V Paříži již v metru prožíváte přípravku při cestě za kulturou. V dlouhých chodbách prodávají indičtí obchodníci barevné plakáty s motivy dětí a zvířat. Ve vagónu metra či RER si občas můžete vyslechnout koncert. Za doprovodu playbacku vám zahrají na garmošku či na kytaru a ten, kdo umí zpívat, vás potěší i zpěvem. A je jen na vás, zda dáte drobnou peněžní odměnu.
Když opravdu nevíte, jak byste strávili celý den, jděte do Louvru. A doporučuji s sebou vzít červené klubíčko, abyste nezabloudili. Zvláště, když v nově otevřených expozicích se musíte na konci sálu rozhodnout, zda jít vpravo nebo vlevo. Hotový labyrint. Já jsem v muzeu (jakémkoliv) udržela pozornost maximálně 3 hodiny, pak už jsem pouze bezcílně a tupě bloumala od jednoho exponátu k druhému a ani jsem se již nenamáhala číst popisky. Má jediná touha byla židle nebo ještě lépe postel.
V Louvru si můžete síly doplnit snadno, a to v podzemí, kde se kromě jiného (jiného = obrácená pyramida, ukázky vykopávek, butiky s luxusním zbožím) nachází nepřeberné množství „občerstvovacích stanic“. Dokonce jedno celé patro. Je libo sladké, (cream vanilla cake nebo cheese cake jsou mými favority) či slané (kuchyně různých chutí – indická, mexická, americká, francouzská usilují právě o vaše chuťové pohárky). Ale jestli chcete jenom kávu nebo černý či bylinkový čaj (meduňkový, lipový, mátový nebo ze sporýše, ale zelený ve Francii v běžných provozech nedostanete) – není problém. A kakao vám také rádi připraví.
Ovšem vlastním zážitkem je vůbec dostat se přes hlídače, co trhá lístky – tedy pokud máte baťůžek (a ten já mám! – a jak krásný!). Hlídači v muzeích ve Francii mají velmi zvláštní talent na vyčichání i toho nejmenšího baťůžku. Nezáleží na tom, že je menší než obří kabela, se kterou byla právě dáma před vámi vpuštěna do galerie či muzea, důležité je, že je to baťoh. A ten, i přes vaše protesty, že v tom máte všechny doklady a peníze, musíte zanechat v šatně. Pohled na mne je pak následující: prskající a vztekající se Ferdička, která se před tím snažila logicky argumentovat se zaměstnanci muzea, vyndavá vše nezbytné z baťůžku, vše nahází do igelitky – včetně lahve s vodou (tajně) - a prázdný nic nevážící baťoh odevzdává do šatny. A s taškou, kterou si přehazuje z ruky do ruky, pak absolvuje expozici.
Ale určitě se nebudete divit, když vám řeknu, že je v Paříži těžké si vybrat, kam jít - na výstavu, do muzea nebo jen tak se procházet městem. V tom krátkém momentu, kdy jste kdekoliv na zeměkouli, se toho tolik děje a všechno je zajímavé.
Reklama