblékáme twinsety, nosíme kostýmky a voníme se úžasnými parfémy.

Osvobodila ženu ze sevření konvence, pozvedla její sebevědomí.


 

Zdlouhavá a trnitá cesta kalhot má šťastný konec. Už je nedáme!