Co si trochu odpočinout od závažných témat a jít si hrát? Z hojných účastí v našich soutěžích usuzuji, že většina z vás má hravého ducha. Hry nás provázejí celým životem. Dědí z generace na generaci.
Pamatujete? „Čáp ztratil čepičku...“ nebo „Krvavé koleno“?


Měla jsem vlastně obrovskou výhodu, že jsem mohla strávit dětství na venkově. Sotva roztál sníh, už jsme patou hloubily důlek a cvrnkaly barevné hliněné kuličky. No barevné. Časem se všechny ošoupaly do podoby uschlých králičích bobků. O to víc mezi nimi vynikaly vzácné duhové skleněnky, které se stávaly válečnými trofejemi, protože se o ně hrálo až naposled, v nouzi, kdy už se nedostávalo obyčejných.

Když se nad tím tak zamyslím, asi vezmu zpět větu, že se hry dědí z generace na generaci. Kuličky to asi nebudou. V asfaltu a betonu se těžko hloubí důlek a ani já sama jsem tuto hru svým dětem nepředala. Jako jsem je nenaučila skákat panáka, ani jsem s nimi nehrála školku se švihadlem ani tu s míčem. Trochu mě snad omlouvá, že moje děti vyrůstaly v Karlíně, vydlážděném, vybetonované, a vyasfaltovaném, kde se dalo skákat leda tak přes výmoly a psí hovínka.

 

Teď už jsou velké a já stará, takže ani ony svým dětem nebudou mít co předat. V mé generaci vymřou tyto hry po přeslici. Škoda. Zato domácích stolních her zdědily plný kufr. Od „kloboučku hop“, přes domino, dámu, šachy, až po Dostihy a sázky a karty všeho druhu. Karban je chytl asi ze všeho nejvíc, každou volnou chvilku jsme s nimi museli něco hrát.

Kapitolou samou pro sebe jsou naši známí. To jsou hrací maniaci. Podotýkám, že to není kritika, ale obdiv, protože tato rodina je vzácným příkladem dokonalé soudržnosti a obdivuhodně fungujícího kolektivu. A možná právě společenské hry všeho druhu jsou dobrý recept, jak stmelit a udržet rodinný kruh v harmonické pohodě.

 

Hrají všichni: táta, máma a tři skoro dospělé děti. Vždycky vítězoslavně nahlásí, že objevili nějakou novou hru, ať přijdeme. A tak se u nich sesedneme ke dlouhatanánském stolu a hrajeme do pozdních nočních hodin. Prodíráme se bludišti, stavíme tučňáky, skládáme pyramidy nebo kombinujeme číselné řady.

A co vy, milé ženy-in?
Dokážete vypnout televizi a začít něco hrát?


Co hrajete?
Karty? Šachy?
Stolní společenské hry?
Skládáte hlavolamy?
Na jaké hry z dětství nejraději vzpomínáte?
Předaly jste je svým dětem?
Nebo upadnou v zapomnění?
Hrajte v rodinném kruhu? S přáteli?
Umíte prohrávat?
Hrály jste někdy o peníze?
Co vás na hrách nejvíc baví?

Napište mi o tom a vyhrajte dárek.

Reklama