Kdo bydlí ve městě a občas řídí, jistě zná důvěrně dopravní zácpy. Mají svá zvláštní specifika, například nikdy nevíte, kdy taková zácpa bude. Když se psychicky připravíte na předlouhé čekání v proudech čudících aut a necháte si ohromnou časovou rezervu, profrčíte většinou město jako blesk. Naopak, pokud předpokládáte, že vyjíždíte ve chvíli, kdy bude město zcela jistě průjezdné a nemáte ani minutu času navíc, zůstanete trčet už na prvním semaforu.
Svá specifika i má chování řidičů, kteří se v zácpách vyskytují. Lépe řečeno, řidičů a řidiček. Zatímco ženy se v zácpě poměrně brzy aklimatizují, začnou telefonovat, posílají esemesky, líčí se nebo flirtují s ještě příčetnými muži v okolních autech, muži jsou na tom o poznání hůře. Nervózně poklepávají prsty volant, nasazují a snímají brýle, popotahují se za kníry a hryžou si rty.
Při nejbližší možné i nemožné příležitosti auta s muži otáčejí do protisměru nebo odbočují – muži se totiž s čekáním v zácpě většinou nedokáží smířit, a proto hledají rozličné objížďky, cestičky, volné průjezdy. Těmito cestami potom objíždějí své cíle v mnohakilometrových okruzích, aby dojeli na místo určení zhruba ve stejném čase, jako kdyby zůstali ve štrůdlu aut a pomalu se posouvali k cíli přímo.
Je to tím, že jsou ženy trpělivější? Nebo tím, že muži jsou muži zaměstnanější a mají méně času? Jak to děláte v dopravní zácpě vy? Stojíte a malujete si pusu, nebo najedete raději o dvacet kilometrů víc, jen abyste se nemuseli sunout na jedničku? Napište nám své názory!
Reklama