Miriam Rothschild (1908-2005) se narodila v luxusním rodovém sídle Rothschildů Ashton Wold a patřila do londýnské větve nejslavnější bankéřské rodiny světa. Život snobské dědičky jí však byl naprosto cizí. Místo luxusních večírků zasvětila život vědě. Stala se světovou kapacitou v oboru entomologie, především expertkou na blechy a bojovnicí za práva zvířat. I její dětství mělo k běžnému životu na hony daleko. Do školy nechodila, stejně jako její sourozenci. Vzdělávala je starší guvernantka. Její otec Nathaniel Charles Rothschild totiž oficiální školy a zkoušky upřímně nesnášel, takže Miriam až do svých 17 let nesložila jediný test a byla vlastně považována za „oficiálně nevzdělanou“. Výuka s guvernantkou ji navíc k smrti nudila. Raději utíkala ven do přírody. Už ve čtyřech letech sbírala housenky a do postele si jako mazlíčka brala ochočenou křepelku. Věda a příroda u nich doma nebyly školním předmětem, ale životním stylem.
Největší univerzitou života pro ni byli její nejbližší příbuzní, jejichž geny zdědila. Její otec byl sice úspěšný bankéř, ale po večerech s nadšením objevoval nové druhy hmyzu. Právě on odstartoval rodinnou vášeň pro blechy. Během svého života shromáždil neuvěřitelnou sbírku čítající kolem 260 000 vzorků blech a popsal zhruba 500 nových druhů. V roce 1901 v Egyptě objevil a popsal blechu morovou.
Když bylo Miriam patnáct let, otec spáchal sebevraždu. Trpěl těžkými depresemi vyvolanými chronickou nemocí. Výchovu dětí i správu rodinných financí musela převzít matka Rózsika. Ta pocházela z vlivné rakousko-uherské rodiny von Wertheimsteinů a byla vůbec první maďarskou šampionkou v tenise. Rózsika byla velmi krásná, mimořádně inteligentní, dominantní žena s obrovským rozhledem. Mluvila čtyřmi jazyky. Právě po ní zdědila Miriam svůj nezkrotný temperament, odvahu a hrdost. Maďarsky se doma mluvilo jen tehdy, když matka nechtěla, aby jí anglické služebnictvo rozumělo.
Po otcově smrti se Miriam v lásce k vědě upnula na svého strýce Waltera, který byl pravděpodobně nejvýstřednějším Rothschildem všech dob. Walter se zcela odmítl věnovat bankovnictví. Shromáždil největší soukromou zoologickou sbírku na světě a na rodinném panství vybudoval obrovské přírodovědné muzeum, které je dodnes přístupné veřejnosti. Choval tu také přes 140 obřích galapážských želv, s nimiž se s oblibou fotografoval. Po Londýně se rád proháněl v kočáře taženém čtyřmi vycvičenými zebrami a na univerzitu v Cambridge jednou dorazil doprovázen hejnem ptáků kiwi. Walter Miriam maximálně podporoval a později jí předal své obrovské vědecké sbírky.
Mimo to Miriam po svém otci zdědila onu obří sbírku blech a strávila celých 30 let její katalogizací a sepisováním rozsáhlého vědeckého díla, čímž otcovu práci dovedla k dokonalosti a sebe svými objevy proslavila. Nakonec si po otcově smrti studium přece jen prosadila. Začala docházet na večerní kurzy zoologie na Chelsea Polytechnic, přestože neměla maturitu. Ještě zajímavější ale je, že později za své reálné objevy získala šest čestných doktorátů včetně Oxfordu a Cambridge.
Když vypukla druhá světová válka, rodinné sídlo Ashton Wold se proměnilo v útočiště pro lidi na útěku. Miriam měla, možná i díky židovskému původu, mimořádné humanitární cítění, a tak tu zřídila azyl pro 49 židovských dětí z nacistického Německa. Část panství navíc přebudovala na vojenskou nemocnici pro raněné vojáky. Sama přitom tajně dojížděla do přísně střeženého střediska Bletchley Park, kde díky svému brilantnímu mozku pomáhala týmu Alana Turinga rozluštit německý šifrovací kód Enigma.
