Mezinárodní společenství si již od roku 1999 připomíná 25. listopad jako celosvětový den proti násilí na ženách. Valné shromáždění OSN tehdy vyzvalo vlády jednotlivých zemí, mezinárodní organizace a jednotlivé neziskové organizace, aby na tento den pořádaly akce zaměřené na zvýšení povědomí o problému. Neoficiálně byl 25. listopad ženskými organizacemi připomínán již od 80. let 20. století.

V České republice byl 25. listopad poprvé oznámen veřejnosti jako Den boje proti násilí na ženách již v roce 1995, a sice neziskovými organizacemi sjednocenými tehdy v Koordinačním kruhu prevence násilí na ženách. Opakovaně se pak každým rokem k 25. listopadu hlásily a hlásí i v rámci tzv. 16. akčních dní (od 25. listopadu–10. prosince jako Dni lidských práv) proti genderově podmíněnému násilí nejen ženské neziskové organizace. Česká média bohužel tento – jinde i nejvyšší státní reprezentací respektovaný den – ve velké většině opomíjejí.

Koordona – koalice organizací proti domácímu násilí – se v tomto roce rozhodla uspořádat konferenci k problematice domácího násilí s názvem „A co přijde poté? Když rozchodem partnerství domácí násilí nekončí… Tři instrumenty v rukou násilníků – koho chrání stát?“. Konferenci umožnila a podpořila v rámci kampaně Rady Evropy proti násilí na ženách Poslanecká sněmovna ČR pod záštitou poslankyně Mgr. Anny Čurdové a místopředsedy Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Kučery.

Výsledky konference, která se konala 21. listopadu v prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, potvrdily nezbytnost věnovat se intenzivně jejím tématům a navrhnout co nejrychleji radikální nápravu jak chybějící legislativy, tak změny přístupu všech aktérů v dané problematice zúčastněných. I přes viditelné zlepšení celospolečenské situace pro oběti domácího násilí zavedením dvou významných legislativních opatření v letech 2006 a 2007 a zřízením tzv. Intervenčních center v každém kraji ČR jsou nutná další opatření. Neboť odchodem násilných partnerů či rozvedením násilných svazků často násilí nekončí.

Tvrdošíjné pronásledování – tzv. stalking, neplacení výživného ze strany násilných partnerů po rozchodu, násilné vymáhání styku s dětmi i proti jejich vůli ze strany násilných partnerů mnohdy podporované i rozhodnutími soudů v jejich prospěch, v některých případech i svěřování dětí do výhradní péče pro násilí trestně stíhaných pachatelů znamená pro rodiny často i několikaleté peklo. Česká republika zatím nemá pro tyto další následky domácího násilí dostatečné legislativní a institucionální nástroje. Zcela zásadně jí chybí Akční plán boje proti domácímu násilí, který by sjednotil názory, podmínky a možnosti komplexní pomoci obětem domácího násilí, ale i určil směr pro pomoc násilným jedincům, resp. adekvátní postih jejich jednání.

Výsledky celostátních akčních plánů jsou v Evropě dobře viditelné. Např. Španělsko zajistilo komplexní přístup k řešení problematiky domácího násilí jak v legislativě, tak v sociálně-právní a psychosociální oblasti, zavedlo však i určitá opatření v pracovním právu a použilo v některých případech i tzv. pozitivní diskriminace ve prospěch obětí (muži jsou za násilí v kontextu domácnosti postihováni vyššími tresty). Velmi dobré výsledky má Rakousko, které zavedlo v posledních deseti letech ucelené zákonodárství v boji proti domácímu násilí a dále na něm pracuje. Velká Británie a Švédsko mají v boji proti násilí v rodině účinné a nejen v legislativě zakotvené instrumenty, jejichž součástí jsou i zvláštní soudy pro případy domácího násilí (pro zrychlení jednání) a zavedení nových skutkových podstat „dlouhodobého násilného vztahu“. Ve všech těchto zemích stát podporuje oběti domácího násilí i bezplatným právním a psychosociálním doprovodem, který jim poskytují neziskové a charitativní organizace.

Koordona vyzývá vládu a Parlament České republiky, aby

• umožnily vznik výboru či komise pro vypracování Akčního plánu proti domácímu násilí a vybavily takový orgán dostatečnými finančními prostředky,
• uvedly v platnost Akční plán proti domácímu násilí i pro Českou republiku,
• orientovaly se přitom podle zkušeností ze zemí Evropy, kde byly takové plány realizovány,
• s okamžitou platností zamezily akčnímu odebírání dětí do léčeben z důvodů sporů mezi rozvedenými rodiči bez platných a celospolečensky akceptovatelných pravidel a neporušovaly tak Úmluvu o právech dítěte,
• podpořily novelizaci zákona o rodině, který by umožnil dětem realizaci práva vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se jich dotýkají.


Zdroj: Koordona – koalice organizací proti domácímu násilí (www.koordona.cz)

Setkala jste se někdy s domácím násilím? Nebo dokonce byla jeho obětí? Myslíte si, že je u nás ochrana žen proti domácímu násilí dostatečná? Myslíte si, že bychom také měli zavést tzv. pozitivní diskriminaci ve prospěch žen? Souhlasíte s požadavky Koordony?

Reklama