Jsem na mateřské dovolené již několik let a tak přirozeně toužím po nových zážitcích, po něčem, co by mne obohatilo a vytrhlo z obvyklého stereotypu. Když jsem plánovala rodinnou dovolenou, bylo mi jasné, že pokud pojedeme na sebelepší pobytový zájezd, bude to jen změna prostředí. Šťastnou náhodou se mi do ruky dostal katalog CK Adventura a tam mne zaujala právě „Provence v poklidu“. Zájezd je určen pro cyklisty, rodiče s dětmi, výtvarníky a fotografy. To vše nám vyhovovalo. Jsme sportovní rodina, máme tříletou dceru, sedačku na kolo, já s dcerou mám ráda kreslení, manžel fotografuje a tak nebylo co řešit.
Vzhledem k přítomnosti malých dětí jsme měli z dlouhé cesty autobusem trochu obavy, ale pomocí několika pohádek na videu jsme vydrželi do večera. V noci se děti vyspaly pohodlně každé na vlastním dvojsedadle a probudily se až v kempu. Ráno jsme postavili stany u městečka Villes sur Auzon, posilnili se na cestu a vyrazili. Den byl sice trochu náročnější než jsme předpokládali, zato mnohem krásnější. Pochopili jsme, že si mnohdy budeme muset vybrat, zdali podáme hodnotný sportovní výkon a uvidíme vše, co nám bylo doporučeno, popřípadě i něco navíc, nebo si uděláme pohodu, trochu si cestu zkrátíme, bohužel na úkor některých cestovatelských zážitků.
Hned první den jsme se vrátili sice unavení, ale nadšení krásou trasy. Viděli jsme hlubokou soutěsku řeky Nesque, malebné městečko Sault a především lány vonících levandulových polí. Neváhali jsme prožít trochu dobrodružství a vyzkoušet malou silničku po které nikdo jiný nejel. To se nám vyplatilo, neboť jsme za celou dobu nikoho nepotkali a mohli si tak v klidu natrhat levanduli a vychutnat klid francouzského venkova.
Ráno jsme vylezli ze stanu se zjištěním, že místo autobusu zde stojí mikrobus s vlekem a co bylo příjemnější, máme připravenou snídani. Podávala se formou jednoduchého švédského stolu s možností výběru jídla a pití. Po snídani vedoucí udělala „besídku“, jak jsme společná školení o trase nazvali a my jsme vyrazili opět do terénu, někteří se skicákem, ostatní alespoň s fotoaparátem. Tentokrát jsme jeli na vyhlídku do vesničky Blauvac, kde jsme kromě architektury obdivovali i pohled na monumentální horu Mt. Ventoux (Větrnou horu). Tato cesta byla mnohem odpočinkovější také proto, že jí většina lidí zakončila osvěžující koupelí u přírodního jezírka. Navečer nás ještě čekala společná návštěva dvou vinných sklepů. V prvním jsme se dozvěděli, jak lze pěstovat víno bez chemických postřiků a příjemně naladěni po ochutnávce skvělého vína se přesunuli do velkého kooperativního sklepa, kde jsme si mohli vybrat víno dle naší chuti i finančních možností a nechat si ho natočit třeba do cyklistické láhve. Víno bylo nakoupeno a toho jsme využili k seznamovacímu večírku. Vzhledem k tématu zájezdu byl pojat trochu netradičně. Každý se přestavil obrázkem s komentářem. Tak jsme kromě strávení příjemného večera našli mnoho spřízněných duší. Do ranních hodin jsme se však raději nepropíjeli, neboť další den nás čekal přesun do jiného kempu a zajímavý program.
Po vydatné snídani jsme odevzdali zavazadla do rukou řidiče, domluvili místa srazu s mikrobusem pro případné zájemce o svezení a vyrazili se kochat francouzskými starobylými městečky. Nejdříve jsme se snažili představit si dřívější společenský život žen v několika starých prádelnách, ale opravdová historie na nás dýchla v městečku Venasque, kde jsme navštívili křtitelnici, která patří k nejstarším stavebním památkám Francie. Protože nás čekalo stoupání, byl zde připraven mikrobus, aby naložil děti a zajistil tak rodičům trochu svobody. Cesta pokračovala třešňovými sady, kde jsme neodolali pokušení a posilnili se na výjezd nejsladšími třešněmi, které si lze představit. Krásnou krajinou jsme vystoupali na kopec, abychom byli odměněni dlouhým sjezdem do opatství Sénanque, kde na nás čekal mezi levandulovými poli cisterciácký klášter. Po příjemném odpočinku a rozjímání za kamennými zdmi kláštera jsme se vydali obdivovat jedno z nejkrásnějších provensálských měst – Gordes a poté spěchali do kempu schovaném ve stínu lesa dostatečně daleko od civilizace. Děti se zde v přírodě bez problémů zabavily a tak mohli rodiče spokojeně odpočívat a vstřebávat dojmy. Čtvrtý den byl věnován výtvarníkům, neboť jsme navštívili okrový lom v Roussillonu, obdivovali barvy písků a někteří navštívili i starou továrnu na výrobu přírodních barev. Všichni cestou nadšeně sbírali do pytlíčků a skleniček barevné písky, aby si je později vychutnali v tvůrčím procesu. Dalším krásným místem na trase bylo městečko Goult, které nám připadalo v polední siestě jako po vymření. Jediný rozruch v něm dělaly děti, které přijely naším mikrobusem a spolu s řidičem se šly podívat na větrný mlýn. Občerstveni českým chlazeným pivem jsme se vydali po stopách markýze De Sade do městečka Lacoste, kde dodnes stojí zřícenina jeho hradu. V křivolakých uličkách jsme stranou od turistického ruchu přemýšleli nad osudy lidí, kteří tam tehdy žili. Další krátká zastávka patřila městečku Bonnieux a po jízdě velmi zvlněným terénem jsme si rádi odpočinuli při dlouhém sjezdu do kempu s krásným bazénem, jehož jsme využili k uvolnění unaveného svalstva.
