Nevím, jak to vidíte vy, ale já myslím, že myčky na auta jsou výhradně mužskou záležitostí. Především proto, že v nich číhají četná nebezpečí. Můj kamarád mi kdysi vyprávěl, že se kdesi v myčce přihodila strašná věc. Kartáče, které normálně objíždějí shora auto, se nějak porouchaly, či co, a stroj prostě zarovnal auto do výšky palubní desky. Osádka vozu vše sledovala z podlahy a byla ráda, že se zvládla včas odpoutat. Nevím, zda je to pravda, ale každopádně jsem k myčkám zaujala velmi ostražité stanovisko.
První problém nastává už s poukázkou, kterou dostanete u pumpy a kterou máte strčit do detektoru před vjezdem do myčky. Nikdy nevím, jak, kam a kterou stranou kartu zastrčit. Buďto tam již někdo přede mnou je a zápasí s přístrojem stejně jako já – ten mi neporadí, nebo tam suverénní muž kartu suverénně zasune – ten mi také neporadí, toho se totiž nemůžu zeptat, protože bych byla za blbou. Po delším úmorném zápase přístroj kartu spolkne a přede mnou se otevírá hrůzná jeskyně, do které musím zajet na přesně určené místo.
To pro mě bývá obvykle stresující situací, neboť, ač řídím dlouho a bez obav, myslím, že se prostě nemohu trefit přesně na koleje. Dalším problémem je okamžik zastavení. Co když se nerozsvítí zelená a já myčkou za stovku jen projedu? Nakonec se to podaří a mně dojde, že jsem si zapomněla schovat anténu. Pokouším se ještě vyskočit, ale proti mně už výhrůžně vyjíždí rameno s rotujícími kartáči šílených barev. Všude stříká voda a vletím zpátky do auta na poslední chvíli.
Kartáče se stále blíží a já ve vodní tříšti sleduji, jak olizují přední kapotu. Začnou se zvedat? Nebo jsem v té nesprávné myčce, která šrotuje auta do půlmetrových krabic? Raději nejsem připoutaná a jsem připravená skočit pod sedadlo. Uf! Dobrý! Tentokrát to vyšlo, kartáče jsou už na střeše a já naživu.
Jsem zpocená hrůzou a chci si otevřít okno, bohužel zapomínám, že kartáče pojedou ještě zpět, aby mi auto vyleštily horkým voskem. Nechtěně si tedy nechám přeleštit horkým voskem i levé ucho a tvář a ptám se, kdy to martýrium skončí.
Konečně! Vrata myčky se otevírají, zelená svítí a já vyjíždím se smutně svěšenou ohnutou anténou. Jsem zralá na sprchu, holiče a kosmetičku. Kdybych to auto umyla na ručně, nebyla bych takhle vyřízená!

Je pro vás myčka také napínavým akčním filmem nebo spíš horrorem? Napište nám své názory, potažmo veselé historky!
TÉMATA:
ZAHRANIČÍ