Přátelství je pro ženy jednou z nejdůležitějších věcí v životě, přesto je právě ženské přátelství častým terčem vtipů. Důvody jsou jasné: pověstná ženská rivalita, žárlivost a pomluvy.

rivalita

Jde o typickou ženskou náturu? Narodily se ženy s nezdolnou žárlivostí a rivalitou vůči sobě? Většina mužů se domnívá, že ano, a dokazují to i dotazníky, z nichž ženy v roli šéfek hodnocené svými podřízenými ženami, vycházejí převážně negativně.
Kde se ono „typické ženské chování“ vůbec bere, není-li vrozené?
Podle americké autorky, psycholožky a feministky Shere Hiteové je to způsobeno tím, že ženy jsou od dětství vychovávány v přesvědčení, že by měly být k ostatním milé, ochotné pomoci a vyhýbat se konfliktům. Podle Hiteové pak dochází k tomu, že ve svých „bojích“ ženy nedokážou být stejně otevřené a přímé jako většina mužů. Namísto toho mezi sebou užívají poněkud podlé a zákeřné „zbraně“.

Jak bojují ženy?

Dlouhá léta se vztahům mezi ženami věnovala také americká psycholožka Maryanne Fisher. Podle ní ženy především v soupeření o přízeň jednoho muže používají dvě hlavní strategie: První je sebevylepšování  (například držení diety kvůli lepší postavě), druhá strategie je shazování konkurence (Chudinka Alice, má po těch levných líčidlech úplně zničenou pleť, je mi jí tak líto.)
První taktika je podle Fisherové používanější, protože nestaví dotyčnou do záporné pozice. Shazování konkurentky sice rovněž funguje, ale je vnímáno jako laciné gesto agresorky.
„Celý rok jsem se potýkala s nenávistí kolegyně,“ říká například třicetiletá Radka. „Nevěděla jsem, proč mě tak nesnáší a proč se ke mně i jiní chovají tak odměřeně. Teprve po roce jsem zjistila, že na mě prostě žárlí, protože mě podezřívala, že mám něco s kolegou, na kterého si dělala zálusk. Vrcholem bylo, když jsem se dozvěděla, že o mně ve firmě roznáší, že spím s klienty. Při konfrontaci ale pochopitelně vše popřela,“ zlobí se Radka, která si myslí, že proti pomluvám a zlým jazykům závistivých kolegyň není obrany.
Dalším zajímavým jevem podle psychologů je fakt, proč se i úspěšné ženy raději obklopují muži. Podle Hiteové to není proto, že by považovaly ostatní ženy za neschopné, ale pramení to pouze z obavy, že v ženském uskupení nebudou působit dostatečně seriózně a nezískají potřebný profesní respekt. To také vysvětluje, proč se jen málokdy žena na poradách zastane ženy při konfrontaci názorů.

Když ho měla ona, proč ne já?

Ženy však nebojují jen proti svým kolegyním v práci. Rivalita je častá i v dobrých přátelstvích.
Pětadvacetiletá Ivana je velmi oblíbená a má tři velmi pevná přátelství. Každou ze svých kamarádek však pravidelně za jejími zády pomlouvá.
„Mám Lucku ráda, ale je tak hloupá!“ vyšiluje například kvůli jedné ze svých kamarádek. O druhé zase říká, že je závistivá a nepřejícná, další je podle ní pro změnu líná a neschopná si najít lepší práci…
Kapitolou samou pro sebe je partner kamarádky. Pochopitelně by měl zůstat tabu, to je však těžké pro ty, které mají pocit, že jsou mnohem ošklivější než jejich kamarádka a přály by si být alespoň na chvíli v její kůži. Spát s partnerem své kamarádky je pro ně vlastně alespoň kousek uloupeného a vytouženého života té druhé. I v těchto případech se podle Shere Hiteové jedná o zakřiknuté sebevědomí a neschopnost komunikovat na rovinu. To, že by takové chování bylo ženám vrozené popírá, naopak je přesvědčena, že ženy k jejich nelichotivému jednání vede sama společnost.

Kam dál?

Reklama