Udělaly jste mi velkou radost! Ve včerejší anketě na téma Čtete, nebo četli jste svým dětem před spaním pohádky, na celé čáře zvítězila možnost, že ano. Celkem 205 z vás tak na sebe prozradilo, že pravidelně každý večer předčítá svým ratolestem pohádky. 185 tak činí též, i když nepravidelně.

 

A já jsem tomu moc ráda. Protože dnes, když jsou mé dcery již dospělé, moc ráda vzpomínám na ty chvíle před usnutím. Na to malé zastavení po celodenním shonu, dětská voňavá tělíčka pod peřinkami, načechrané vlásky a velká hnědá kukadla, která doslova visela na mých rtech. V tu chvíli byly zapomenuty všechny jejich drobné prohřešky, kterých se přes den dopustily a já jsem se společně s nimi ponořila do tajemné pohádkové krajiny, plné princezen, draků a statečných rytířů.

Vzpomínám, jak vždy vedla jedna knížka, kterou jsme četly pořád dokola, aby ve chvíli, kdy ji už obě znaly nazpaměť, byla vyměněna za další. Trošku se i zastydím, když si připomenu chvíle, kdy jsem se cítila velmi unavená a chtěla večerní čtení trochu ošidit a přeskakovala jsem odstavce. Nevím, proč jsem to dělala, snad jsem si vždycky myslela, že tentokrát mi to projde. Neprošlo, samozřejmě. Pohádky byly v hlavinkách mých dcerušek pěkně zakódovány a pečlivě a důrazně mi připomínaly každé vynechané slůvko. :o))

Takhle jsem jim před spaním četla dlouho. Dávno už obě chodily do školy a hltaly samy jednu knížku za druhou…ale to večerní kouzlo, kdy máma sedí v pokojíku na zemi opřená o topení a čte, to nám zůstalo. Co na tom, že pohádky vystřídal Mach a Šebestová a další knížky pro větší děti.

Po pohádce sladká pusa, pohlazení… přikrytí až pod bradu… a samozřejmě spousta důležitých dotazů a informací, které mi ještě musely sdělit, jen aby protáhly tu chvíli, než vezmu za kliku a zmizím z jejich pokoje.

Dnes už jsou dospělé a já si občas nostalgicky vzpomenu na ty dvě malé cácorky a vidím je, jak na mě čekají s připravenou knížkou. Chybí mi i to jejich dohadování, když se nemohly sjednotit na té dnešní pohádce, stýská se mi po těch upřímných, dětských očích, vykukujících zpod peřiny…

Užívejte si se svými dětmi tyto krásné chvíle, které tak brzy pominou. Překonejte únavu i podrážděnost, netrestejte je tím, že jim vezmete toto nádherné večerní spočinutí. Protože večerní pohádka a máma nebo táta, který v tu chvíli patří jen jim a nikomu jinému… to je něco, co si s sebou ponesou po celý život.