Sedím v příjemném prostředí jedné z brněnských stanic městské policie. Popíjím čaj s mladou a milou policistkou Sylvou a ptám se...

 

Kdy a proč jste se rozhodla stát se policistkou?

Já jsem si to přála už odmalička, pak jsem dostala možnost jít na střední školu ochrany osob a majetku s tím, že z této školy pak byla větší možnost dostat se k těmto složkám.

 

Byl to tedy Váš sen?

Určitě. Chtěla jsem pomáhat lidem, rozhodně více než jim dávat pokuty. Každopádně chci, aby to právo bylo na straně dobra.

 

Co na Váš výběr povolání říkali rodiče? Nemají o Vás strach?

Naši byli rádi, že vím, co chci dělat, a mám stálé místo. Mamka měla ze začátku strach. Samozřejmě strach mají. Protože ono se může stát cokoliv. Můžete jít řešit banální krádež a někdo na vás vytáhne nůž a bodne vás. Takže jeden den tady budete a druhý už ne, s tím se taky musí počítat. Nikdy nevíte.

 

Předpokládám, že si v budoucnu budete chtít založit rodinu. Vidíte ve Vaší práci problém?

Možná bude problém ze strany budoucího partnera, zvláště když bude tak trochu z jiné sféry, tak to o mě asi bude mít strach. Jestli jsem v pořádku a jestli se vrátím domů. Zaměstnání ale kvůli tomu měnit nehodlám. Jsem ráda v kontaktu s lidmi a zažiji zde takový adrenalin, který asi jinde než na ulici nepoznáte :-).

 

Práce policie je velice nevděčná, vzhledem ke všeobecnému názoru lidí a vtipům, které kolují. Jak se s tím vyrovnáváte?

Určitě v některých věcech mají lidé pravdu. Vzhledem k tomu, co se děje v tomto státě, jaká je tady politika. I chování některých policistů nebylo zrovna odpovídající. Byli mezi námi lidé, kteří pošpinili jméno policie  celkově v tomto státě. Díky známostem se dostávali lidé na nepravá místa a skrz tady toto vznikla v lidech ta nedůvěra vůči policii. Vidíte kolikrát sami, že jsou zkorumpovaní policisté, a stejně zůstávají dál na svých místech. Lidé kolikrát nemají dovolání nějaké spravedlnosti. Můžeme si za to vlastně sami.

 

Musí to být těžké získat si jako žena-policistka autoritu. Jak tomu čelíte?

Měla jsem s tím problém spíše ze začátku. Když jsem nastoupila, tak trvalo, než jsem se rozkoukala. Já to mám ještě těžší, protože jsem drobná, ale důležité je vystupování a jak s těmi přestupci jednám a jak s nimi začnu mluvit. I ti dvoumetroví chlapi, když vidí, že se s nimi jedná slušně, nejsou problém. Samozřejmě jsou lidé, kteří nemají autoritu vůči nikomu. 

 

Kdy máte povolení použít zbraň?

Pokud se jedná o ozbrojeného pachatele, musí zde být výzva, čili výstřel. Takže to musí být v nutné obraně. Nemůžeme vystřelit sami od sebe. Byly i situace, kdy policista vystřelil a pak byl vlastně souzený. V tomhle je ten zákon trochu nesmyslný, protože my musíme čekat, až na nás někdo zaútočí, takže já musím počkat, až na mě vystřelí, a teprve pak můžu reagovat.

 

Ve stejné situaci se ale nachází vlastně všichni občané ČR. Třeba když mě přepadne nějaký muž a bude mě chtít znásilnit, tak já ho nemohu bodnout ani postřelit, ale musím počkat, až on zaútočí první, a teprve potom se bránit?

Je to bohužel tak. Je to smutné, ale až Vám se něco stane, tak teprve potom se můžete bránit.

 

Jak je to v případě vniknutí na soukromý pozemek, to se rovněž nemohu bránit?

Ne, to je jen v Americe:-), tam je volné nošení zbraní. Ani městská policie nesmí nic řešit na soukromém pozemku, jen na veřejném prostranství. Civilní osoba, pokud má svůj pozemek a někdo na něj vnikne, tak jediné, co může udělat, je zavolat policii, ale nemůže na něj zaútočit.

 

Stalo se Vám už někdy, že jste měla strach o svůj život?

Stalo, dvakrát. Navíc to bylo v době, kdy jsem ještě neměla zbraň, takže to nebylo nic příjemného. Při honičce zloděje, který napadl ochranku. On se mi ten pachatel začal válet po zemi a prohlédavat si kapsy, a to nevíte, co se stane. Může po vás hodit jenom nůž... a zabít vás. Naštěstí jsem tehdy měla po ruce kolegu.  

 

Jaká si myslíte, že je největší nevýhoda tohoto povolání?

Najdou se občané, kteří jsou vyloženě proti policii. Dokonce za to, že vy je řešíte, tak vás udají a začnou si vymýšlet, lhát, jen proto, aby se pomstili za to, že jste je vyřešila, a dokáží vám udělat ze života peklo.

 

Stalo se mi, že jsem musela volat na policii, ale trvalo poměrně dlouho, než si mě několikrát přepojili a než vůbec na telefonát někdo odpověděl. Na jakou linku mám tedy v ohrožení života volat, když mi jde doslova o vteřiny?

Na linku městské policie, je rychlejší a má u sebe k dispozici jednotku operativního zásahu, takže určitě volat městskou. Linka 112, to je tísňové volání. Tam Vás budou teprve přepojovat na: policii, městskou policii, hasiče, záchranku. Takže, jestliže vám jde o čas, tak určitě pak rovnou volat přímo na jednotlivé linky: záchranka 155, státní policie 158, městská 156.

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY