Brzy mi bude 27 let a nemám žádnou vážnou známost.
Před dvěma lety skončil můj nejdelší, tříletý, vztah, a to proto, že se můj přítel nechtěl vázat.
Vše probíhalo dobře, dokonce se naše rodiny  scházely o víkendech. Najednou můj přítel přišel a se slovy, že chce ještě něco zažít a že cítí, jak ho svazuju, odešel.
Vůbec mu nechybím, prý cestuje.

Snažila jsem se najít náhradu.
Okolí říká, že mám ještě čas, ale já bych se prostě chtěla vdávat a usadit se.
Nejsem ošklivá, a tak se čas od času nějaký zájemce najde. Uplyne ale pár týdnů nebo měsíců a i on se odporoučí s tím, že nechce vážný vztah.

Jsem potom velice nešťastná, jelikož se nikdy neubráním a představuju si, jak s ním žiju nebo mám děti. Kamarádky říkají, že to je chyba, ale zřejmě v tom hrají roli mé mateřské city a fakt, že začínám toužit po dítěti. Neumím tyto věci skrývat. Nebo, mám vůbec je skrývat?

Nedávno jsem problémy vztahu řešila s mou kamarádkou, o které se domnívám, že je chytřejší a zkušenější než já. Také se zdá, že ona si vztah udržet dokáže.
Mají s přítelem po dvouletém vztahu krizi, pořád se hádají, dokonce od sebe už dvakrát odešli. V takové ryze ženské debatě jsme se dostaly až k možnosti, co kdyby mu ona narovinu sdělila, že uvažuje o svatbě a dětech. Předtím také byla řeč o jeho nespokojenosti, k níž ho mimo jiné vede pocit, že jejich vztah směřuje ke svatbě.

Moje zkušená kamarádka ale ten můj návrh smetla ze stolu jednou větou.
"Oni nesnášejí slovo svatba, to bych se s ním mohla rozejít rovnou a nadobro!"

To jsem tedy blázen.
Ono není normální se po delším vztahu vzít? Mám tedy v sobě opravdu potlačovat své pocity, které se mi prostě derou na povrch? A co když to nedokážu?

Jsem z těchto věcí už hodně zmatená a občas i zoufalá. Snažím se dělat, co se dá, dokonce jsem se začala soustředit na jiné věci, jako je sport a práce. Tedy, snažím se na ně soustředit, a snad už i sama před sebou dělám, že vlastně o nikoho nestojím. To abych nebyla tak strašně průhledná :o))
Snad by některá z vás pro mě měla nějakou radu, kterou bych ty chlapíky udržela a přesvědčila je, že někoho mít je prostě normální a prima.

Nebo mám jen špatné zkušenost a narážím na špatné typy?

Už vás nebudu dále unavovat svými úvahami.
Já jen, že potřebuju prostě jakousi ženskou zbraň na to jejich:

"NECHCI SE VÁZAT"! 

Díky všem za radu a zdravím vás

 

           
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY