Foto: ISCARE
Bc. Michaela Přikrylová se onkologické prevenci věnuje přes dvacet let. V roce 2006 spoluzaložila s profesorem Žaloudíkem v Masarykově onkologickém ústavu Centrum preventivní onkologie. Dnes podobné centrum funguje i na klinice ISCARE, kde aktuálně působí.
Přestože se o prevenci mluví stále častěji, podle Michaely lidé pořád podceňují to nejjednodušší, několik minut, které mohou věnovat sami sobě. „Občas si říkáte: máte dítě, máte rodinu, máte moc práce, jste unavená. Ale ta chvilka, kterou sobě budete věnovat, vám může zachránit život,“ říká Michaela Přikrylová. Právě na samovyšetření podle ní stojí velká část prevence. Ne proto, že by člověk měl být schopen poznat každou nemoc, ale proto, že své tělo zná nejlépe. Všimne si změny, která tam minulý měsíc nebyla. „Nádor není jenom bulka. Nádor může mít různé formy. Proto je důležité prsa nejen prohmatat, ale také se na ně podívat. Nehmatat jen bulku. Vyšetřit si prsa pohledem, podívat se na bradavku, na kůži, na podpaží. To všechno je desetiminutová záležitost, která vám může zachránit život.“
Samovyšetření prsou by si ženy měly dělat jednou měsíčně, ideálně pátý až desátý den po menstruaci. Právě tehdy jsou prsa méně citlivá a změny se hledají nejsnáze. Nejprve je potřeba postavit se před zrcadlo. „Když se na ta prsa podíváte, nejlépe někde v koupelně před zrcadlem, ve stoje, můžete si všimnout, že je jedno prso jiné, že se změnila kůže, že je zarudlá, že je někde vpáčená bradavka. A to jsou všechno věci, které tam předtím nebyly.“ Právě vpáčená bradavka patří podle ní k častým signálům, že se v prsu něco děje. Stejně tak výtok z bradavky, který žena nikdy předtím neměla. Mnoho žen si také nevšímá změn na kůži. Dlouhodobý ekzém, vyrážka nebo zarudnutí bývají snadno zaměnitelné za podráždění, alergii nebo reakci na aviváž. Přikrylová ale varuje, že právě tady ženy často zbytečně čekají. Teprve potom přichází na řadu samotné prohmatání prsou. Důležité je používat bříška prstů, nikdy ne nehty. Krouživými pohyby je potřeba prohmatat celé prso i jeho okolí. „Prosím jenom bříšky, ne nehty, si ta prsa prohmatat. Protože tam můžete ucítit bulku, která je tuhá, ale někdy je to jen nepravidelnost nebo ztluštění. A to je přesně ten důvod, proč nestačí sáhnout si jen na jednu část.“
Velmi často ženy zapomínají na podpaží. Přitom právě zvětšená uzlina může být prvním příznakem, že se v prsu něco děje. „Nezapomínejte si sáhnout i do podpažních jamek. Některé ženy mají větší prsa a bulku si nenahmatají. Ale první známkou toho, že se něco děje, může být zvětšená uzlina v podpaží.“ Samovyšetření má smysl i u žen s implantáty nebo většími prsy. Řada žen se domnívá, že v jejich případě už vyšetření nemá význam, nebo že kvůli implantátům nemohou na mamograf. To je ale podle Michaely Přikrylové omyl. „Všechno má smysl. Ten nádor může být vidět i z boku. A ženy s implantáty by se neměly bát mamografie. Dnešní přístroje jsou na to stavěné, prso nepoškodí a vyšetří i okolní tkáň.“
Mladší ženy často volí ultrazvuk prsou. Ten si ale většinou musejí zaplatit samy. Naopak od pětačtyřiceti let mají ženy v České republice nárok na mamografii hrazenou pojišťovnou jednou za dva roky. „Některé ženy na ni nechodí, protože se bojí, že je to bude bolet. Ale vždycky je to o přístupu personálu. Je to chvíli nepříjemné, protože se prso stlačí mezi dvě desky, ale když je vyšetření provedeno lidsky, tak prostě nebolí.“ Současně upozorňuje, že ultrazvuk a mamografie nejsou dvě zaměnitelná vyšetření. „Ultrazvuk nenahrazuje mamografii. A mamografie zase nenahradí ultrazvuk. Někdy se ta vyšetření doplňují. Každé má svůj význam.“
Přikrylová ale nemluvila jen o ženách. Velkou část přednášky věnovala také mužům a samovyšetření varlat. Právě nádory varlat patří mezi nejčastější onkologická onemocnění mladých mužů.
