Narodila se 29. listopadu 1835, v době, kdy se Čína nacházela na vrcholu své moci, v rodině bezvýznamného mandžuského mandarína Hui-chenga. Měla dva bratry a sestru a skrovný majetek jejích rodičů jí neumožnil dosáhnout vzdělání. Přesto se sama naučila základům čtení a psaní, což v čínštině není nic snadného. Podle všeho byla vnímavým a citlivým dítětem a nikdo nemohl tušit, kam až ji osud zavane.
Když hledal císař Hsien-feng ženy do svého rozsáhlého harému, vzpomněli si jeho úředníci i na jistého mandarína, jehož jediným majetkem byl dědičný titul Praporečník modře lemované zástavy. A tak byla sotva šestnáctiletá Tzu-hsi spolu se svou sestrou pozvána, aby se účastnila výběru. Radostí se zalykající otec učinil všechno proto, aby měly obě dívky co nejkrásnější šaty - a jeho úsilí se, alespoň v případě Tzu-hsi, vyplatilo. Z šedesáti kandidátek jich bylo vybráno osmnáct - a Hui-chengova dcera byla mezi nimi.
Irsko - Patrick Sarsfield, hrabě z Lucanu
Stát se císařovou konkubínou však nemuselo vůbec nic znamenat - mnohé z těchto žen vládce říše nikdy nespatřily a trávily své životy v luxusu za zdmi paláce, střeženy eunuchy. Současně s Tzu-hsi však byla vybrána také Niuhuru, která se stala Pin, neboli konkubínou vyšší třídy. O několik týdnů později byla dokonce jmenována císařovou manželkou a slavnostně korunována císařovnou. A tenkrát Tzu-hsi projevila svou vnímavost a objevila v sobě netušené schopnosti pro spřádání intrik. Spřátelila se se řadou eunuchů, ale především s Niuhuru. Svůj čas pak rozdělovala mezi společnost těchto mocných přátel a studia v místních knihovnách, zatímco císař se pokoušel všemožně uniknout svým státnickým povinnostem. A zároveň usiloval o zplození potomka. Niuhuru však stále ne a ne otěhotnět.
A tak nakonec došlo k tomu, že byla mezi konkubínami hledána nějaká, která porodí Hsien-fengovi dědice. Tzu-hsi se díky jejím známostem povedlo dosáhnout toho, aby byla zařazena na začátek seznamu. 27. dubna 1856 porodila císaři syna, a stala se tak favoritkou. Hsien-feng se ovšem svým konkubínám nevěnoval o nic více než vládě. A už v té době se začala projevovat nenávist Tzu-hsi ke všemu cizímu a nečínskému. Byla to ona, kdo nařídil popravy cizinců, které jí znepřátelily Brity i Francouze.
Na vrcholu moci
22. srpna 1861 podlehl Hsien-feng zákeřné nemoci. Tzu-hsi se povedlo dosáhnout toho, aby byl její syn jmenován dědicem císařského trůnu. Spolu s jedním z regentů - princem Kungem, a s císařovnou Niuhuru se Tzu-hsi v následujících letech zmocnila vlády. A ačkoliv ve dvorských pletichách projevovala nesmírnou prozíravost, v mezinárodní politice hnal její konzervatismus Čínu z konfliktu do konfliktu.
Vládkyně dračí říše
Léta vlády Tzu-hsi byla poznamenána především krutostí vůči cizincům - podporovala hnutí boxerů a vraždy cizích obchodníků. Z občasných konfliktů se svým synem vycházela většinou vítězně a díky své marnivosti setrvale ruinovala státní pokladnu. Když její syn 12. ledna 1875 zemřel na neštovice, prosadila na místo císaře svého synovce, sotva tříletého Kuang-hsua. Niuhuru jí přitom věrně stála po boku, a vláda poslední císařovny tak mohla dále pokračovat. Nakonec se jí ovšem znelíbila i Niuhuru a byla otrávena. Tzu-hsi se stala jedinou paní obrovské říše.
