Určitě jste už někdy přemýšlely, jak byste si zařídily byt, kdybyste měly neomezené finanční zdroje. Některé z vás je možná mají, ale většina ne. I proto si málokterá z nás může dovolit zaplatit bytového architekta. Kniha Karolíny Fořtlové Barvy v bytě od vydavatelství Era je ovšem určena všem - i těm, které si byt zařizují samy, i těm, které potřebují vysvětlit bytovému architektovi, co že to vlastně chtějí.

I když se kniha jmenuje Barvy v bytě, netýká se zdaleka jenom barev. A protože o těch toho už bylo na Ženě-in řečeno hodně, povíme si něco o dalších aspektech bytové architektury, které výrazně ovlivňují výsledný dojem.

Pět vykřičníků
Barevný akcent je estetický prostředek prostorové a plošné interiérové kompozice. Lidsky řečeno se jedná v podstatě o totéž, jako jsou doplňky při oblékání. Tedy o závěrečnou třešničku na dortu celého návrhu místnosti. Barevný akcent je vlastně jakýmsi vykřičníkem, například když do krémově laděného pokoje postavíte vázu s kyticí rudých květů. Jde o prvek v kontrastní barvě vzhledem k celkovému ladění prostoru, který na sebe přitáhne pozornost návštěvníka a zároveň podtrhne dojem z kompozice. Ale pozor - mělo by jít o jeden prvek, ne o pět vykřičníků za větou!!!!!

(8. Kdy (datum) byla otevřena bobová dráha na Proseku?)

Ostří nože nebo záře slunce?
Že se od hladkých povrchů odráží světlo, víme asi všichni. Efekt, který tak vzniká, se nazývá lesk. Lesk je důležitým prvkem bytové architektury. Vzbuzuje dojem svěžesti, čistoty a dokonalosti, asociuje záři, teplo, sluneční paprsky nebo třpyt vodní hladiny, při nesprávné volbě však může také vzbuzovat pocit chladu, kluzkosti, sterility a evokovat střepy, ostří nože, led nebo sníh. Musíme ho tedy vhodně kombinovat s barvami a šetřit s ním (například lesk v kombinaci s bílou, kovem a plastem může vzbuzovat dojem nemocničního prostředí, zatímco lesk na skleněných předmětech v pokoji v teplých barvách ještě zvýší zdání prozářenosti a hřejivosti prostoru). Mezi lesklé povrchy patří hlavně sklo a kovy, ale lesknout se mohou i podlahové krytiny, leštěné dřevo a podobně.

Červená a zelená?
Kontrast je prvkem vyvolávajícím dojem neklidu a energie, proto není vhodný do místností, kde chceme odpočívat nebo se soustředit. Nejvýraznější je samozřejmě kontrast mezi komplementárními barvami - černou a bílou, červenou a zelenou, fialovou a žlutou, modrou a oranžovou. Takto ostré kontrasty bychom ovšem měli volit opatrně, jednoznačně na sebe upoutají pozornost. Obvykle více vynikne drobnější prvek v kontrastní barvě - tedy postavíme-li světlou pohovku na tmavý koberec, upoutáme pozornost spíše k pohovce než ke koberci. Kontrasty je dobré kombinovat s jistou asymetrií - zdůrazní se tak jejich účinek.

Rytmus je všude kolem nás
Často se v bytové architektuře uplatňuje rytmus - všude tam, kde volíme opakující se prvky - ať už je to několik židlí kolem stolu, členění oken nebo podlahy, umístění skříněk... Dobře zvolený rytmus vyvolává zdání dynamiky a pohybu. Zajímavě také působí cílené porušení rytmu - výrazně arytmický prvek (třeba křesílko mezi židlemi) k sobě okamžitě přitáhne pozornost. Rytmus lze také vytvořit střídáním světel a stínů, barev teplých se studenými nebo například střídáním horizontálních prvků s vertikálními.

Při využití všech výše zmíněných prvků bychom se měli držet především pravidla, že méně je někdy více, a používat je uměřeně, především pokud se rozhodneme je zkombinovat.

Dokážete si vybavit, jestli ve Vašem bytě někde využíváte barevný akcent, kontrast, lesk nebo rytmus? Byl to úmysl, nebo jde o náhodu? Napadají Vás nějaké příklady výše zmíněných prvků? Doporučila byste něco ostatním čtenářkám z vlastní zkušenosti?
Archivní článek

Reklama