Svatba je tajuplně krásným obřadem, odevzdáním. Již od dětství o ní slýcháme, končí tak skoro každá pohádka.

Poslyšte, co mi vyprávěla moje kamarádka Kamila:

 

„Se svým  partnerem jsme plánovali svatbu již ½ roku. Půl roku se o ní mluvilo, půl roku se připravovala. Termín, dovolená, oznámení, prstýnky, šaty, účesy, květiny, fotograf, auta, noclehy atd.

Konečně bylo vše potřebné nakoupeno, na ramínku visely svatební šaty, příbuzní z daleka se začínali sjíždět se svatebními dary. Ještě štando, tj. rozlučka se svobodou.

 

Vtom telefon. Petr volá a nějak se zajíká :“Kamilo, víš, já si nějak s tou svatbou nejsem jistý.“

Blesk z čistého nebe. Černo před očima, nemohla jsem se ani nadechnout. Nechápala jsem smysl té věty. Asi je to nějaký hloupý vtip.

„To myslíš zrušit svatbu?“

Petr jen stroze řekl, že se jde projít, že si to ještě promyslí a ozve se.

Byly to nejdelší dvě hodiny v mém životě.

Zavolal – řekl, že si mě nevezme.

Protože jsme už spolu  bydleli, řekl, že si pro věci přijde někdy, až budu v práci.

 

Stála jsem jak solný sloup. Jak dlouho, nevím. Potom se dostavil pláč a černočerná tma. Ještě jsem stihla zavolat mamince a o dalších 14 dnech nic nevím, vůbec si to nevybavuji.

Potom jsem začala jakžtakž fungovat, ale vyhýbala jsem se známým, vůbec jsem nevěděla, co bych jim řekla.

 

Uplynul dlouhý rok. Dodnes mi  Petr nevysvětlil, proč vlastně svatbu zrušil, proto je to pro mě tak bolestné. Netuším, co bylo špatně, netuším, proč jsem nic nepoznala, proč mi nikdy nic neřekl a pomáhal s přípravou svatby. Několikrát jsem se snažila s ním promluvit, ale vždy mi položil telefon.“

 

Zeptala jsem se psycholožky PhDr. Zuzany Jarolímkové:

 

Naše jednání je ovládáno rozumem a citem. To není nic nového. Svatba by měla být krokem uváženým rozumem a naplněným citem a láskou, a to vše v rovnováze.

Pocity si jdou svou cestou. Potlačování má za následek opak – jejich zintenzivnění. To se stává při všech psychicky náročných situacích, kam patří i svatba. Původní nejistota se zvětší na masivní strach.

Možná partner k tak závažnému rozhodnutí ještě nedozrál, ale cítil  se tam dotlačen. Ovládaly ho jenom emoce, když se dostavil i rozum, tak couvl.

Je na opuštěných, jestli dokáží jednat rozumem, nebo citem.

 

Ten, kdo se chystá na svatbu, si může udělat malý test – Klikněte na Bojíte se manželství?

 

 

Tak jak jste na tom?

 

 

   
Reklama