Tzu-hsi, přesvědčená o nadřazenosti Číny nad jinými národy, vedla zemi od jedné porážky ke druhé. Když 14. listopadu roku 1908 zemřel Kuang-hsu, spekulovalo se o tom, že ho nemocná Tzu-hsi nechala otrávit, aby ji nepřežil. Sama skonala o den později. Dynastie Čching ji přečkala o pouhé tři roky - pak se Čína stala republikou.
Zajímají Vás dějiny Číny? Slyšela jste někdy o poslední dračí císařovně? Byla jste v Číně? Co si myslíte o současné Číně?
Nový komentář
Komentáře
baarea: Tu jsem taky četla někdy v 6. třídě - a občas jsem se u ní i červenala, takže pěkné čtení
četla jsem deník čínské císařovny. teď jste mi připomněla tu zajímavou knihu. Čínská kultura je mi velice vzdálená,ale třeba v důchodu budu mít čas vrátit se k některým restům.
Vanily: jj, hráli na flétnu z jadeitu... takhle kniha je úžasné čtení,lehce erotická,hodně informací,fakt super...mohu jen doporučit,četla jsem ji už několikrát.
ten důstojník se jmenoval Žu-Lung nebo Žung-Lu,tohle mi jaksi už vypadlo
V Cine prave ted jsem ...
bezva článek
do Číny bych nejela, je to jen pro dobrodruhy
Synek tam v létě jede na pět týdnů cvičit se svým Mistrem kung-fu a učí se čínsky. Docela mu závidím
Majucha: kamarad jednou velice zurive komunikoval rukama nohama az se domorodi obyvatele domnivali, ze chce sex.
A privedli mu zenu...
Majucha: Kdepak, člověče. Nedávno se vrátil kolega a všude prý samej rozsypanej čaj. Nic dvojjazyčně...tak rukama nohama
Nyotaimori: neteř tam byla,2 měsíce soukromě, jen s batohem, říkala, že nejhorší bylo vyznat se na nádraží v kolik a kam jede autobus, protože oni nemají ani naše evropské číslice. Ve větších městech to šlo :-)) A na vesnici jí rozumněli rukama nohama.
Ráda čtu historické knížky. Vždycky mě zajímalo, nakolik jsou tyto knihy pravdivé, nebo kolik je tam toho domyšleno,kvůli dramatičnosti příběhu.
Anglicky se tam dá domluvit, ale jen v Pekingu.....
gerda: jojo na flétnu hrála s tím důstojníkem
V Číně jsem byla - převážně v Changchunu, kde je palác posledního čínské císaře Pui a Pekingu,kde jsem při prohlídce Letního paláce na jméno této vládkyně narazila.
Nicméně největší zážitek je opravdu stát na Čínské zdi.
Čína na mě dost zapůsobila - Číňani prostě uměj všechno. Ale ať radši zůstanou doma.....
ivana.kuglerova:
V knize je dokonce, že se ona první dostala do ložnice císaře a Niuhuru císaři nabídla a pomáhala jim v ložnici. Císař byl díky hýření téměř impotentní...No kniha je i pikantní a moc pěkná.Její intriky po smrti císaře jsou děsné, šla přes mrtvoly...No, nechtěla bych být u ní v nelibosti.Trpěla odloučením od syna a Nihury nikdy neodpustila, že ho vychovávala a syn ji měl raději. Knihu dopuručuji.
Jupíí:
Vanily: já si z toho pamatuju samozřejmě to nemravné - že "hráli na flétnu z jadeitu"
ivana.kuglerova: snažím si na něco vzpomenout,už je to delší doba...pamatuji si jen,že žila pod obrovským tlakem a ve strachu o život a že císař,dokud žil,ji upřednostňoval pro její bystrý intelekt a praktičnost a řešil s ní politické otázky,byla tehdy velmi mladá.Když porodila dítě,nesměla ho vychovávat.Byla tehdy pouhá konkubína a jejího syna vychovávala její sestra-císařovna.
Jupíí: ano,přesně tohle je ona.
Taky jsem četla knihu. Líbila se mi. Doporučuji, ale přesný název už si nepamatuji. Myslím, že to byl ten Tajný deník... Ale asi tuto látku zpracovalo víc autorů.