Narodila se 29. listopadu 1835, v době, kdy se Čína nacházela na vrcholu své moci, v rodině bezvýznamného mandžuského mandarína Hui-chenga. Měla dva bratry a sestru a skrovný majetek jejích rodičů jí neumožnil dosáhnout vzdělání. Přesto se sama naučila základům čtení a psaní, což v čínštině není nic snadného. Podle všeho byla vnímavým a citlivým dítětem a nikdo nemohl tušit, kam až ji osud zavane.

Jedna z mnoha
Když hledal císař Hsien-feng ženy do svého rozsáhlého harému, vzpomněli si jeho úředníci i na jistého mandarína, jehož jediným majetkem byl dědičný titul Praporečník modře lemované zástavy. A tak byla sotva šestnáctiletá Tzu-hsi spolu se svou sestrou pozvána, aby se účastnila výběru. Radostí se zalykající otec učinil všechno proto, aby měly obě dívky co nejkrásnější šaty - a jeho úsilí se, alespoň v případě Tzu-hsi, vyplatilo. Z šedesáti kandidátek jich bylo vybráno osmnáct - a Hui-chengova dcera byla mezi nimi.

Irsko - Patrick Sarsfield, hrabě z Lucanu

Císařovna Niuhuru
Stát se císařovou konkubínou však nemuselo vůbec nic znamenat - mnohé z těchto žen vládce říše nikdy nespatřily a trávily své životy v luxusu za zdmi paláce, střeženy eunuchy. Současně s Tzu-hsi však byla vybrána také Niuhuru, která se stala Pin, neboli konkubínou vyšší třídy. O několik týdnů později byla dokonce jmenována císařovou manželkou a slavnostně korunována císařovnou. A tenkrát Tzu-hsi projevila svou vnímavost a objevila v sobě netušené schopnosti pro spřádání intrik. Spřátelila se se řadou eunuchů, ale především s Niuhuru. Svůj čas pak rozdělovala mezi společnost těchto mocných přátel a studia v místních knihovnách, zatímco císař se pokoušel všemožně uniknout svým státnickým povinnostem. A zároveň usiloval o zplození potomka. Niuhuru však stále ne a ne otěhotnět.

Matka dědice
A tak nakonec došlo k tomu, že byla mezi konkubínami hledána nějaká, která porodí Hsien-fengovi dědice. Tzu-hsi se díky jejím známostem povedlo dosáhnout toho, aby byla zařazena na začátek seznamu. 27. dubna 1856 porodila císaři syna, a stala se tak favoritkou. Hsien-feng se ovšem svým konkubínám nevěnoval o nic více než vládě. A už v té době se začala projevovat nenávist Tzu-hsi ke všemu cizímu a nečínskému. Byla to ona, kdo nařídil popravy cizinců, které jí znepřátelily Brity i Francouze.

 

Na vrcholu moci
22. srpna 1861 podlehl Hsien-feng zákeřné nemoci. Tzu-hsi se povedlo dosáhnout toho, aby byl její syn jmenován dědicem císařského trůnu. Spolu s jedním z regentů - princem Kungem, a s císařovnou Niuhuru se Tzu-hsi v následujících letech zmocnila vlády. A ačkoliv ve dvorských pletichách projevovala nesmírnou prozíravost, v mezinárodní politice hnal její konzervatismus Čínu z konfliktu do konfliktu. Postupně se zbavila i Kunga. Z jejího syna Tsai-chuna vyrostl zkažený a nepříliš inteligentní mladík, který nejevil o vládu nejmenší zájem. A tak se nakonec veškerá moc soustředila do rukou císařovny Tzu-hsi.

  

 

 

 

Vládkyně dračí říše
Léta vlády Tzu-hsi byla poznamenána především krutostí vůči cizincům - podporovala hnutí boxerů a vraždy cizích obchodníků. Z občasných konfliktů se svým synem vycházela většinou vítězně a díky své marnivosti setrvale ruinovala státní pokladnu. Když její syn 12. ledna 1875 zemřel na neštovice, prosadila na místo císaře svého synovce, sotva tříletého Kuang-hsua. Niuhuru jí přitom věrně stála po boku, a vláda poslední císařovny tak mohla dále pokračovat. Nakonec se jí ovšem znelíbila i Niuhuru a byla otrávena. Tzu-hsi se stala jedinou paní obrovské říše.

Tzu-hsi, přesvědčená o nadřazenosti Číny nad jinými národy, vedla zemi od jedné porážky ke druhé. Když 14. listopadu roku 1908 zemřel Kuang-hsu, spekulovalo se o tom, že ho nemocná Tzu-hsi nechala otrávit, aby ji nepřežil. Sama skonala o den později. Dynastie Čching ji přečkala o pouhé tři roky - pak se Čína stala republikou.

Zajímají Vás dějiny Číny? Slyšela jste někdy o poslední dračí císařovně? Byla jste v Číně? Co si myslíte o současné Číně?

Reklama