Dnes za vámi přicházíme s dalším dílem seriálu Staré dobré časy, který je sestaven z citací z knihy Rady všeliké, domu, hospodaření i jinému činění domácímu dobře prospívající vytištěné někdy kolem roku 1800 v katolické tiskárně ve Vimperku. Tentokrát o dobrotách z ovoce. :-)

Hrdostí hospodyňky jest v zimě rodině své i hostům podati vlastní pílí zakonservované zavařeniny i šťávy ovocné. Kupovati marmelády i povidel a šťáv ovocných pro dítky určených na pováženou jest, neboť nikdy se neví, co do těchto pochutin zapracováno a zda ovoce čistě vyprané bylo.
Zavařeninu malinovou připravíme doma takto: zakoupíme, natrháme neb natrhati necháme maliny zralé a s těmi pracujeme. Nezralé barvy ni chutě zavařenině nedají. Chceme-li míti zavařeniny barvy karmínové, musíme maliny protlačiti přes mušelín rukou. By šťáva z nich ruce nezbarvila, umyjme jich octem, leč neutřemež, toliko uschnouti nechejme. Na libru promačkaných malin dáme též libru cukru dobře z homole roztlučeného a to dáme na prudký oheň na bublinu svařiti. Pak do kotlíku vlijeme libru husté malinové šťávy a necháme ještě několikero varů přejíti. Na zavařenin vaření vždy hliněné nádoby béřeme, neb v železném kotlíku zavařenina černá bude. Ztmavlá zavařenina, i když chutná dobře, oku nelahodí a chuti nevzbuzuje. Teplou pak zavařeninu do sklenic naplníme a ledva vychladlá jest, na vrch zavařeniny pergamen položíme, leč tak, by celičká pod ním schována byla a na pergamen tento slabou vrstvu prášku salicylového nasypeme, by tak marmeláda či povidla před zkažením chráněny byly, sklenice takto naplněné pergamenovým papírem povážeme, který jsme byly dříve ve vodě smočily. Pakliže sklenice s pokličkami skleněnými máme, tu můžeme sobě jinak pomoci. Na zavařeninu vychladlou lžíci dobré pálenky vlijeme, do skřipce sobě k ruce připravíme třísku hořící, pálenku jí zapálíme a rychle pokličku přiklopíme. Vzduch pod pokličkou hořením pálenky se spotřebuje, poklička jako lepem přilepena drží a marmeláda či povidla přes zkažením dobře chráněny jsou. Na sklenice lístky bílkem nalepíme obsahu jich tam poznačíce, nebo těžko se v zásobách vyznati, jest-li jich více.
V páře též ovoce zavařovati můžeme, chladné vody s cukrem svařené na ovoce nalijeme, ale místo na prst pod vrchem láhve volné býti musí. Láhve ovážeme suchým vepřovým měchejřem, který jsme dobře ve vlažné vodě byly vypraly, by nepáchl. Poté čtverce z měchejře ustřižené na hrdlo sklenice dáme, při uvazování prstem vmáčknouti dovnitř láhve musíme a tím vzduch z láhve vytlačiti. Jinak by měchejř při zavařování protrhl se. Rohy přečnívající hezky do kulata sestřihneme. Měchuřinka dobře provázkem či tkalounem přitažena býti musí, by vzduch dovnitř nevnikal. Láhve takto připravené srovnáme do hrnce železného či měděného a mezi láhvemi mezery jsoucí senem proložíme, by při varu sklenice na se nenarážely a nepraskaly. Pak vody přilijeme, by do polou lahví byla, na plotnu přistavíme, poklicí hrnec zakryjeme a zvolna k varu přivedeme. Od chvilky, kdy tekutina v láhvích perliti počne, čtvrt hodinky u ovoce tvrdého a polovinu toho času u ovoce měkkého vaříme. Pak hrnec ihned s plotny odstavivše, láhve v něm zcela vychladnouti necháme. Která měchuřinu dovnitř vtaženu má, dobře chycená jest. Ta pak, jež ji má vypouklou, musí se brzy upotřebiti.
