Karolína byla od malinka nesmírně chytrá holčička. Šikovná, pozorná, krásně mluvila od jednoho roku, zpívala, tančila, číst se naučila ještě předtím, než šla do školy. Čísla ji, pravda, moc nebavila, ale ono se to srovná, mysleli si rodiče.

Jenže ouha, s počítáním měla Karolína obrovský problém - zatímco v jiných předmětech byla za jasnou jedničkářku, při matematice se nesmírně trápila a po pravdě řečeno, její výkon byl občas na čistokrevnou pětku. Rodiče naštěstí zbystřili a vzali dívku k odborníkovi, který stanovil celkem záhy diagnózu: dyskalkulie, v případě Karolíny poměrně těžká.

Nakonec nezbylo, než změnit školu - ne proto, že by dítě s touto poruchou učení nemohlo chodit do běžné školy, ale bohužel paní učitelka odmítala dívčin problém brát vážně a začala jí za nezaviněné potíže dávat pětky, aniž by se snažila pomoci jí problém překonat. A to přesto, že rodina chtěla se školou spolupracovat, což ani zdaleka není vždy zvykem.  

Pokračování je nicméně dobré: podařilo se najít školu, která rodině vyšla vstříc a dívku  - zatím, ve třetí třídě  - z matematiky neznámkuje podle běžné klasifikační stupnice, ale pouze slovně. Když se píší písemky, mívá jiné zadání a také nemá časový limit, protože ten ji svazuje tak, že nenapíše ani čárku.

Z Karolíny geniální matematik nebude nikdy, čísla a jejich systém jsou pro ni do jisté míry neproniknutelná, ale pomocí rodičů a speciálního doučování se pomalu učí taje matematiky zvládat, ne kvůli školním výsledkům, ale zejména proto, aby obstála v praktickém životě. Omezení v počtech se musí brát v potaz také při výběru budoucí školy, ale rozhodně neznamená, že by Karolína nemohla absolvovat střední a vysokou školu. Naopak, ostatní její školní výsledky ukazují, že na další studium rozhodně má.

Karolínin příběh je typický i atypický zároveň. "Dětí, které mají podobné potíže, přibývá," potvrdila psycholožka Kateřina Thorová s tím, že někdy bývají spojeny s poruchou pozornosti a chování. Jen ne všechny děti se specifickými poruchami učení mají potíže s matematikou, ale třeba se čtením. Ostatně právě potíže se čtením, odborně dyslexie jsou zřejmě nejčastější a každopádně neznámější poruchou učení. Atypický pak v tom, že zatím zdaleka ne všem dětem se dostane takového pochopení a podpory, některé nadále prolézají základní školu se čtyřkami a nálepkou hlupáka.

Příčina? Mozek těchto dětí funguje trochu jinak, a proto nejsou často schopny se naučit číst, psát nebo počítat pomocí běžných metod. Před časem vyčíslila počet postižených předsedkyně České společnosti dyslexie docentka Olga Zelinková: nějakou poruchou učení trpí zhruba pět až deset procent žáků, z toho zhruba polovina má vše ještě v kombinaci s poruchou pozornosti a hyperaktivitou. Potíže jsou do jisté míry dědičné a častěji postihují chlapce. Naproti tomu nijak přímo nesouvisí s inteligencí.

Víte, o čem všem je řeč?

Specifické poruchy chování:

LMD - lehká mozková dysfunkce, od používání tohoto pojmu se ustupuje. Mimo jiné proto, že ve skutečnosti často u těchto dětí žádné poškození mozku najít nelze. Pojem LMD je navíc poněkud nepřesný, zahrnuje jak poruchy chování, tak poruchy učení, a mezi nimi je třeba rozlišovat.

ADD, ADHD - anglické zkratky postupně nahrazují název LMD. První označuje poruchu chování spojenou s problémy se soustředěním, druhý zahrnuje navíc i hyperaktivitu.

Specifické poruchy učení:

Projevují se při osvojování a užívání řeči, čtení, psaní, naslouchání a matematiky. Jsou důsledkem poruch nervové soustavy.

Dyslexie - porucha čtení.

Dysgrafie - porucha psaní, často souvisí s dyslexií a někdy se ani neoznačuje samostatně. Písmo je nečitelné, dítě si obtížně pamatuje písmena.

Dysortografie - porucha pravopisu, vyskytuje se často spolu s dyslexií a dysgrafií. Děti s touto poruchou nejčastěji zaměňují krátké a dlouhé samohlásky, nerozlišují slabiky di-dy, ti-ty, ni-ny, vynechávají, přidávají, zaměňují písmena či celé slabiky.

Dyskalkulie - porucha matematických schopností, obtíže s orientací na číselné ose, záměnami číslic (6 a 9) a čísel (209 a 290), početními operacemi.

Dyspraxie - nešikovnost. Dítě bývá nemotorné, pomaleji se učí praktické činnosti, jako je zavazování tkaniček, oblékání. Není to typická porucha učení, spíše jde o potíže s motorikou.

-----

Právě proto, že potíže úzce souvisí s učením, projeví se většinou až ve škole, na rozdíl třeba od hyperaktivity, na niž se podle Kateřiny Thorové dá přijít  třeba i v batolecím věku, byť potvrzující vyšetření se dělají v dalších letech.

Má vaše dítě poruchu učení? Případně máte podezření, že by jí mohlo trpět? Čtěte celý tento týden články na toto téma na magazínu Žena-in.cz. Dočtěte se, jak se jednotlivé poruchy projevují, jak spolu souvisí  a také o tom, kdy je čas na odborrné vyšetření a jak najít odborníka právě pro vaše dítě. Věděli jste, že děti s poruchami učení se stávají častěji třídními otloukánky a oběťmi šikany? A víte, že má smysl dítě podporovat, ale nikoli ho stále omlouvat?

           
Reklama