Foto:Profimedia
Právě v nemocnici na svém panství poznala muže svého života, charismatického maďarského uprchlíka, šampiona ve vodním pólu a válečného hrdinu, kapitána George Lanea, jehož původní jméno bylo György Lányi. Možná i podvědomý vztah k vlasti její matky, která zemřela v roce 1940, způsobil, že mezi nimi okamžitě přeskočila jiskra. Vzali se v srpnu 1943. Během několika let Miriam porodila čtyři vlastní děti a je obdivuhodné, jak dokázala skloubit pozdní mateřství i se svou vědeckou prací. Jako bohatá aristokratka měla samozřejmě k dispozici chůvy a armádu služebnictva, což jí uvolnilo ruce pro vědu. Měla ale velké srdce – k vlastním dětem adoptovala hned po narození holčičku Johannu a později ještě dvě osiřelé děti své předčasně zemřelé přítelkyně.
Život v jejich domě musel být pro všechny děti neuvěřitelným dobrodružstvím. Miriam byla milující, ale nesmírně nekonvenční matka. Jakožto chronicky nespavá vědkyně pracovala hlavně v noci. Aby ji nikdo nerušil, měla v ložnici v igelitových sáčcích uloženy tisíce blech, které zkoumala. Jako první na světě detailně popsala mechanismus blešího skoku.Traduje se, že když děti nebo návštěvy onemocněly, Miriam toho hned využila k vědeckým účelům – nechávala blechy skákat po jejich teplé kůži, aby sledovala, jak hmyz reaguje na zvýšenou lidskou teplotu.
Ačkoliv se Miriam s Georgem v roce 1957 rozvedla, zůstali až do konce života dobrými přáteli. Její manžel se po válce s nadšením věnoval chovu prvotřídního plemenného skotu, a když jeho dojnice vyhrávaly prestižní zemědělské výstavy, Miriam si z recese a s typickým britským humorem pověsila všechny jeho chovatelské diplomy a ocenění na toaletu pro hosty. Každá vzácná návštěva tak hned věděla, v čem její pak už bývalý muž exceloval.
Její nekonvenční kouzlo a hluboké znalosti ekologie nakonec učarovaly i nejvyšším kruhům. Miriam se stala blízkou přítelkyní a poradkyní současného krále Karla III., tehdy ještě prince Charlese. Jako průkopnice ekologie odmítala upjaté, dokonale střižené anglické trávníky. Právě ona nadchla korunního prince pro myšlenku ekologického zahradničení a proměny královských zahrad v Highgrove na rozkvetlé louky s divokým kvítím, pro které mu sama dodávala semena. Její celoživotní vědecký přínos nakonec ocenila i královna Alžběta II., která Miriam v roce 1999 pasovala na Dámu britského impéria (DBE). Miriam tehdy nezklamala svou pověst aristokratky v holínkách. Do Buckinghamského paláce si k elegantnímu outfitu obula bílé saténové tenisky, protože jako zapřisáhlá vegetariánka odmítala nosit cokoliv z pravé kůže.
Malá zajímavost na závěr: První Rothschildové byli proslulí tím, že se kvůli udržení obrovského majetku ženili a vdávali téměř výhradně mezi sebou – bratranci si brali sestřenice, strýcové neteře. Spousta žen se tak narodila jako Rothschildová a po svatbě jim stejné příjmení zůstalo. Jak je možné, že nedopadli jako pověstní španělští Habsburkové, kteří kvůli blízkému příbuzenství trpěli deformacemi čelisti a vážnými genetickými chorobami, jež nakonec vedly k vymření rodu? Miriam se jakožto zapálená genetička tímto tématem rovněž sama zabývala. Tajemství úspěchu Rothschildů spočívalo v tom, že zakladatelé rodu prostě neměli ve své DNA žádné skryté nebezpečné mutace. Blízké příbuzenství nemoci samo o sobě nevytváří – pouze zvyšuje šanci, že potomek zdědí dvě špatné kopie téhož genu. Když v rodině špatné geny nejsou, není co zdědit. Zatímco Habsburkové prováděli tuto pro rod nebezpečnou sňatkovou politiku více než dvě století, u Rothschildů šlo o intenzivní záležitost v podstatě jen dvou až tří generací v 19. století, pak s tím – rozumně - přestali. Ostatně Miriam i její rodiče jsou toho příkladem. Nejspíš i díky tomu byla Miriam obdařena brilantním intelektem a v plném mentálním zdraví se dožila neuvěřitelných 96 let...
Zdroj info: Sandgruber Roman: Rothschildové: Lesk a zkáza dynastie, 2022, Morton Frederic: Rothschildové, 2011, Wilson Derek A.: Rothschildové. Příběh bohatství a moci, 1993, Wikipedie
Nový komentář
Komentáře
Děkuji
Zajímavé čtení, děkuji.
Moc zajímavé. Děkuji
Děkuju