Je to zvláštní, ale někdy se to všechno tak sejde, až se jednomu zdá, že určité období jako magnet přitahuje určité situace. Teď například jsou tím společným jmenovatelem, bohužel, autonehody. Zlato píše z Ameriky, že jí nějaká řidička zrušila zezadu půlku auta, Andulka se podruhé narodila, když jí a jeho muže jen tak-tak že nesmetl kamion, co jel na červenou. Do toho mi známí vyprávějí o rodině, která jela z dovolené na Jadranu a po dlouhé cestě, kdy otec-řidič statečně odřídil trasu z Jadranu na jih Čech, nakonec stejně podlehl únavě a na vteřinku usnul. Jeho spolujezdec si toho všiml ve chvíli, kdy se auto řítilo do protisměru na jiný vůz. Výkřikem spícího řidiče probudil, ten strhl řízení a všichni nakonec „šťastně“ skončili v poli.
Někdy už to tak bývá, že máme nad sebou toho našeho andělíčka strážníčka, který bdí nad naší bezpečností a nad naším životem a nedovolí, aby se nám něco stalo. Vyprávěl mi jeden kamarád, jak kdysi za totáče s čerstvým řidičákem v kapse rozvážel svoji škodkou stovkou nějaké náboženské brožurky po okolních farnostech a když auto, ve kterém jeli ještě dva kluci, otočil na střechu, nikomu se nic nestalo. Jen na pravém zadním sedadle, kde se vezly ony křesťanské knížečky, byla střecha promáčklá až skoro k sedadlu. Kluci tenkrát vtipkovali, že nad nimi držel ruku pánbíček. Kdoví?

Stala se vám taky taková příhoda, že jste z dost hrozivé autonehody vyvázli jen s pár škrábanci? Znáte takový příběh ze svého okolí? Napište o tom, jak funguje andělíček strážníček.

A jestli někam třeba dneska jedete autem, dobře dojeďte…