Koktavost je jedna z řečových poruch, která se může vyvinout úplně nepozorovaně. Když přetrvá do dospělosti, postiženému velmi ztěžuje kontakt s lidmi; bývá často zdrojem posměchu okolí; koktavý člověk se začne mluvení bát, což jeho koktavost jenom zhorší... Jak ven z tohoto bludného kruhu?
V období vývoje řeči je běžné, že dítě několikrát zopakuje začátek slova, že jakoby zadrhává. To je způsobeno tím, že dítě myslí složitěji (či rychleji), než dokáže vyjádřit. Jeho řečové schopnosti mu v tu chvíli nedostačují.
Mnohdy se opravdu jedná jen o vývojové období, které do dvou měsíců spontánně odezní. Rodiče by měli vytvořit klidnou atmosféru, aby se dítě nebálo mluvit, měli by ho citlivě opravovat, ale neskákat mu do řeči a nedoříkávat slova za něj.
Pokud zadrhávání samo neodezní, je třeba, aby se dítěti dostalo odborného foniatrického vyšetření a logopedické péče.
Koktavost začíná obvykle kolem třetího roku věku dítěte. Chlapci bývají touto poruchou postiženi třikrát až čtyřikrát častěji, než dívky. (Má se za to, že tento nepoměr způsobuje vyšší nervová činnost, která se u chlapců vyvíjí v předškolním věku pomaleji, než u dívek.)
Rovněž záleží na osobnosti dítěte – čím je dítě citlivější, tím snáze u něj koktavost propukne.
Jestliže vaše dítě trpí koktavostí (odborně nazývanou balbuties), je nutné ho s pomocí logopeda „přeučit“ chybné řečové návyky.
Je důležité, aby rodina, ale i škola, do které dítě chodí, s odborníky spolupracovala a nestavěla se k problému zády. Dítě totiž nesmí mít z mluvení strach a nemělo by docházet k tomu, že se veřejně „ztrapní“ a bude pro svou koktavost vystaveno posměchu – proto je vhodné, aby ve škole nebylo zkoušeno přede všemi u tabule či aby nebylo nuceno číst nahlas s ostatními.
Není neobvyklé, že dítě, které koktá, v přátelském prostředí, kde se cítí sebejistě a kde se posměchu neobává, pociťuje tyto potíže v mnohem menší míře.
Pokud dítě zadrhává, je chybou opravovat mu chybnou výslovnost hlásek. Důležitější v tuto chvíli je napravit poruchu tempa řeči, šišlání a jiné podobné poruchy přijdou na řadu až v „druhé vlně“.
S dítětem mluvte pomalu a uvolněně, nekárejte ho a nevzbuzujte v něm dojem, že jeho porucha je závažný problém. Veďte ho k tomu, aby tvořilo krátké věty a před jejich začátkem se vždy nadechlo. Mělo by také udržovat oční kontakt s osobou, s níž hovoří.
Na nápravu koktavosti jsou dokonce doporučovány speciální přístroje. Fungují na principu zpožděné sluchové vazby – do sluchátka dítěte se s určitým zpožděním dostává jeho mluva. Tato metoda má u koktavých dětí pozitivní výsledky. Tyto přístroje jsou dostupné na odborných logopedických či foniatrických pracovištích, ale pokud vám je odborník do léčby nezahrne, není důvod se cítit ošizený.
archivní článek
Nový komentář