Šest z deseti nadřízených se blíží ideálu, každý desátý je diktátor. Ustrašení šéfové, známí z dob plánované ekonomiky, téměř vymizeli.
Ženy jsou oblíbenější šéfové než jejich mužské protějšky. Manažerek, se kterými jsou jejich zaměstnanci velmi spokojeni, jsou v tuzemsku téměř dvě třetiny. U mužů je to o desetinu méně. Vyplývá to z internetového průzkumu, který uspořádal vydavatel stravenek Ticket Restaurant, společnost Accor Services.
Podle psycholožky a specialistky na marketingový průzkum Pavly Řehákové může větší obliba ženských šéfů souviset s jejich vyšší empatií, která se projevuje i na pracovišti. „Ženy často snáze kooperují. To mohou členové pracovního týmu vnímat jako podporu, v krajních případech i jako ochranu. Pro některé lidi takový styl řízení nabízí pocit stability a prožívání jisté míry spokojenosti,“ uvedla Řeháková.
Rozsáhlého internetového průzkumu se v měsíci únoru účastnilo téměř 4,5 tisíce respondentů z celé ČR. Lidé odpovídali celkem na deset dotazů a na konci testu se pak dozvěděli, jaký je jejich nadřízený typ. Nejvíce – téměř 57 procent vedoucích – se zařadilo do kategorie „Ideální šéf, Ideální šéfová“.
„Samozřejmě to neznamená, že by to byli vedoucí pracovníci bez jakýchkoliv chyb. Do této skupiny byli zařazeni ti, u kterých převažovali odpovědi vyjadřující ideální vlastnosti a schopnosti. Přesto jsme byli výsledkem a kladným hodnocením šéfů příjemně překvapeni,“ uvedla Daniela Pedret, marketingová ředitelka společnosti Accor Services.
Výraznější rozdíly mezi muži a ženami přitom nebyly jen v kategorii ideálních šéfů. Zatímco ideálu se podle zaměstnanců blíží o něco více žen, u dalších dvou nejčastějších typologií mají mírně navrch muži.
Čtvrtina mužských šéfů spadá do kategorie „chytrák“. To jsou šéfové, u kterých je na prvním místě jejich kariéra. Kromě negativních charakteristik ale mají i ty pozitivní. Aby sami uspěli, potřebují v týmu výkonné pracovníky a svým oblíbencům dokážou vytvořit dobré podmínky. Žen „chytraček“ je pouze pětina.
O něco více než desetina je pak tvrdých šéfů – „diktátorů“ a „diktátorek“, a i zde jsou rozdíly mezi oběma pohlavími. Mužů je v této kategorii o poznání více.
„Muži ve vedoucích pozicích pracují jinak s potřebou sebeprosazení a soutěživostí. Někdy nemusí být přijímána jejich přímočarost či důkladnost, ochota k razantnějším změnám. Muži oproti ženám o něco raději riskují a riskování opět nemusí jít ruku v ruce s hodnotami kolegů,“ komentovala výsledek psycholožka Řeháková.
Nejméně (v mužské i ženské kategorii) je v tuzemsku „ustrašenců“ – tedy takových šéfů, kteří se bojí udělat jakékoli rozhodnutí a kteří se hojně vyskytovali v dobách komunismu.
Zdroj: Tisková zpráva
Čtěte také:
Napište nám svůj příběh!
Jaký je váš pracovní kolektiv? Kolik máte kolegů? A jaké mezi vámi panují vztahy?Je ve vzduchu cítit rivalita, nebo jste jeden sehraný tým? Je váš pracovní kolektiv mužský, ženský, nebo smíšený? Máte nějaké zkušenosti s prací v čistě ženském, či naopak v čistě mužském kolektivu?
Pište nám své příběhy, zážitky a zkušenosti na adresu
Došlé příspěvky budeme v průběhu celého dneška zveřejňovat. Na konci dne vybereme jeden, který odměníme knížkou Jak hledat a najít zaměstnání - rady a tipy pro uchazeče od nakladatelství Grada a uhlazujícím krémem na vlasy značky Gliss Kur.
