Letos o prázdninách mě můj chlap přesvědčil, že dost už bylo válení. Trávili jsme tři dovolené po sobě ležením u vody a pitím ledových drinků, což mně vyhovovalo, ale jeho velmi nudilo. Snažil se uniknout mi z dosahu, jak jen mohl, utíkal na výlety a pod rozličnými záminkami se snažil zdrhnout aspoň na nákup nebo na poštu.
Nechala jsem se přesvědčit, že letos bude dovolená taková, jakou si představuje on. Doufala jsem v nějaký poznávací zájezd autokarem do ciziny, ale mýlila jsem se. Michal dlouho nechtěl prozradit, oč se jedná, ale pak začal donášet domů předměty jako pádla, lodní pytle, stan a spacáky, ze kterých jsem poznala, že je zle. Pojedeme na vodu. A navíc, konec sladké samoty ve dvou – pojedeme s partou ostřílených vodáků.
Na srazu na prvním tábořišti na nás čekala partička supersportovců a supersportovkyň – přesně tak, jak jsem se obávala. Muži byli shloučeni nad Kilometráží – biblí všech vodáků, zatímco jejich ženy statečně tahaly barely a pytle směrem k vodě. Všichni vypadali velmi profesionálně, takže jsem zalitovala, že jsem neposlechla Michala a přece jenom jsem se ráno nalíčila.
Když jsme nasedli do lodí, zavrávorala jsem, a přestože Michal dělal, co mohl, naše kánojka se převrátila. Na základě této příhody Michal rozhodl, že nebudu v lodi vůbec nic dělat, naložil mě jako velmi křehký náklad a poručil, ať se vůbec nehýbám. Tak jsem si ležela a opalovala. Okolo nás frčely loďky, na kterých pádlovali silní muži a statečné ženy a všichni házeli po Michalovi posměšky, že jeho květinka je jen na parádu. Bylo mu to hrozně nepříjemné, ale mlčel a pádloval zarytě dál.
Za chvíli jsme uslyšeli temné hučení. Blížil se jez, radost všech vodáků a moje smrt. Nejostřílenější vodák přijel nad jez, pravil: „To půjde,“ a vrhl se s lodí do jezu. Následovali další a k mé hrůze jsme se k jezu blížili i my. Pak kolem mě zavířila voda, cítila jsem náraz a skončili jsme mezi kamením. „Chytej věci,“ křičel Michal a já s rozmazanými líčidly a v elegantních pantoflíčkách lovila naši bagáž ve vírech pod jezem. Michalovi kamarádi mě sledovali ze břehu a fandili mi a já je nenáviděla. Cítila jsem se hloupá, směšná a nemožná, ale pochytala jsem všechno.
Od toho okamžiku se situace docela změnila. Já se přestala tvářit jako vzácný náklad – ostatně při tom, jak jsem vypadala, to už ani nebylo možné, a oni přestali dělat, že neexistuju. Nakonec to byla docela fajn dovolená a možná, že příští rok se mi už ani nebude chtít jen se povalovat.

Daniela

Máte i vy podobné problémy? Trávíte dovolenou aktivním odpočinkem, nebo se jen pasivně válíte? Přijímají vás přátelé vašeho partnera, nebo se s nimi ani nechcete vídat? Napište nám své názory!
Reklama