Zdena (35): „Nechci už před muži obhajovat svůj životní postoj“

Po pár pokusech o partnerský vztah v minulosti už podobné ambice nemám. Vždy to totiž ztroskotalo na faktu, že jsem na svého přítele neměla tolik času, kolik by si představoval. Neberte to jako chlubení se, jen pouhé konstatování, ale jsem úspěšnou podnikatelkou v oboru, o kterém jsem od mládí snila. A za žádnou cenu se svého „dítěte“ nehodlám vzdát! Neříkám, že je práce úplně na prvním místě, ale pokud chci zůstat i nadále jedničkou, nesmím ve svém úsilí polevit. Znamená to práci šestnáct hodin denně, alespoň šest dní v týdnu. Jenže to vydýchá málokterý chlap. Buď jim vadí, že jsem úspěšnější než oni, nebo prostě potřebují pečovatelku, která se jim bude starat o domácí pohodu. I když zpočátku tvrdí, že to není ve vztahu jejich prioritou. Jenže tou já nikdy nebudu! Potomka sice jednou chci, ale na mateřskou se nechystám. Bez chůvy to zkrátka nepůjde. Už svůj postoj ale nehodlám před kýmkoli obhajovat. Zůstávám single a muže potřebuji jen k tomu jedinému. Abych se pobavila. Rodiče říkají, že jsem se měla narodit jako chlap.

Alice (51): „Už nemíním nikomu sloužit, jedno zklamání stačilo“

Poté, co děti vylétly z hnízda, jak se říká, přiznal můj muž, že má milenku. A odešel za ní. Já zůstala sama. Z našeho manželství mi sice zbyl obrovský dům, ale taky ještě větší šrám na duši. Po pětadvaceti letech obětování se jednomu chlapovi najednou zjistíte, že to všechno zahodí jako nic. Jste mu ukradení, velká láska je pryč. Proto jsem se zařekla, že už nikdy víc! Nikomu nehodlám sloužit, budu si jen a jen užívat. A tak jsem dům prodala, koupila si malý byt a žiju v něm už pět let sama. Žádný muž sem nesmí! Natrvalo myslím. Netvrdím, že nemám milence. Na sex ani na zábavu by člověk neměl zanevřít. Jenže příjemnými věcmi vyplývajícími z randění to pro mě končí. Nestojím o společný život. Ať si těm chlapům pere a vaří někdo jiný, já si toho užila dost!

Denisa (36): „Neumím se už přizpůsobovat“

Tak dlouho jsem si nepřála nic jiného, než najít fajn kluka, se kterým strávím život, přivedu na svět děti… Jenže ten pravý byl stále v nedohlednu. Jak mě s ubývajícími roky postupně opouštěla naděje, začínala jsem si stále více zvykat na svůj klid a pohodlí. Dopadlo to tak, že dnes už nesnesu, aby se mnou někdo strávil v mém bytě více než den. Rozčiluje mě snad všechno, co moje společnost udělá. Mám ráda ve věcech vlastní systém, nezvládám se někomu přizpůsobovat. A vlastně už ani nechci, nemám důvod. Lékaři mi před čtyřmi roky oznámili, že děti stejně mít nemůžu. Tak proč se přemáhat? Je to asi můj osud. Zůstávám proto u vztahů s muži, kterým se říká kamarádi s výhodami. Mají svůj život a já také.

Daniela (23): „Chci si užít všeho, co život nabízí“

Chraň bůh, nikoho neodsuzuji, ale nedovedu si představit, že bych ve svém věku byla přivázaná k jednomu chlapovi. A že mám takové kamarádky, které se ve dvaceti vdávaly! V dnešní době… Já chci od života něco úplně jiného. Mám v plánu poznat svět, studovat, vybudovat kariéru, užívat si všeho, co mi život nabízí. Včetně mužů. Mám několik milenců současně, většinou takové, kteří se nezdráhají zahrnovat mě nevšedními zážitky a životem plným zábavy. Ano, čekají na ně doma manželky. To mi ale vůbec nevadí, nežárlím. Já jsem ta, s níž se královsky baví, zatímco s nimi žijí všední život.

Čtěte také:

Reklama