Pokračuje seriál „Staré dobré časy“, který čerpá z knihy „Rady všeliké, domu, hospodaření i jinému činění domácímu dobře prospívající“ vytištěné v 19. století v katolické tiskárně ve Vimperku. Tato půvabná kniha byla nalezena při úklidu na půdě jedné venkovské rekreační chalupy a poslala nám ji čtenářka Marie, kteréžto z celého srdce děkujeme, neb textíky tyto i v dnešní době nejedné žínce dobré rady poskytnouti mohou. :-) Dnes si povíme něco o chlebovém nádobí...

Rozhodne-li se hospodyňka sama chléb péci, jest jí krom dobré peci chlebné, lopatou chlební, pometlem a hřeblem opatřené i patřičného nádobí chlebového sobě zaopatřiti.
Tu především jí dobrého okřínu zadělávacího neb díže a kopisti třeba, z lípového dřeva obé zrobeno by býti mělo. Okřínu zadělávacího pořizovati sobě budeme tamo, kdež hospodářství neveliké, ana hospodyňka peče tré až pět bochníků chleba dobrého. Tu jí netřeba veliké díže, kteráž by se toliko ve větším hospodářstvu, kdež i množstvo čeledě pobývá, nacházeti měla. K okřínu neb díži moučná truhla neb zásobnice s slámy upletená patřiti musí, do kteréž jest hospodyňce den před těsta zaděláním snésti mouku ze špejcharu, by se prohřála a těsto v okřínu či díži nesrazilo se. K těsta umíšení hladkému kopisti třeba, kteráž by neměla k jinému činění užívána býti, neb lípové dřevo snadno vsákne vůně jiné, což by poté v chlebu nedobře cítiti bylo.
Poté vydati by se hospodyňka měla sama ku košikáři dalšího náčiní zakoupiti, neb nutno na vlastní oči shlédnouti, zda košikář z pouhého orobince neb z dobré slámy žitné svého zboží plete. Ten, jež z pouhého orobince košinky, víka, ošatky i jiné robí, nedobře činí a takovému díla nezadáme. Kdež však dobrá žitná sláma ku pletení se béře, u toho košinek i jiného rády zakoupíme, neb k dobrému zrnu žitnému či mouky žitné neb vejraže lépěji sláma žitná hoditi se může. Takového náčiní po chleba upečení hospodyňka snadno očistiti může, vyklepavši moučné zbytky z košinek neb ošatek, vyfoukavši košinky a proudnou vodou je opláchnuvši, na slunci nejprudším vysušiti nechá.
Třeba nám v domě košinek chlebných i vaječných, zásobnic moučných, kůše peřné i moučné, vík na díže i dížky, kukaní slepičích i kachních. Košinky neb ošatky chlebové měly by vždy s žitné slámy zrobeny býti, by na nich bochníky za modliteb hospodyně dobře vykynouti mohly by posléze na lopatě dřevěné v pec vloženy, v Boží dar se pečením proměnily, s křupavou kůrečkou zvonivou vrch pecnu a moučným podsazením vspodu, bez brousku těsta sraženého a s střídkou tak chutnou, žeť v ústech se jen rozplynouti může. Tu každý bochník jest nám křížem přežehnati, by se dobře upekl a kromobyčej dobře chutnal.
Pecny- li upečeny jsou, tu jich na válku vychladnouti necháme a zpolou vlažné do chlebné lísy nastojato urovnáme, jež na vysokých nožkách v komoře suché spočívá, ana sama z lípového dřeva dobrého zrobena by býti měla. Chlebovou lísu jest nám v čistotě největší držeti, po posledním pecnu ubráním kažme ji ven na světlo Boží vynésti, věchtem a dobrým pískem potočním neb říčním vydrbati, proudnou vodou dobře opláchnouti a na slunci vysušiti. V zimě za mrazův to arci možno není, tu si pomůžeme vodou vroucí a louhem, by lísa tak čistá byla, prosta plísní neb jiných nezdob zdraví nevalně prospívajících. Boží dar zaslouží sobě, by uložení jeho též oku lahodilo, tu ozdobíme lísu chlebnou papírovými neb nitěnými francličkami a kdež v komoře skla neb měchejře v okénku chybí, tu zakryjeme celičkou lísu bílou šátkou, by prach na Boží dárek neusedal a mouchy jej zaneřáditi nemohly. Bychom jistotu měly, že Boží dar ten myši ni nějaký hmyz ohavný uhryzávati nebude, tu postavíme jednu každou nožku lísy chlebové do mističky plechové neb hrnčené, kterou jsme byly předtím vápenným mlíkem naplnily.
Košinky, kůše neb ošatky k jinému než ku pečení chleba sloužící, můž´sobě žínka z orobince upletené zakoupiti. Počítati však musí, žeť orobincové menšího trvání než s dobré slámy upletené mívají, dobře se však přiházívají na jiné než moučné dílo. Kůší vaječných i peřných z orobince pletených možno nám zakoupiti, stejně tak kukaní slepičích i kachních neb pro jinou drůbež určených. Košinky, jež k ukládání jablátek v sklepu neb lochu určeny jsou, z dobrého proutí vrbového upleteny by býti měly, neb orobincové vlhka působením brzy rozpadnou se a tu by peníz za ně vydaný vniveč přišel. U díla košikářského dbáme dobře na to, by lýčené přeslinky u košinek, vík, kůší i jiných děl dobré byly, nepřetržené a netřepivé. Toliko takové dílo sobě béřeme a košikáři dobrý peníz zaň zaplatíme.
Reklama