Vyprávění o mém výletu začíná jako jedna ze scén z pohádek Tisíce a jedné noci. Odehrává se v západním Turecku, nedaleko města Olympos. A doufám, že se na mě nebudete zlobit, když začnu od konce.
Když nás náš průvodce dovedl k autobusu, byla už tma jako v tunelu. Obrátili jsme se zpět a pohlédli vzhůru, abychom se naposled pokochali pohledem na ojedinělý přírodní úkaz. A vtom se z nás stali dávní mořeplavci a stejně jako oni jsme i my spatřili podivný oheň planoucí vysoko na kamenném kopci u tureckých břehů Středozemního moře. Ohnivé plameny žlutooranžově zářily do dálky a svou mohutností nás děsily stejně jako tehdy před dávnými lety děsily námořníky, v jejichž fantazii tato skála představovala sídlo tajemné obludy z podzemí. Ta bájná nestvůra jménem Chiméra prý vydechovala oheň a podle ní získala skála své jméno.
Dnešní věda ale umí vysvětlit skoro všechno. Jak to tedy je s bájnou obludou? Žádná tam není. Z hlubin země uniká na povrch plyn, který se sám vzněcuje. I když oheň uhasíme vodou nebo hlínou, po chvilce se prý sám opět zapálí. Podél tenkých puklin hoří pouze namodralým světlem, ale z větších děr a otvorů šlehají až půlmetrové i větší plameny. Někteří šikovní turečtí obchodníci toho využívají a pro turisty zde vaří čaj, který nalévají do skleněných šálků ve tvaru tulipánového květu. Můžete se přitom posadit na rozprostřený koberec a v duchu se přenést do pohádkové říše Tisíce a jedné noci.
Moje rada zní: navštivte toto místo za šera, soumraku či noční temnoty, neboť za denního světla ztrácí jedinečný přírodní úkaz své kouzlo a může být pro vás po vynaložené námaze s výstupem spíše zklamáním.