Šťáv ovocných, z malin neb ostružin zrobených hospodyňka rovněž může do foroty zrobiti, neb najmě malinová šťáva při dítek chorobách či nachlazeních rozličných dobře prospěšná jest. Tu vezme maliny zralé, do hrnčeného okřínu jich rukou rozmačká a do studeného sklepa do druhého dne odstáti ponechá. Druhého dne zraníčka třeba malin znovu rukou silně promačkati, by šťávy množství pustily. Pak ponecháme jich do večera státi a z večera jest nám jich do druhého dne přes pláténko či mušelín překapati, by šťáva dobře vytekla. To na stoličku obrácenou mísu položíme a na čtyři nohy stoličné rohy pláténka uvážeme, leč tak, by plátno nesklouzlo. Do plachetky takto připravené rozmačkaných malin vyklopíme a do rána překapati necháme. Plátno-li pevné, můžeme malin ještě okřínem zatížiti, by co nejvíce šťávy z nich bylo. Zraníčka šťávu z malin vykapanou opatrně ještě přes mušelín do hrnčeného hrnce přecedivše, na plotnu dáme a zvolna do varu přivedeme. Bedlivě si všímneme, kolik šťávy v hrnci se nachází a tu stejné množství cukru natlouci z homole nechati musíme, by ve stejném poměru co šťáva byl. Šťáva-li perliti počne, tu vezmeme sobě lžíci dřevěnou, kterouž pěnu svrchu se tvořící opatrně sbíráme a do misky vedle stojící klademe. Šťáva-li ve varu prosta pěny se jeví, tu odstavivše hrnec na kraj plotny, vezmeme cukr a přidávajíce jej do šťávy perlicí, dobře jej v té šťávě promícháme, by se zúplna rozpustil. Po cukru rozpuštění úplném hrnec na plotnu přistavíme, by šťáva klokotem se vařila. Ledva perliti počne, tu opět pěna bílá co čepice svrchu se objeví, i jest nám ji opět pilně sbírati a do misky klásti. Po hodince dobré šťáva jest již pěny prosta, tu ji odstavíme s plotny a vychladnouti necháme. Vychladlou do sklenic neb plucárků hrnčených nalijeme, vrch šťávy půl lžíčkou pálenky zalijeme, a dobře špuntem bouteillku neb víkem plucárek uzavřevše, do chladné komory postavíme. Hustotu zbylou po šťávy přecezení, jakož i pěnu z malin, kterou jsme byly prve za varu sesbíraly, vyhazovati ni vylívati nebudeme, však zbytek malin v pláténku neb mušelínu k ní vymačkavše, cukru přidáme a na bublinu svaříme na žahour. Žahouru toho uchovati déle již nám nemožno, však použíti ho v den samý jest nám na vdolky či lívance neb do buchet všedních pro čeládku určených.
Šťávu z ostružin neb z bezinek černých stejně můžeme sobě zrobiti. V zimě pak dítkám vodou pramenitou šťávu zředivše, podáme při chorobě neb pro jídla zapití. K hostů uctění můž´ sobě hospodyňka onačejších marmelád či povidel připraviti. Z jablátek planých marmelády navařiti, však dobrého kořání do ní přidati, skořice, hřebíčku neb badyánu špetku a též tak dobré sladké ořechy na malé kousky posekané chuti nevšední dobře přidají. Třešňové marmelády navařivše, prv než ji do sklenic nalijeme a stuhnouti necháme, půl žejdlíku dobrého rumu tam přilijeme. Taková marmeláda pak chutí i vůní nad jiné vyniká a do pečiva jemného přidávati se může, což najmě při svátečním pečiva pečení k nedocenění jest.
Kdež ženich za dcerkou dochází neb jiných vzácných hostí hospodyňka čeká, tu může též ovoce rozličného v zdobné míse či skleněné terrině do rumu naložiti a proležeti nechati, neb zvláště návštěvám pánským co désert ovoce v rumu neb pálence naložené chutná velmi. Takové zavařené ovoce v chladné místnosti chováme, do polic neb lísek čistě udrhnutých a voskovým papírem vyložených je urovnavše. Prkna též zdobnými francličkami papírovými neb nitěnými ozdobiti můžeme neb též s nití háčkovanými – to dobře se přiházívá pro dcerky hůďata, kteréž ještě ručním pracím jemným nenavykly jsou a práce jich proto často různé kazy mívá, což v komoře nezřídka temné viděti není. By v líše sklenice pěkně vypadaly, tu může hospodyňka přes ně bílou šátku kraječkou lemovanou zdobnou mašličkou povázati. Čepičky takovéto ještě lépěji vypadati budou, když na ně ovoce vyšijeme. Hle na povidlech švestkových švestičky se budou skvíti, na malinové zavařenině snítka malin sčervená, na kompotu jablečném jablátko se zasměje. Bouteillky neb plucárky se šťávami můž´ hospodyňka na hrdle kraječkou ozdobiti neb na špunt zdobnou čepičku háčkováním zrobiti. Police taková co louka pestřiti se bude a pro hospodyňku dobrou visitkou se stává.