Monako, je podle mě, ukázkou toho, jak co nejvíce prvků vtěsnat na 1,95 km2. Knížectví se neskládá jenom ze starého města (Le Rocher de Monaco) a nového města (Monte-Carlo). Tyto dvě nejznámější čtvrti jsou spojené přístavem La Condamine. Na západě se nachází průmyslová část – Fontvieille, kdežto za plážemi je třeba se vydat na východ do čtvrti zvané Le Larvotto.
Poznávání Monaka jsme začali v Monte-Carlu, kde jsme zaparkovali auto v podzemních garážích před Casinem. Obešli jsme je a z jeho teras jsme se kochali pohledem na moře a na zajímavou barevnou mozaiku nacházející se v obytném komplexu pod námi. Rozhodli jsme se odtud dojít pěšky ke knížecímu paláci (Le Rocher de Monaco) a zpátky se vrátit autobusem. Bylo tedy třeba opatřit lístky, ale žádný tabák nevidět, tak jsem se optala policisty. Čekala jsem strohou odpověď, ale místo toho policista srazil podpatky, zasalutoval a oznámil mi, že lístky se kupují přímo v autobuse. V příjemném šoku jsme se vydali dolů z kopce do přístavu, pohledem zhodnotili plachetnice a vydali se vzhůru ke starému městu.
Zvolili jsme si přímou cestu vzhůru – ale cesta je pozvolná, takže jsme se ani moc nezadýchali. Dáte-li se touto cestou (a ne po silnici, kde jezdí autobusy), potkáte při svém příchodu ke knížecímu paláci sochu mnicha. Ano, to je on – jeden z rodů Grimaldiů, který, vypovězen z Janova, ve 13. století přepadl v přestrojení za mnicha, spolu se svými kumpány, klášter. A dnes je z nádvoří knížecího paláce nádherný pohled na Monte-Carlo i na pobřežní stranu Monaka – kde jsou jedna vedle druhé nasázené výškové budovy. Prostě taková malá Kalifornie (kterou by to mělo připomínat).
Zpátky jsme se vydali druhou cestou přes park (neplést si s Exotickou zahradou), kde jsou nádherné dřeviny a odkud je hezký výhled na moře. V parku se nachází perla Monaka – Oceánografické muzeum. Tento den jsme ho minuli se slovy, že rybiček už jsme viděli dost v různých jiných akváriích, a vrátili jsme se autobusem zpět před Casino. Jen tak pro ilustraci: Jedna stanice autobusu v Česku vydá za tři monacké – staví to na každém rohu, ale bolely nás nožky, tak jsme se nechali posouvat hrkáním vpřed.
Druhý den večer jsem měli zaplacený noční výlet do Monaka. Slibovala jsem si od toho více, než že nás slečna v mikrobusu odveze tam, dá nám 2 hodiny rozchod a zase nás zaveze zpět. Ale i tak noční Monte-Carlo má svůj půvab. Park před Casinem s osvětlenými fontánami přímo svádí k fotografování a když se vydáte dozadu na terasy, uvidíte tmavé moře s odrazem měsíce na hladině. Spolu s palmami, které vám dělají společnost, je to více než romantické. Občerstvit se můžete ve známém café-restaurantu Café de Paris, kde je otevřeno 24 h denně, a vaří tam opravdu dobře.
Nedala nám spát myšlenka na návštěvu Oceánografického muzea. Byla by to přeci jenom škoda být tak blízko a nenavštívit ho, a tak jsme se ke konci pobytu vydali potřetí do Monaka. Tentokrát jsme tam jeli autobusem. Mezi Nice a Monakem jezdí pravidelná linka – ve všední dny a v sobotu každých 15 minut a v neděli každých 20 minut. Příjemná zpráva: jedete-li ten samý den zpět, je zpáteční jízdenka zdarma - v neděli určitě :-). Takže nás před rokem vyšla zpáteční jízdenka Nice/Monako na 24 FF/osobu. Oceánografické muzeum opravdu stojí za to. V podzemních akváriích je prý na 400 druhů ryb, bohužel si vzpomínám akorát na murény, mořské koníky a medúzy. Je zde i schéma, jak muzeum čerpá vodu z moře a upravuje jí. V horních sálech je například vystavená jedna z prvních ponorek – dřevěný sud s vrtákem (na lodě), kostry kytovců i jiných ryb. Najdete tu také preparovaného kraba nebo 200 kg vážící želvu. Je zde i model laboratoře pro mořský výzkum, kterou měl princ Albert I. na své průzkumné lodi a jemuž vděčíme i za toto muzeum (založeno v roce 1910).
Střípky
· ředitelem Oceánografického muzea byl v letech 1957 – 1988 Jacques-Yves Cousteau
· pokud chcete z Monaka poslat pohled, je třeba zakoupit monacké známky, francouzské zde neplatí
· po Monaku jsou prý všude rozmístěné skryté kamery – kvůli bezpečnosti milionářů (miliardářů), kteří sem jezdí utrácet
· policisté jsou zde opravdu na každém kroku a pokud se dopustíte nějakého dopravního přestupku, není radno s nimi smlouvat (viděli jsem jednoho takového motocyklistu, co byl odchycen - tvářil se opravdu kysele, ale pokutu si vypsat nechal)
· V Monaku žije kolem 30 000 obyvatel, ale jenom 5 000 z nich jsou občané Monaka, kteří neplatí přímé daně
· Současný kníže Rainier III. vládne od roku 1949. V roce 1956 se oženil s herečkou Grace Kelly (1927 – 1982). Mají tři děti: princezny Karolínu (1957) a Stéphanie (1965) a prince Alberta, následníka trůnu (1958)
Nový komentář
Komentáře
Simba: Já jsem sledovala televizní pořady s J.Y. Cousteauem, nádherné výlety pod mořskou hladinu.
Snad se tam někdy podívám, docela mne překvapila ta informace o Jacques-Yves Cousteau, kdysi jsem hltala knížky o něm a jeho mořském světě.
Byla jsem předloni, perfektní, můj muž dokonce i v kasínu...na čumendu. Já raději očumovala okolí.
Ja v Monacu taky byla jen jeden den,chystam se urcite znovu
taky doufam, ze se tam jednou podivam
Já bych tam jela hned, ale kde na to vzít a nekrást. Kolik si musím našetřit na dovolenou v Monaku nebo někde poblíž, abych si tam zajela?
Jůů, já bych frčela hned
Taky jsem tam uz nekolikrat byla,a byla to proste naaaaadhera urcite se tam zase rada podivam
Tam jsem byla před třemi lety a bylo tam moc krásně