Případ Ladislava Hojera, který byl jedním z posledních pachatelů, co byli na našem území odsouzeni k trestu smrti je poměrně známý. Šokoval totiž širokou veřejnost brutalitou a chladnokrevností s jakou Hojer jednal a s jakou o svých činech mluvil.

62cffd4c0b094obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Smutné dětství a šikana kolegů

Ladislav Hojer se narodil 15. března 1958. Jeho otec zemřel na rakovinu v roce 1969. Jeho matka se sice podruhé vdala, ale za 10 let zemřela i ona. Poté již Hojer vyrůstal se svým bratrem. Již od velmi útlého dětství se podle výpovědi jeho známých jevil jako velmi uzavřené a introvertní dítě. Neměl mnoho přátel, a navíc se potýkal s problémy ve škole. Později mu bylo naměřeno IQ pouhých 88, což je podprůměrný výsledek. Mnoho se v jeho životě nezměnilo ani v dospělosti, kdy pracoval jako sklenář. Nikdy nebyl schopen se plnohodnotně zapojit do kolektivu ani do společnosti. Možná i proto se stával na pracovišti terčem šikany a vtípků jiných kolegů.

Ženy nenáviděl a pohrdal jimi 

Podle všeho o Hojera nikdy nejevily zájem ani ženy a on se vyznačoval výrazným misogynním smýšlením. Byl si vědom toho, že u žen nemá reálnou šanci uspět, a proto ženy nenáviděl. Obzvláště ty krásné, ze kterých měl strach. Při jednom z výslechů uvedl, že s ním nikdy žádná žena neměla dobrovolný sex. Prý pouze na jednom večírku kamarádi přemluvili jakousi dívku, aby ho svedla. Když mělo dojít na styk, Hojer vztekle opustil místnost. Svému vyšetřovateli později při výslechu řekl: „Ženská by měla být bitá od rána do večera a stejně by to bylo málo.“ Rovněž se přiznal, že se jednou toužil seznámit na inzerát. Ovšem když jeho vybraná potenciální partnerka dorazila na místo setkání, byla natolik šokovaná Hojerovým vzhledem, že místo schůzky ihned opustila. Pravděpodobně i tyto události se staly střípky v mozaice toho, co následovalo v příštích letech.

Série Hojerových vražd

První jeho obětí byla devětadvacetiletá Eva Rohlenová, kterou potkal při bezcílném bloumání městem Děčín. Rohlenová venku rozdýchávala divokou hádku s manželem, když ji Hojer přepadl. Odtáhl ji následně na odlehlé místo a osahával ji na prsou a v rozkroku. Mladé ženě se podařilo utéct, ale Hojer ji doběhl a pokusil se o znásilnění. Vyvrcholení ovšem schopen nebyl, proto ji nakonec uškrtil. Podle expertů, kteří případ vyšetřovali, ji ještě po smrti nastrkal do vagíny kopřivy. Kvůli nedostatku důkazů byl ovšem tento případ dlouho nevyřešený.

Celkem měl na svědomí minimálně čtyři násilné vraždy mladých a krásných žen. Jednu usmrtil na toaletě jedoucího vlaku, kde následně souložil s jejím mrtvým tělem, druhou znásilnil u řeky a následně se závažím připevněným k noze hodil do vody. Její tělo bylo nalezeno až po roce ve značném stádiu rozkladu.

Nejznepokojivější byl ovšem jeho předposlední zločin. 30. ledna 1981 vyrazil Ladislav Hojer vlakem do Brna. V pozdních nočních hodinách potkal osmnáctiletou Ivanu Mátlovou, kterou pozval na skleničku do nedalekého baru. Ta jeho pozvání ale odmítla. Hojer ji násilím odtáhl na lavičku, kde se jí pokusil znásilnit. Oběti se sice podařilo vysmeknout, ovšem po pár metrech ji Hojer dohonil a následně ji při pokusu o znásilnění uškrtil. Po smrti udělal nožem větší velikosti 40 hlubokých bodných ran do jejího těla. Následně Ivaně odřízl ňadra kus genitálií a odnesl v igelitové tašce s sebou domů.

Ve svém bytě amputované pohlaví oholil a přibližně týden s ním masturboval a druhou rukou osahával odříznutá prsa. Poté vše uvařil ve slané vodě a část snědl s hořčicí a křenem. Nakonec vyhodil i hrnec, ve kterém vše uvařil.

Zatčení a soudní řízení

Hojer se bohužel s jednou ze svých vražd pochlubil svému známého v hospodě. Ten ovšem vše prozradil při svém převozu do Bohnic a Hojer byl následně 11. února 1982 zatčen a při výslechu se posléze přiznal k pěti vraždám a osmnácti znásilněním. Jednu z jeho obětí brutálního znásilnění se podařilo vyhledat. Vypověděla, že ji nutil k orálnímu sexu a u toho ji bil pěstí do obličeje. Její krev jí pak rozmazával po tváři a krku, což ho viditelně vzrušovalo.
O vraždách Hojer mluvil bez emocí, bez jakékoli známky lítosti. Spíše naopak, rád se jimi chlubil, i proto se k nim přiznával postupně. Během rekonstrukcí na místech činů se několikrát vzrušil a živá figurantka musela být kvůli své bezpečnosti nahrazena figurínou.  I o svých obětech mluvit s nejhlubším opovržením. Například poznamenal: „Ty ženský měly smůlu, že nevydržely, já jsem si chtěl jenom zaklátit. Když se ko**t postaví, rozum se mi zastaví.“

Rozsudek absolutního trestu

Zajímavé bylo, že si během celého odkrývání svých zločinů vypěstoval blízký vztah se vyšetřovatelem Jiřím Markovičem, který mu podle jeho vlastních slov nahrazoval otce. Dokonce mu věnoval i dárek k Vánocům. Ovšem od následného rozsudku smrti ho to nezachránilo. Nad trestem smrti jen mával rukou a zlehčoval ho. Požádal ovšem o milost prezidenta republiky. Ten ovšem jeho žádosti nevyhověl.

Ladislav Hojer byl popraven 7. srpna 1986 ve svých osmadvaceti letech. Z cely byl násilím vyveden, dostal hysterický záchvat a jeho křik se prý ozýval po celé věznici. Při nasazování oprátky se bránil tak urputně, že jednomu z dozorců dokonce zlomil prst. Poté byl trest smrti přesto vykonán.

Čtěte také: 

Zdroj: kniha Kati a popravy - Vladimír Liška, Encyklopedie sériových vrahů, Psychiatrie v praxi, Web Česká psychiatrie