„Není na nebi tolik hvězdiček, co mi má milá dala hubiček. Není a nebude, co svět světem bude, tolik hvězdiček…“ Toliko česká lidová píseň, ale jak vědět, do čeho jdete, když si objednáváte hotel a myslíte si, že počet hvězdiček by měl být ukazatelem kvality hotelu?
Zažila jsem ve Francii hotelů hodně, od Formule 1 až po čtyřhvězdičkové. Formule 1 určitě znají ti, co hodně cestují autem a chtějí se za laciný peníz vyspat ve slušné posteli. Platí se za pokoj, který může být obydlen 1 člověkem až 3 lidmi. Záchody i sprchy jsou na chodbách a nad dveřmi blikají světýlka. Červené znamená, že je obsazeno anebo zrovna probíhá automatické čištění, zelené – vstupte. Ruce si opláchnete v umyvadle na pokoji. Jestli chcete spát ve Formulích, je dobré si předtím procvičit paměť – neb vstup jak do hotelu (v určité hodiny), tak i do pokoje je přes kód. V tomto typu hotelu na vás většinou nečeká žádné překvapení, občas se tak může stát v podobě snídaně. K mání je pouze bageta a sladký toastový chléb, máslo a marmeláda. Takže když už tohle jíte týden, tak si říkáte: Proč já jsem si s sebou nevzala nějakou paštiku nebo taveňák!
Ve ** je fajn. Žádný „nadstandard“, ale koupelnu i záchod máte na pokoji. S minibarem však nepočítejte. V jednom řetězci hotelů měli na pokoji malé kávovary/čajovary. To bylo moc sympatické, neb já notorický čajopijec jsem si mohla dělat konvice zeleného čaje pořád dál. Akorát, že nedávno to „vylepšili“. Kávovary vyměnili za rychlovarné konvice a do těch už si čaj neuděláte. :- (. Ale to nevadí, hlavně že je střecha nad hlavou a k snídani máte k dispozici šunku, plátkový sýr, vejce na tvrdo a jogurt. A ten kdo má rád croissanty z lískového těsta, nechť si nabídne. Mluvím tady o řetězci hotelů, takže jinde to může vypadat jinak. A v tomhle jsem se kdysi spálila v Paříži u ***.
Jeden hotelový řetězec se *** má opravdu velmi hezké pokoje a poměr kvality a ceny tu odpovídá službám, které dostanete. Jeho hotely byly ovšem plné v době, kdy jsem potřebovala a v místě, kde jsem potřebovala, tak jsem šáhla po *** nedaleko Vítězného oblouku. Pěkně jsem si naběhla. Nejenže byl asi o 200 FF dražší, než onen nejmenovaný řetězec, ale ta kvalita! Nábytek otřískaný, pokoje v miniaturním provedení. Což o to, ale část hostů odvedli do jiné budovy za roh (neřekli nám, samozřejmě, že nás rozdělí), která byla součástí hotelu, a tam nás teprve čekalo překvapení. Kus zastřešeného dvorku, v jehož zadní části byla jednoduchá stavba asi se 6 pokoji, jejichž jedinými okny byly dveře! A snídalo se na tom dvorku! Už nikdy více!
A bohužel vás musím ujistit, že ani **** nejsou zárukou top prostředí. Někdy jsem přemýšlela o tom, za co se vlastně platí takové drahé peníze! Když jsem měla vloni možnost strávit asi 4 dny ve **** hotelu nedaleko moře, zajásala jsem a představila jsem si tu nádheru, kterou jsem si ve své mysli vytvořila po přečtení románu Hotel od A. Haileyho. Pokoj jsem měla do dvorku, kde jsem mohla obdivovat klimatizaci, na dveřích se po celý můj pobyt (asi před i po) klinkal na jedné chudince lepence návod k úniku a ty ostatní lepenky tam byly krásně rozmatlané. Ve dveřích do koupelny byla vyražená díra – to asi jak někdo strašně spěchal a nestačil si otevřít dveře. Nevím, jakého jste názoru vy, ale já si myslím, že ve **** by tohle rozhodně nemělo být.
A víte kde jsem asi byla nejspokojenější? Na venkově! Když jsme si s kamarádkami udělaly výlet do Vendée (kraj směrem jihozápad od Paříže), bydlely jsme v penziónech spadající pod značku Gites de France. Jedná se vesměs o rodinné podniky, které díky této značce musejí dodržovat určitý standard. Starají se tam o vás jako o vlastní a ve většině případů je u těchto hotýlků/penziónů i restaurace s domácí místní stravou.

Přeji vám, ať už spíte na dovolené či na služební cestě kdekoliv, krásný pobyt, dobře izolované pokoje a na rozjezd dobrou snídani.
TÉMATA:
ZAHRANIČÍ