"Počkej chvilku!" řekla tiše Klára. Musela si vydechnout, trochu se uklidnit. Vzrušení, úleva a láska ji zaplavily plnou silou, myslela, že exploduje. Držely se za ruce a vpíjely se do očí té druhé. Ani jedna nemohla uvěřit, že se to stalo. Že jsou spolu, že ta druhá cítí to samé, že je to tak neuvěřitelně nádherné...

"Nepůjdeme dovnitř?" navrhla Klára a Bára s vděčností přikývla. Nebyla schopná slova. Vše bylo tak neskutečné, bála se, že se Klára najednou rozesměje a obrátí vše v žert, že s ženou přece nikdy... Ale byla to realita a Bára jen cítila, jak se nechá vést za ruku někam do hloubi chalupy. Vešly do pokojíku s velkou postelí. Vedle okna stál bílý stolek s oprýskaným zrcadlem, pod stropem visely sušící se kytice bylin, na nočním stolku háčkovaná dečka po babičce, na posteli péřové duchny s květovaným povlečením. Usedly na postel a rozpačitě se na sebe dívaly. Nebem už zářily hvězdy a Měsíc svítil dovnitř právě tak akorát, aby byly zblízka vidět chvějící se rty, ale aby tma měla možnost zahalit velkou část studu.

Nekonečně dlouho se jen tak hladily po tvářích, vlasech, šíji, zádech, snažily se tlumit své vzdechy a chvění, ale zvědavé ruce zabloudily už i pod trička na opálená bříška, poznaly krajky podprsenek, okusily místo, kde se kůže zad pomalu noří do skrýše kalhotek. Nemohly se na sebe vynadívat, nemohly se nabažit pouhého dotyku rukou, rtů, vůní těl, vlasů... Po několika minutách vzájemného ochutnávání už ležely pouze v kalhotkách, těsně přimknuté k sobě rty, pažemi ňadry, klíny, stehny. Jejich vzrušení bylo nejen vidět a cítit, ale i slyšet. Ani jedna již nemohla zabránit slastnému vzdychání ze vzrušení té druhé. Těla se do sebe vpíjela, vlny chvění a vzrušení je objímaly kolem dokola.

Bára pomalu klesala svými rty po Klářině těle. Jazykem obkroužila ztuhlou bradavku a dvěma prsty laskala tu druhou, která se okamžitě napřímila také. Vzdychla slastí. Má tak pevná prsa, tak jemnou pleť, voní nasládlým tělovým mlékem, které pomalu začíná přebíjet vůně těla, vůně vzrušení, vůně milování. Klára se prohnula v bedrech a zasténala. Taková krása! Bářiny ruce ji hladily všude, místy ji poškádlila nehty, místy jazykem protknutým ocelovou činkou. Chvílemi upadala do takové slasti, že myslela, že omdlí. Přestávala být schopná Báře oplácet její laskání, vznášela se někde vysoko na nebesích, jakoby její tělo bylo protkané milimetr po milimetru žárem, chvěním a touhou, které proudily z buňky do buňky. Bára začala svými rty ochutnávat kousek po kousku jemnou kůži pod pupíkem, ve slabinách. Zajela prsty pod okraj kalhotek a ucítila hebké chloupky. Uvědomila si, jak se Klářino tělo pod jejíma rukama rozplývá, jak se roztéká do touhy a zároveň formuje do touhy po dosažení vrcholu. Sundala její i svoje kalhotky. Znovu se k sobě přimkly celými těly a chvíli rozechvěle naslouchaly zrychlenému dechu té druhé, užívaly si vzájemného vzrušení. Už to nemohla vydržet. Chtěla ji cítit, chtěla ji ochutnat, chtěla její vzrušení, vrchol, extázi, chtěla slyšet, jak křičí slastí....

Zabořila nos do jejího klína. Ta vůně! Políbila ji. Jak roní! Poškádlila jazykem její poštěváček. Ta chuť! Jak je vzrušená, jak tepe! Klára už nevzdychala, ale křičela, zpívala, řvala. Bára ji ochutnala celou, jazykem polaskala každý kousek toho nejtajemnějšího místečka, vypila každou kapku její šťávy. Zasunula svůj jazyk dovnitř do tepla, do života. Cítila vlny vzrušení, které začaly stále rychleji proudit celým Klářiným tělem. Klára už se neovládala, slast ji převálcovala, projížděla jí tělem jak šípy, proudila cévami místo krve, živila každou buňku jejího těla. Na setinu vteřiny vše ustalo... EXPLOZE! Všechna energie, síla, slast, šťáva, řev, nashromážděná touha, láska a vášeň, vše vytrysklo v jediný okamžik a připojilo se k vesmírné síle. Síle života. Síle lásky. Síle ženy...

Ještě dlouho se třásla, ještě dlouho nemohla utišit zrychlený dech, rozbouřené srdce a rozvášněné tělo. Bára ji držela ve své náruči a byla neskonale šťastná. Jsou spolu. Je moje a já její. Má láska. Má žena...  

První část příběhu si můžete přečíst ZDE .