Celkem hodně cestuji, pracovně i pro zábavu, a mám radost z toho, že postupem času poznávám české turisty v zahraničí, až když je slyším promluvit. Nechci, aby to vypadalo, že snad nejsem hrdá na své češství, ale ruku na srdce – když jsem po revoluci vídala ve Vídni a na severu Itálie v obchodech česky psané cedule „Za zboží je nutno zaplatit“, mrazilo mě.
Letos ale dostala moje národní hrdost pěknou ťafku – byla jsem v létě na týden v Itálii a sdílela rozdělenou terasu apartmá s jakýmsi zájezdem odněkud ze severu Čech. Už když přijel jejich autobus, všichni jsme zírali, protože z autobusu kromě standardních zavazadel vytáhli ohromné množství pivních bas.
Bydleli hned vedle nás a pod námi i nad námi, takže jsem měla možnost bohužel až příliš důkladně prostudovat jejich dovolenkový režim.
Vlastně jsem je nikdy nezastihla venku. Celé dny seděli na terasách svých bytečků, pokuřovali, nalévali se pivkem a jejich ženy uvnitř kuchtily knedlo-zelo-vepřo, jež si přivezli zavařené ve sklenicích. Tak to probíhalo, když jsme ráno odcházeli, když jsme se v poledne vraceli, když jsme po poledni zase odcházeli. Večer a v noci, kdy jsme chtěli v klidu posedět i my na terase, naši sousedi ožívali. Jejich poklidná celodenní letargie se pod vlivem vypitých hektolitrů piva měnila ve velmi hlučnou euforii. Okolobydlící Češi raději zalézali do svých horkem sálajících pokojů, okolní Italové se s nimi hlučně přeli, aby byli tišeji, že jejich děti nemohou spát. Co jim česky odpovídali naši sousedé, nemohu ani ocitovat, protože mi doma říkali, že takhle se mluvit nemá.
Za celý týden jsem je viděla v pohybu jen dvakrát – jednou když přijeli trhovci a naši sousedé vyrazili na nákupy, které pak večer předváděli za zpěvů a tanců celé ulici na terase. Podruhé, když přijel jakýsi podomní obchodník s vínem a nabízel ochutnávku, pochopitelně s cílem prodat. Naši sousedé se k němu vrhli, ochutnávali ve velkém, nic nekoupili a pak si to na terase pochvalovali – „Tož takovýho vína zadáčo, to jsem ještě nevychlastal!“
Nevím jak by bylo vám, ale já se do morku kostí styděla za to, že já jsem taky Češka. Nebo že oni jsou taky Češi?

Jolana

Myslíte si, že se skutečně čeští turisté v zahraničí chovají nepatřičně? Stydíte se někdy v cizině za to, že jste Češi? Dá se říct, že takové chování je pro naše turisty venku přirozené, nebo Jolana narazila na zcela zvláštní krajany? Napište nám své názory.
Reklama