Ve starověku, kdy Istanbul byl nazýván Cařihradem, nechal postavit císař Justinián v r. 527 podzemní cisternu na dešťovou pitnou vodu. Taková zásobárna vody byla v tehdejší době velmi důležitá. Zbraně nebyly zdaleka tak technicky dokonalé a účinné jako dnešní, proto se většinou při napadení měst a hradů cizí vojska spoléhala spíše na dlouhé obléhání. Dobyvatelé se utábořili hned vedle místa, které si vybrali za cíl svých útoků, tím zabránili vstupu do města. Městští usedlíci poté nemohli doufat v doplňování zásob potravin a vody. Pokud chtěli nepřítele porazit a přinutit ho k odtáhnutí jinam, museli vystačit pouze s vlastními zásobami.
Istanbulská cisterna Yerebatan vypadá jako neuvěřitelný prostorný sál pohádkového paláce vládce podzemí. Barevné umělé osvětlení si hraje v prapodivných obrazcích s odleskem vody na zdech. Tichá hudba zvyšuje kouzlo tajemnosti. 336 nádherně zdobených sloupů, vysokých 8 metrů, poslušně srovnaných do 12 řad drží majestátní ochranu nad bezpečím místa. Občas vám na nos přistane neposlušná kapka vody, do níž se převtělil chlad zdejších stěn.
Návštěvníci se procházejí pod vysokou klenbou cisterny po systému lávek a můstků, pod nimi se rozprostírá na ploše 141 x 73 m vodní hladina. V současnosti se již plné kapacity, tedy 80 000 metrů krychlových, nevyužívá. Zato se zde nachází i malebná kavárna, jejíž stolky a židličky se zrcadlí ve vodní hladině a posezení tu skýtá pravý a nefalšovaný kaif, tedy něco jako stav blaženosti. Horkým sluncem a velkoměstským ruchem a neklidem umoření turisté sem chodí vychutnávat majestátní klid, osvěžující chládek a kousek pohádkového snění.
TÉMATA:
ZAHRANIČÍ