Osobně toho o želvách moc nevím... Rozhodně vím, že dokážou celkem utíkat, takže jsem o pomoc požádala Dickie, která želvu má a moc si s ní rozumí.

Dejme tomu, že má Ježíšek přinést želvu. Můžeš mi o želvách něco povědět?

Ale jen o suchozemkách, do vodních nedělám... Želvička potřebuje hlavně chovatele, který si nemyslí, že to je hračka, ale ví, že to je zvíře, který má průměrnou dobu dožití v zajetí kolem 30 let (jsou zaznamenaní i šedesátiletí a starší jedinci), a počítá s tím. Chovatele, který si uvědomuje, že má doma kriticky ohroženého živočicha, takže by se měl snažit o jeho rozmnožení (i když současná legislativa mu velmi znesnadňuje prodej odchovů, ale to už je, jak by řekl pan Kipling, jiná pohádka). Chovatele, který se je ochoten neustále učit a dohledávat si ledacos - třeba složení jednotlivých rostlin co do poměru vápníku a fosforu...

A samozřejmě terárium (pro jednu želvu minimálně trojnásobek krát dvojnásobek její délky krunýře, u páru pěti- krát dvaapůlnásobek, u chovné skupiny ještě o něco víc - což u nejběžnějších suchozemek při dorůstání samice cca 28 cm znamená pro jednu terárko 100x60, pro pár 150x70 cm jako minimum!!!, pokud chceme vydržet s jedním terárkem až do dospělosti), jako podklad do terárka kukuřičnou drť, směs písku s rašelinou anebo kokosová vlákna (lignocel) - podle toho, zda pořizujeme želvu spíše stepní, "luční" (žijící v biotopu s převládající trávou),  nebo mokřadní (už tady potřebujeme tedy hlavně chovatele, který si o své želvě něco nastuduje předem. Podle toho, jak je vidíme ve Zverimexech, se usuzovat nedá, už jsem v jednom viděla mokřadní želvu na čistém písku), misku na vodu, nějaký úkryt, žárovku jako zdroj tepla a UV zářivku pro plazy jako zdroj UV záření (Repti-Glo, Repti-Sun...).

Teplotní poměry v teráriu opět upravujeme podle toho, jakou želvu pořizujeme.

Do terárka dále vyvařenou sépiovou kost, aby si zvíře mohlo podle potřeby doplňovat vápník (to ale neznamená, že ho nebudeme dodávat do potravy) a z kamenů, kořenů, kůry apod. (vše vyprané a sterilizované např. v troubě) sestavíme scenérii, kde si zvíře bude moci šplhat a lézt (ploché terárium zvíře brzy omrzí).

Dál už jen maličkosti - třeba venkovní výběh, ona UV zářivka je hezká věc, ale přírodní sluníčko je přírodní sluníčko... A je taky třeba promyslet si zimování, ne že by želva nebyla schopná žít i bez něj, koneckonců lépe nezimovat, než zimovat opravdu špatně, ale daleko nejlepší je dobře zimovat.

A už zbývá jen nastudovat, jaké je opravdu vhodné krmení, protože želvička může mít jinak zdravotní potíže (to ostatně platí u všech zvířátek, u želviček je záludné jen to, že se pro ně nedostane kvalitní už hotová směs), a jak doplňovat vápník, a zjistit si nejbližšího veterináře, který se zabývá léčením plazů (pozor, je jich hrozně málo, většina veterinářů má zkušenosti spíš s pejsky a kočičkami).

Rozhodně nepoužívat příručky z řady "Bydlí s námi" a podobných, tam se o želvách píšou děsné bludy, spíš si dát práci a sehnat si opravdu kvalitní literaturu (asi nejdostupnější je knížka od J. Zycha, bývalého předsedy Klubu chovatelů želv).

Tak a mně nezbývá, než Dickie pěkně poděkovat, a než koupím syslíkovi tu želvičku, tak se poohlédnu po prodejně, kde koupím vhodného chovatele ... ten je totiž základem! 

Z redakčního archivu
Reklama