V Lourmarinu byl odpočinkový den, který jsme vyplnili společnou prohlídkou zámku, procházkou po městě a koupáním v bazénu. Odpoledne bylo věnováno umělecké tvorbě z připravených barevných písků. Byla to výborná relaxace i pro ty, kteří se takto bavili naposledy na základní škole. Po odpočinku nás čekal opět den plný cyklistického programu. Nejdříve jsme se kochali krásnými vyhlídkami na střechy a zvoničky nad městem Cucuron, vykoupali se v jezeře De Bonde, kde jsme u oběda přemýšleli o další trase. Někteří vyrazili za kulturou do zámku Ansouis, ale milovníci venkova si přišli na své v kopcích, kde projížděli mezi vinicemi zemědělské vesničky s vinnými sklepy. V La Tour D´Aigues jsme se utábořili pod ruinami vyhořelého zámku a večer využili k procházce po městě. V další etapě nás zaujal bleší trh ve městě Pertuis, odvážní si zaplavali v řece Durance, ale vyvrcholení dne čekalo teprve v kempu. Měli jsme nezvykle separované místo se sezením pod přístřeškem, které přímo zvalo k oslavě. To se nám hodilo, neboť bylo 14. července a my jsme kromě dobití Bastily mohli slavit i jedny narozeniny.
Ráno bylo, zvláště pro některé, trochu těžké, ale příjemný deštík nás osvěžoval na cestě do Aix-en-Provece, kde jsme si již střízliví prohlédli katedrálu St-Lauver a přes Cours Mirabeau, kde jsme mohli vybírat z pestré nabídky nejrůznějších uměleckých předmětů jsme pokračovali do kempu nad kterým se tyčila hora St. Victoire. Někteří se šli ještě navečer projít alespoň na úpatí hory, aby nasáli atmosféru místa tvorby slavného Paula Cézanna.
Další den množí opět pojali necyklisticky a nechali se mikrobusem odvézt do Aix, kde na nás čekalo Vassareliho muzeum s kolekcí mnoha jeho úchvatných velkoplošných děl a expozicí indiánských výšivek tzv. Molas. Návštěvou muzea byli nadšeni i ti, kteří výtvarnému umění příliš neholdují. Po nákupu v supermarketu následoval volný program. My jsme jej využili k výuce známé francouzské hry – petangue. Zalíbila se nám natolik, že jsme ji v rámci možností hráli potom každý večer. Je to příjemná zábava, ke které patří víno a dobrá společnost. Po odpočinku v Aix jsme opět rádi nasedli na kolo a jeli kolem hory St. Victoire do Trets, kde jsme se v turistických informacích pokochali výstavou vín, někteří se inspirovali k jejich nákupu a posilnili se tak na další stoupání. Na vrcholku kopce se všichni sešli na oběd a nechyběla ani odměna v podobě chlazených nápojů z projíždějícího mikrobusu. Následoval krásný sjezd, který si vychutnali zejména dospělí, jejichž děti se právě vezly v mikrobuse a oni tak pocítili dvojnásobnou volnost. V kempu umístěném v lese se konala výroba asambláží z přírodních materiálů, které se zúčastnily především děti. Dospělí potom měli tu čest shlédnout malou výstavku. Poslední, dalo by se říct horská etapa, byla skutečným cyklistickým bonbónkem se vším všudy - přiměřeným stoupáním, krásnými výhledy, dlouhými sjezdy.
A už jsou tady poslední volné dny u moře v Cassis. Tam jsme navštívili malé zátoky tzv. Callánky jednak po moři lodí, jednak pěšky. Kdo již neměl zájem o koupání, navštívil nedaleký přístav Marseille. Milovníci místních specialit ochutnali bouillabaisse v jedné hospůdce při společné večeři a tam se také s novými přáteli ohlédli za právě končící dovolenou. Poslední večer zakončila malá procházka v přístavu a už bylo před námi jen poslední vykoupání v moři a odjezd do Prahy.
Na závěr se mi chce jen povzdechnout. Bylo to krásné, předčilo to moje očekávání za což všem děkuji a snad někdy příště…

Irena Suldovská
Reklama