„Nádory varlat jsou nejčastější u mužů mezi šestnáctým a pětatřicátým rokem. Kluci se často stydí, neřeknou to, a potom je všechno daleko složitější.“ Podle ní by si muži měli jednou měsíčně prohmatat obě varlata a zároveň si zkontrolovat třísla. „Řekněte svým partnerům, synům nebo bratrům, ať si na ta varlata jednou za měsíc sáhnou. Není na tom nic složitého. Pěkně palcem a prsty prohmatat jedno varle, druhé varle, podívat se, jestli není jedno citlivější, bolestivé, oteklé. A stejně tak si sáhnout do třísel, protože i tam mohou být zvětšené uzliny.“
Vedle samovyšetření připomíná i význam rodinné anamnézy. Mnoho lidí netuší, že některé nádory se v rodinách opakují a že právě informace o nemocných příbuzných může rozhodnout o tom, zda člověk podstoupí genetické vyšetření. „Praktik nebo gynekolog by se vás měl vždycky zeptat, jestli někdo v rodině měl nádor. Pokud měla maminka, sestra nebo babička rakovinu prsu nebo vaječníků, je důležité to říct. Neznamená to, že jste nemocná také. Ale může to znamenat, že máte vyšší riziko.“ Jako příklad uvádí Angelinu Jolie, která se rozhodla veřejně mluvit o tom, že má mutaci genu BRCA1. „Možná jste slyšeli o Angelině Jolie. Ona má takzvanou mutaci BRCA1. Je to mutace, kdy má žena velmi vysokou pravděpodobnost, že nádor dostane. Proto se potom některé ženy preventivně sledují mnohem častěji nebo podstupují další vyšetření.“ Genetické vyšetření ale podle ní není pro každého. O tom, zda je vhodné, rozhoduje genetik podle výskytu nádorů v rodině.
Bc. Michaela Přikrylová promluvila o důležitosti preventivních vyšetření
Foto: ISCARE
Dalším velkým tématem přednášky byla prevence rakoviny tlustého střeva. Přikrylová upozorňuje, že právě kolonoskopie patří mezi vyšetření, kterých se lidé bojí zbytečně. „Nejhorší je strach. Strach z toho, že to bude bolet, že se tam něco najde. Jenže právě kvůli tomu lidé chodí pozdě.“ Od letošního roku mohou preventivní kolonoskopii podstoupit lidé už od padesáti let. Pokud se v rodině vyskytla rakovina tlustého střeva, mělo by vyšetření přijít ještě dřív. „Platí pravidlo deseti let. Když měla maminka rakovinu tlustého střeva v padesáti, její dítě by mělo jít na kolonoskopii už ve čtyřiceti.“ Přestože má vyšetření mezi lidmi špatnou pověst, ve skutečnosti podle ní většina pacientů zvládá kolonoskopii bez větších problémů. „Kolonoskopie je vlastně v pohodě. Nepříjemnější bývá spíš příprava – dieta a projímadlo. Samotné vyšetření trvá krátce. Na některých pracovištích vás uspí nebo dají lehkou sedaci, takže necítíte skoro nic. A když lékař najde polyp, může ho rovnou odstranit. Tím vám vlastně může zachránit život.“
Velkou chybou je podle ní čekat až na potíže. Krev ve stolici, střídání průjmu a zácpy, bolesti břicha nebo hubnutí nejsou něco, co by člověk měl dlouhodobě přehlížet. Zvlášť opatrní by měli být i lidé, kteří se léčí s hemoroidy. „Před léčbou hemoroidů by se vždycky měla udělat kolonoskopie. Někdy se totiž dlouho léčí hemoroidy, ale ve skutečnosti může být příčina úplně jinde.“ Na závěr se Michaela Přikrylová dotkla ještě jednoho častého omylu, víry v takzvané nádorové markery. Mnoho lidí si myslí, že stačí přijít na odběr krve a z výsledku bude jasné, zda mají rakovinu. „Veřejnost si myslí, že z nádorových markerů vyjde: máte rakovinu, nebo nemáte. Ale tak to není. Takový krevní test neexistuje.“ Nádorové markery podle ní často ukazují falešně pozitivní nebo naopak falešně uklidňující výsledky. Jedinou výjimkou je podle ní marker PSA, který se používá při vyšetření prostaty. I tady je ale potřeba správná příprava. „Před odběrem markeru na prostatu by muž neměl jezdit na kole, sportovat ani mít pohlavní styk. Protože prostata je podrážděná a výsledky pak mohou být zkreslené. Muž je zbytečně poslaný na další vyšetření, bojí se, a přitom to vůbec nemuselo být nutné.“
Celá přednáška Michaely Přikrylové se nakonec vracela k jediné myšlence, prevence není složitá ani nedostupná. Největší překážkou bývá strach, stud nebo pocit, že člověk na to nemá čas.
„Nebojte se prevence. Když si jednou za měsíc věnujete deset minut, může vám to zachránit život.“
Zdroj: Autorský článek na základě tiskové konference ISCARE
Nový komentář