Odmítáte si koupit drahou troubu s tím, že všechny ty speciální funkce, jako je pečení pizzy, koláčů, velkých kusů masa, grilování a podobně, stejně nikdy nevyužijete?

Zpravidla to bývá pravda. U trub střední a vyšší cenové kategorie však objevíte jednu funkci k nezaplacení.

Jde o různé typy samočisticích povrchů a další "zlepšováky", které tuto neoblíbenou a nepříjemnou práci zjednoduší. Mezi nejvíce používané způsoby samočištění patří katalýza, pyrolýza a princip, kdy je povrch dokonale hladký a neporézní, takže se na něj nechytá a nepřipéká mastnota.



Jestliže si pořídíte troubu s katalytickým čištěním, bude opatřena speciálním nátěrem, který odpuzuje tuk a mastnotu. Ty se ve vysokých teplotách spálí a nezůstane po nich nic. Proto stačí troubu nechat po konci pečení ještě zhruba deset minut zapnutou při vyšší teplotě kolem 180 stupňů. To stačí k tomu, aby se nečistoty spálily a nic z nich nezůstalo.

Při čištění pyrolýzou se nečistoty opět spalují při vysokých teplotách, ale nezmizí, jen se rozpadnou na prach, který stačí z trouby vymést. Tedy určitou péči od vás trouba vyžaduje, ale je mnohem jednodušší párkrát máchnout rukou nebo dovnitř zajet vysavačem, než hodinu vnitřek drhnout.

Do samočisticích povrchů se řadí také ty, které jsou zcela hladké, neporézní. Díky těmto vlastnostem se na stěny ani strop mastnota a další látky nepřipálí. Proto je stačí pouze setřít vlhkým hadrem.



Čištění vnitřku trub je také mnohem jednodušší, pokud jsou všechny stěny hladké. A to u těch levnějších, které mají různé žebrování, do kterého zasouváte plechy, není. Musíte tady potom hadrem zajíždět do různých více či méně přístupných rohů a spár.

Existuje však i jiné, praktičtější řešení, kdy stěny zůstávají hladké a v troubě máte kovovou konstrukci, která nahrazuje žebroví. Konstrukci samozřejmě při úklidu vyjmete a mytí se tak stane opět jednodušším.

Některé značky nabízejí dokonce trouby s odnímatelnými stěnami bočními, horní a zadní. Ty jednoduše vytáhnete jako pekáče. Pak je umyjete ve dřezu a vrátíte zpět.

Stejně tak výrobci nabízejí speciální a snadno čistitelné povrchy vnitřní strany dvířek. Ta jsou vystavena stříkajícímu tuku a prskajícímu těstu podobně jako stěny.



Čistota vnitřního prostoru trouby je spíš záležitostí hygienickou. Platí na ni ono "co oči nevidí, to srdce nepálí" a člověk se k němu odhodlává pouze několikrát za rok. Umatlaná dvířka trub zvenku ale dokážou rozčílit každý den.

Firmy se proto snaží pomoci i tady. Klasické knoflíky, kolečka a tlačítka nahrazují takzvaným dotykovým neboli senzorovým ovládáním. Tlačítka jsou na skleněné stěně pouze "namalovaná" a ovládáte je dotykem prstu. Díky tomu zůstává panel rovný a snadno jej setřete a vyleštíte vlhkým hadrem bez toho, aby vám špína zalézala a usazovala se tam, kde nemá. 

ilustrační foto  Miele a Bosch

 Archivní článek

Reklama