Vstávám s pocitem naprosté vyčerpanosti. Kdy jsem naposled spala dýl než 5 hodin? A proč musím otevírat oči takhle brzo i v sobotu? Naštěstí v tom ale nejsem sama. Dalších 19 stejně bláznivejch holek je už teď na nohou, možná i na cestě. Na cestě za nepoznaným, za dobrodružstvím. Zní to tajemně a já tajemství zbožňuju.
6:00 hod, McDonald na Strakonické
Aáááá…nejsem tu ani zdaleka první, kolem autobusu pobíhá několik neznámých lidí, paradoxně většinou chlapi….podivné, má to být víkend pouze pro ženy. Doufám, že si to holky nerozmyslely, počasí sice nic moc, ale koneckonců má to být „survival“. A konečně známé tváře. Kluci z Globalu (pozn. Global Sport Marketing Agency) vzorně třídí své svěřenkyně, ukládají zavazadla a vybízejí je k nástupu do autobusu. Odjíždíme do hlubokých šumavských lesů a prší, prší…
9:00 hod, Penzion U Luhanů
…je příjemné a klidné místo, ideální pro víkendový odpočinek, ale my jsme sem ani zdaleka odpočívat nepřijely. Sotva jsme si hodily věci na pokoje a je nástup na aerobic, prý abychom se trochu protáhly. Ale předtím sedíme v kruhu jako rytíři kulatého stolu bez stolu a čekáme na první instrukce. „Chtěl bych vás přivítat na Tiscali/World Online Survival Campu,“ povídá Marek Rejman z Globalu a přitom se potutelně usmívá. Jak ho znám, už se těší, jak bude ze seznamu škrtat „mrtvé a raněné“ :o). Představuje nám všechny přítomné kluky, co nás mají opečovávat. Je to téměř jedna ku jedné. Nechybí ani sanitka a ochranka, aby nás třeba někdo neukradl.
Divoká hudba, divoká cvičitelka…a jedem. Pája byla výtečná, vytrvalá, neoblomná a očividně nevybouřená. Při tomhle „protažení“ jsme totiž málem všechny vypustily duši. A to jsme byly na úplném začátku. Lehký obídek a nástup na Tai-chi. Příjemné, osvobozující cvičení založené na dýchání nám vrátilo sílu, energii a dokonce i optimismus.
13:00 hod, areál v Žichovicích
Hm, kluci zvládli organizaci bezchybně. Sotva jsme dorazili na místo, vylezlo sluníčko a svět se zdál hned krásnější. Rozdělené do čtyř týmů jsme se společně s našimi „skupinovými vedoucími“ vrhly na jednotlivé disciplíny. Já se nejvíc těšila na koně. Kobylka Cybil se na mě podívala nádhernýma mandlovýma očima a byla moje. Chvíli se sice tvářila, že moji přítomnost nehodlá vůbec zaznamenat, ale já se nedala. Nakonec jsme si jako poslední v řadě (Cybil nesnášela nikoho za zadkem) i chvilkama zacválaly. Následovala skála. Kluci byli opravdu úžasní. Zatloukli nám do ní totiž chyty, takže jsme si všechny připadaly jako zkušené horolezkyně, když jsme se vítězoslavně vydrápaly do 15 m a následně ladně slanily dolů.
20:30 hod, Home Sweet Home
Sprcha, večeře a spát. Měla jsem mít ještě ten večer přednášku o internetu, ale tu jsem k všeobecnému nadšení kolegyněk přesunula na neděli. Chvíli jsem si povídala s organizátory a když jsem přišla pak na pokoj, holky už spokojeně chrupaly. A to jsem je následovala po 15 min…
Neděle 5. srpna, 9:00 hod
„S plným břichem se moc dýchat nedá,“ prohlásil náš dýchající tai-chi mistr Radek, když nás viděl, jak si po zkušenostech z předchozího dne na snídani cpeme bříška. „Bude přednáška o internetu a tai-chi hned potom.“ „Dobře, jdeme na to,“ prohlásila jsem sebevědomě, ale moc jsem netušila, co budu holkám povídat. Nakonec jsme probraly vyhledávání, rozdíl mezi emailovou schránkou přístupnou z každého počítače a internetem zdarma a pak jsme hodnotily stránky ženského světa na domovském portále www.tiscali.cz. Následovalo kolektivní tai-chi dýchání, oběd a odjezd do lomu. Čekal nás štafetový závod.
13:00 hod, Žichovice
Dnes jsme měly zúročit v sobotu nabyté dovednosti. Závod byl složen z jízdy na horském kole, na koni, lezení po skále + slanění a raftu. Tři družstva po 4 - 5 ženách vzala svou roli naprosto vážně. Zatímco bojový pokřik druhého družstva byl složeninou začátečních dvou písmen jmen všech holek – VL-MI-MA-ŠA-LU, nám stačilo DALY JSME? DALY? a třetí družstvo prostě jednalo. Nakonec jsme vyhrály všechny. V prostorech mezi závody jsme totiž sekaly dřevo na čas, hrály jsme si na provazochodce a taky jsme kolektivně prchaly z pavoučích sítí. Nechyběla ani orientace v terénu s mapou a buzolou. Vše hodnoceno, i když už mimo hlavní závod.
18:00 hod, přístřešek pod penzionem u Luhanů
Je mi trochu smutno. Víkend uplynul jako voda. Sedíme tu, hladoví do sebe cpeme grilovaná kuřecí stehýnka, popíjíme vínko nebo pivo a mluvíme. Jako bychom chtěly vstřebat ještě víc. Probíhá vyhodnocení, každý si odnáší dárek od Tiscali/World Online. Kluci ani tady nezklamali. Hity 70 let nás roztančily, rozdováděly…předvádíme si vzájemně pantomimicky sporty a hádáme je. Nechybí ani variace na spartakiádní poupata. Ale čas se nachýlil ke konci a je čas jet domů, vrátit se do reality všedních dnů, ráno vstát, vyměnit botasky za lodičky a vzhůru do práce. Ale stejně! Na tohle se vzpomíná hodně dlouho. Jestli někdy budete mít podobnou možnost, neváhejte ani vteřinu. Vždyť mně tenhle víkend naplnil pozitivní energií až po okraj.
Fotografie, videozáznam, názory dalších účastnic najdete na www.tiscali.cz/wome.
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Takové akce bych se někdy chtěla zúčastnit.