Minulý týden skončila velká soutěž, kterou pro vás připravila Žena-in.cz společně s cestovní kanceláří Canaria Travel. V rámci soutěže jste se v našem magazínu dozvěděli spoustu zajímavých informací o tom, jaké to je na Kanárských ostrovech, jaké sporty tam můžete vyzkoušet a jaká jídla ochutnat, kam se vydat na výlet a jaké každý z ostrovů nabízí pozoruhodnosti. Odpověděli jste na devět otázek, k nimž jste našli nápovědu v textech, sbírali jste červená slovíčka a nakonec jste si zahráli na básníky a spisovatele. Měli jste za úkol napsat libovolné povídání na téma léto a dovolená, ve kterém jste museli použít všechna dosud nasbíraná slova. Motivace ke psaní byla veliká – hrálo se o zájezd pro dvě osoby na Kanárské ostrovy a vítěz mohl být jen jeden. Tak jste se do toho pustili a v našem speciálním soutěžním auditoriu se objevily romantické básničky, veselé říkánky, ale i krátké či delší texty v próze, dokonce i pár fiktivních dopisů. Nejvíce jste básnili o romantické lásce na dovolené a nebo o vysněném pobytu u moře, však ona ta slůvka (neděle, srdce, nebe, zamilovala, moře, chuť, vlasy, blázen, hvězda, mobil) k tomu také vybízela. Někteří z vás popustili uzdu své fantazii a vložili do svého textíku také trochu vtipu. Každý chtěl vyhrát, ale každý věděl, že konkurence je obrovská…
Kdo tedy nakonec pojede na Kanárské ostrovy s CK Canaria Travel a Ženou-in.cz? Čtenářka, jejíž nickname zní VerkaT, která nejen že správně odpověděla na všech devět otázek (čímž splnila první podmínku soutěže), ale také poslala nejoriginálnější příspěvek. Je to epická báseň. Je o dovolené a létu, obsahuje všech deset důležitých slovíček a navíc vás ještě pobaví. Je tam totiž nejen moře, dovolená a něžný cit, ale také napětí, legrace a trochu toho erotična :-) Gratulujeme!
Doufáme, že VerkaT se na oplátku dobře pobaví na Kanárských ostrovech a že vám, kteří jste tentokrát v soutěži neuspěli, o tom poté podá vyčerpávající zprávu v podobě reportáže. Jako to udělala naše loňská výherkyně Martinaaa, z jejíhož „kanárského“ fotoalba jsou obrázky ilustrující tento článek.

Vítězný soutěžní text :
Výlet
Když se u nás zlobí nebe,
duše, tělo, všechno zebe,
déšť nám stále máčí vlasy,
nadáváme na počasí.
Říkám, ženo, vezmem děcka,
vyrazíme do Turecka.
Zítra, to je neděle,
ráno vstanem z postele
a vyrazíme vesele.
Užijem si slunce, moře,
tady jsme jak lišky v noře.
Když na místo jsme přijeli,
srdce se nám zachvěly.
Všude teplo, smích a klid,
dovolená jak má být!
Děti v tomhle opojení
neptaje se na svolení
zapsali nás na výlet
k souostroví Velkých Běd.
Jen blázen by to vyčítal,
já rád bych se tam podíval.
Ten výlet byl až druhý den,
proto jsme hned vyšli ven.
Chtěje se trochu opálit
a brzy se zas navrátit.
Děti zmizely hned v moři,
já si ležel na rohoži,
moje žena vedle mě,
nad jen slunce nádherné.
Vzbudila mne libá chuť,
jako když se peče buřt.
Však pálila se moje hruď
a já říkal jsem si: buď jak buď.
Vždyť to malé připečení
nezkazí celé mé nadšení.
Pak nadešel druhý den,
já na výlet lodí jel,
s celou svojí rodinou,
s krásnou slibnou vidinou,
že souostroví Velkých Běd
uvidíme vskutku hned.
Pohled ten stál vskutku zato,
do té doby celkem vzato
nic nenasvědčovalo tomu,
že se vrátím zbitý domů.
Brzy viděli jsme přístav,
v kterém bylo dosti místa.
Průvodce řekl: „Velcí, děti,
máme času dost do pěti.
Ve skále je velká štola,
uvidíte ostrov shora.
kdo chce, se mnou může jíti,
dobrodružství okusiti.
Projdeme tenhle ostrov skálou,
loď pojede cestou stálou.
tam nás nabere znova.“
Přihlásil jsem se já a Jurgen,
jeden Němec z města Klingen.
Takový to mužík starý,
křivé nožky rifle halí.
Moje žena, ta hrdě vstala.
Správně já se zamilovala,
až dosáhneš vrcholu,
zamávej nám sem dolů.
Tak jsme my tři vyrazili
na pouť napříč ostrovem,
na lodi mí blízcí zbyli
mizeje za obzorem.
Trasa byla vskutku lehká,
krásný výhled seshora,
zvládli jsme to za tři hoďky,
i ten Jurgen, potvora.
A pak nadešla ta chvíle,
my opustili jeskyni.
Pod námi jenom propast zeje
a na dně modré hlubiny.
Průvodci zajiskřily oči
na tuhle chvíli čekaje
a řekl: „My teď skočit dolů
a plavat k lodi. Támhle je!“
Ta výška, dobrých 20 metrů,
má odvaha se zlomila,
přál jsem si, aby hvězda spadla
a průvodce, blba, zabila.
Já přál si míti s sebou mobil
a záchranáře zavolat,
já říkal jsem si, že jsem debil,
však koho se teď dovolat!
Průvodci se asi zdálo,
že se dosti pobavil,
aby to nebylo málo,
ke skoku se odrazil.
Skočil, plaval, vylez na loď,
a vtom Jurgen, že byl marod,
taky skočil, padl na bok,
však s vypětím všech sil
k lodi dorazil.
Já cítil krev, jak vzhůru stoupá,
v ní se brzy budu koupat,
když se špatně odrazím
a tělo mé si rozrazím.
Však nechtěje se shodit před svými syny,
musel jsem skočit do hlubiny
a v této drsné chvíli nemilé
celý život se přehrál v mysli mé.
Já dopad přímo na zadek,
i teď bych si dal pohlavek
za ten svůj „skvělý“ nápad
skrz jeskyni se drápat.
Když vytáhli mě do lodi,
já neměl jsem čas marodit,
protože moje láska, žena milá,
čím dál milejší ke mně byla.
A tak i s naraženou prdelí
večer jsem dováděl v posteli.
TÉMATA:
ZAHRANIČÍ