Nový komentář
Komentáře
Rikina — #1 Naprostý souhlas
wich — #10 Pokud je šéf/ka stejného ražení, tak i jo.
v zadnem pripade, zenska na vedouci pozici je katastrofa a to vim sama ze sve zkusenosti coby sefova plus coby ostatni jine sefove... mam nadsefy dva muzskeh orodu a verte mi ze ac me stvou nekdy , pracuji pod nimi radeji nez pod nejakou babou, zenske jsou emocionalni a vubec... nenenene
vzdycky jsem lepe vychazela s chlapama
takze preferuju sefa chlapa nez zenskou 
Altamora — #9
Vždycky je to o lidech. Blb může být jak chlap, tak i ženská. I celkové ladění kolektivu. A ruku na srdce, tam, kde se polovina pracovní doby prokecá u kafíčka nebo na netu a práce stojí, nebude pohoda nikdy, ať je vedoucí chlap či ženská.
Měla jsem fajn šéfy i příšerné šéfy, šéfky jsem měla jen tři a byly to skvělé ženské. Nemasírovaly si ego, ale věcně řešily problémy, šlo jim o výsledek, ne o to, aby bylo po jejich. Možná to ale bude tím, že to nebyly ekonomky ani humanitně vzdělané osoby, ale techničky.
Enny — #7
Já jsem si šéfkou sama sobě. Občas si vynadám, ale vcelku se sebou vycházím dobře
PO MÍCH ZKUŠENOSTECH JE ŠÉF ROZHODNĚ LEPŠÍ
Mám za ty roky zkušenost, že chlapi jsou lepší...když je nějaký problém, kvůli kterému se chytnete, za 5 minut je schopen s vámi se bavit, jako by se nic nestalo. Ne tak ženská...ženské jsou mrchy, které jsou schopné vám mrsknout do očí i věci ze soukromí, po kterých je jim s odpuštěním hovno.
Ale v současné době mám šéfa tedy hrozného...vztahů na pracovišti si nevšímá, neřeší je, kvůli tomu už odešli 2 lidi. Zavání to až mobbingem a bohužel se ho dopouští ženská, která je manželkou šéfova kamaráda. Kromě toho nemá žádnou autoritu a snaží se ji získat pouze tím, že dělá problémy s dovolenou...takhle jsem si loni musela vzít dovču v období, kdy jsem ji vůbec nepotřebovala, dřepěla jsem v dubnu týden doma. Co mi ještě vadí, tak že je šéf až nechutné prase...běžně v práci říhá nahlas, bez omluvy.
Šéfovou nemám, neb jsem si šefovou já
Když jsem do firmy nabírala pár zaměstnanců, měla jsem jen trošku zkušeností, takže jsem se řídila instinktem, slušným chováním a zkušenostmi jiných. Měla jsem štěstí na zaměstnance, kteří chápou, že když se bude mít dobře firma, budou se mít i oni 
Vycházíme v pohodě, konflikty nejsou.
Rikina — #1 sakra, ale já jsem jednatelka
Zásadně nesouhlasím! Ženy jsou jako šéfové horší!
Rikina — #1 přesně tak! Jsou nevyrovnaný a šéfky bývají snaživé šprtky bez schopnosti improvizace. Mám taky takovou zkušenost!
Moje osobní zkušenost je jiná - pokud jsem kdy měla zásadní a opakované problémy s nadřízeným, vždy to byla žena, a nikdy se nenašlo rozumné řešení.
Naopak s chlapama jsem se nakonec domluvila vždycky. Platí to i ve vztahu ke klientům, pokud je jednatel nebo majitel firmy muž, věci se řeší jednoduše a přímo. Ženy mají tendence záležitosti zbytečně komplikovat, odkládat, odvádět řeč, a kolikrát se vůbec nedokážou rozhodnout, co vlastně chtějí. 