Alespoň občas se jím zabývají ve světě milióny lidí. Tisíce lidí živí, ať už jako průvodce, instruktory a majitele cestovních kanceláří, nebo jako výrobce speciální výbavy. Můžeme je potkat v himalájských údolích stejně jako v deštných pralesích Jižní Ameriky. Koho? Opálené, ramenaté mladíky, ale i dívky, vezoucí na nafukovacích člunech klienty cestovních kanceláří, toužící zažít dobrodružství, spát ve stanu, nechat se poštípat od moskytů a alespoň na pár dnů zažít pravé a nefalšované dobrodružství.

NAFUKOVACÍ VOR
Raft znamená v angličtině vor. V přeneseném významu pak velký nafukovací člun. Rafting je splouvání divokých řek na nafukovacích člunech.
Těžko říci, kdo první přišel na nápad živit se tím, že bude vozit po řekách bohaté Američany, prahnoucí po vzrušení. Už před třiceti lety začaly první společnosti se svými klienty splouvat na obrovských motorových vorech, svázaných z nafouknutých válců, Velký kaňon Colorada. Sportovní hodnota těchto jízd byla ovšem dost pochybná. Také proto se velice brzy objevily menší nafukovací čluny s vesly pro dva až šest lidí, řízené jedním instruktorem. Tento nový sport se rozšířil tak, že roční kvóta vodáků ve Velkém kaňonu je dnes přesně stanovena a zájezdy jsou vyprodány na několik let dopředu. Ochrana přírody přitom jde tak daleko, že skupiny si s sebou na lodích vezou i přenosné WC, aby po návštěvnících v národním parku nezůstalo skutečně nic. Rafting se začal šířit po světě a přesto, že ceny nejsou zrovna lidové (u delších zájezdů je to asi 100 dolarů na den), stává se stále populárnější.

RAFTING V EVROPĚ
Do Evropy začal rafting pronikat podle amerického vzoru, ale vykrystalizoval do poněkud jiné podoby. Vzhledem k hustotě osídlení a charakteru řek v Alpách a Pyrenejích se zde pořádají především krátká, obvykle půldenní splutí zajímavých úseků řek. I to je však velký byznys. Zdolání deseti- až dvacetikilometrového úseku středně obtížné řeky stojí pro jednu osobu několik set šilinků.
Zajímavá je i historie raftingu u nás. Mezi jeho průkopníky patří bezesporu dvojice Otakar Štěrba - Jaromír Štětina. Už před pětadvaceti lety začali sjíždět řeky v asijské části Ruska, která byla tehdy paradoxně dostupnější než Alpy. Jejich nafukovací vor Matylda se stal symbolem českého raftingu. O komerčním raftingu ale do roku 1989 neměl nikdo z úředníků zabývajících se cestovním ruchem ani potuchu. Snad proto hned několik soukromých cestovních kanceláří, které vznikly v devadesátém roce, mělo rafting ve své nabídce.
Přestože i v Čechách by se asi našlo několik úseků řek vhodných pro rafting, bohužel je nelze komerčně využívat. Jednou ze základních podmínek - dostatečný průtok alespoň po určitou část roku - totiž rozhodně nesplňují. Nejbližší divoké řeky vhodné pro rafting jsou ale hned za humny - v Alpách - a proto logicky první zájezdy s raftovým program směřovaly právě tam. Do Rakouska, Švýcarska, Itálie, Francie, později i do Slovinska.
Naši první provozovatelé raftingu se při nich zpočátku nemohli opírat o spolupráci s místními raftovými centry, kterých je v Alpách bezpočet, ale pouze o své vlastní zkušenosti a znalosti řek. V prvních letech našich zájezdů totiž cena, kterou si místní raftaři účtovali za poskytnutí svých služeb, byla vyšší, než kolik naší cestovní kanceláři zaplatil klient za víkendový zájezd na tutéž řeku. Ale přesto se zejména rakouští raftaři začali obávat konkurence z Čech a jejich obavy brzy přinesly konkrétní dopady ve formě administrativních omezení. Tak dnes je např. prakticky nemožné raftovat na údajně nejkrásnější řece Rakouska - Salze - kde si povolenou denní kvótu raftů na řece mezi sebou rozdělili místní raftaři a pro nikoho jiného, ať Rakušana, či cizince, už na řece není místo. Naštěstí jsou v dalších alpských zemích tyto předpisy přece jen trochu mírnější a i v samotném Rakousku zbývá ještě dost jiných krásných řek. A pokud si chcete Salzu sjet, můžete si vzít kanoi. Nesmí vás v ní ale být víc, než tři - zákaz se totiž vztahuje na plavidla se čtyřmi a více členy posádky.
Poté, co si naše cestovky vyzkoušely rafting v Alpách, začaly jejich snahy směřovat o kousek dál. Během několika let se jejich nabídka rozšířila na celou Evropu i za její hranice. A tak se dnes můžete za relativně levný peníz pod vedením zkušených instruktorů svézt po řekách Skandinávie, Pyrenejí či Řecka. A mnoho nabídek směřuje i mimo Evropu: raftařsky zaměřené zájezdy našich cestovek vás lákají např. do raftařského ráje Kostariky, do Himálají i Austálie, na Aljašku, ale i do Maroka. Také u všeobecně "dobrodružně" pojatých poznávacích zájezdů do mnoha zemí si můžete fakultativně zpestřit program raftingem, obvykle s využitím služeb místních profesionálů. Z těch nejzajímavějších nabídek je to třeba Nový Zéland, Zimbabwe, Chile a Peru.

Jaroslav Lhota, CK Adventura
Pokud vás rafting láká, koukněte na www.adventura.cz, je tu nabídka raftových zájezdů!
TÉMATA:
ZAHRANIČÍ